Jakobsonova sémiotická teorie

V této práci předkládám úvahy o sémiotické teorii Romana Jakobsona, kterou nahlížím jako snahu po ustavování, upevňování a rozšiřování nomotetického principu pomocí sémiotických termínů. Popsat sémiotickou bázi Jakobsonovy teorie znamená popsat základní charakteristiky jeho nakládání s termíny znak, kód a komunikace. S odkazem na práce Thomase Kuhna, Nelsona Goodmana a Françoise Rastiera zavádím tři sémiotické rámce, tj. obecné způsoby deskripce významu ze sémiotické/znakové perspektivy. Tyto rámce chápu jako privilegování určitých způsobů řešení otázek pomocí určitých privilegovaných termínů, tzn. znak, kód a komunikaci chápu jako určité modely, které zvýrazňují určité problémové oblasti a jiné odsouvají do pozadí. Teorii Romana Jakobsona se pokouším lokalizovat v těchto rámcích zejména s akcentem na model a definici znaku. Koncept znaku jakožto totalita signum či spojení jeho složek je v jednotlivých rámcích zvýrazňován či deformován tak, aby vyhovoval preferencím toho kterého rámce. Výsledkem této práce je návrh popisu konceptuálních relací Jakobsonových sémiotických termínů jakožto důsledků snahy ustavit nomotetický přístup napříč sémiotickými rámci.