More about the book
Jean Améry (1912–1978), rakouský spisovatel a esejista, je známý svými úvahami o mučení a holocaustu, zejména ve sbírce Bez viny a bez trestu (1999), a také románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a esejem O stárnutí (2008). Ve svém pojednání o sebevraždě se Améry vyhýbá tradičním psychologickým a sociologickým přístupům a zaměřuje se na dobrovolnou smrt, což považuje za myšlenku, která překračuje logiku života. Podle něj se k takovému činu uchylujeme v okamžiku nesnesitelnosti bytí, bez ohledu na jeho příčiny. Améry tvrdí, že sebevrahům by měla být přiznána stejná práva jako jiným menšinám, a zpochybňuje psychiatrické posuzování sebevrahů jako bláznů. Kromě principu naděje je nutné uznat i princip nicoty, který popírá veškerou naději. Autor se ptá, co společnosti vlastně zbývá po člověku, který se rozhodl pro sebevraždu, a proč ji považuje za nemoc, z níž je třeba se vyléčit. Améry vidí sebevraždu jako projev krajní svobody a existenciální osamělosti, odmítající lži. Čtenář může s autorem nesouhlasit, ale nemůže popřít jeho hledání pravdy a vnitřní opravdovost.
Language
Book purchase
Vztáhnout na sebe ruku, Jean Améry
- Language
- Released
- 2010
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Payment methods
We’re missing your review here.
- Title
- Vztáhnout na sebe ruku
- Language
- Czech
- Authors
- Jean Améry
- Publisher
- Prostor
- Released
- 2010
- Format
- Hardcover
- ISBN10
- 8072602306
- ISBN13
- 9788072602308
- Series
- Tags
- Non-Fiction, Social Sciences, Historical Themes, True Stories, History, Psychological Topics, Philosophical Topics, Philosophy, Psychology, Opinion Journalism & Essays, Death, Suicide, Austrian Literature
- First published
- 1976
- Original title
- Hand an sich legen
- Rating
- 4.15 out of 5
- Description
- Jean Améry (1912–1978), rakouský spisovatel a esejista, je známý svými úvahami o mučení a holocaustu, zejména ve sbírce Bez viny a bez trestu (1999), a také románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a esejem O stárnutí (2008). Ve svém pojednání o sebevraždě se Améry vyhýbá tradičním psychologickým a sociologickým přístupům a zaměřuje se na dobrovolnou smrt, což považuje za myšlenku, která překračuje logiku života. Podle něj se k takovému činu uchylujeme v okamžiku nesnesitelnosti bytí, bez ohledu na jeho příčiny. Améry tvrdí, že sebevrahům by měla být přiznána stejná práva jako jiným menšinám, a zpochybňuje psychiatrické posuzování sebevrahů jako bláznů. Kromě principu naděje je nutné uznat i princip nicoty, který popírá veškerou naději. Autor se ptá, co společnosti vlastně zbývá po člověku, který se rozhodl pro sebevraždu, a proč ji považuje za nemoc, z níž je třeba se vyléčit. Améry vidí sebevraždu jako projev krajní svobody a existenciální osamělosti, odmítající lži. Čtenář může s autorem nesouhlasit, ale nemůže popřít jeho hledání pravdy a vnitřní opravdovost.