Volyňský dalekohled

Kniha vybízí svým názvem a zčásti i předmluvou k představě, že jde o vyprávění o životě volyňských Čechů. Do jisté míry tomu tak je, ale Jiří Olič upozorňuje, že je to literatura faktu kombinovaná s fantastickými výmysly či spíše s domýšlením. Autorův praděd Josef Olič se roku 1868 vypravil s prvními českými osadníky na Volyň. Jeho potomek, spisovatel Jiří Olič, však nesleduje pouze volyňské dění, ale jde po stopách svého rodu také v Praze a kdekoliv, kam ho zavede zajímavý motiv. Jiří Olič sleduje v knize nejen volyňskou, ale i pražskou historii rodu. Vypráví tak zajímavé příběhy týkající se například krásné herečky Karly Oličové, portrétované fotografem Františkem Drtikolem, anebo děje související s policejním komisařem Václavem Oličem, nechvalně známým z procesu s Omladinou. Oličovi se jeho prostřednictvím dostali také do problematického kontaktu se spisovatelem Gustavem Meyrinkem... Do širší historie různých větví rodu jsou svou účastí zapleteni i Jaroslav Hašek, Edvard Beneš s chotí Hanou - a nakonec i Ludvík Svoboda (v souvislosti s předkem Janem Oličem, který byl roku 1943 pohřben na hřbitově v Buzuluku).