Here It Comes: Unsolicitated Advice to the Young

Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidímkrásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad.“ Those waiting at the port to get hold of the right equipment – the life vest, the walkie-talkie, and a spare raincoat, making arrangements for their three square meals, two warm dishes per day and all the right and necessary and indisputable things – they will be waiting forever. But we are not invited to a ride on a pond with a spare set of oars. I’m sure of that. We are invited to a slender sailboat bound for the ocean.