Společnost a vědění: Od Gutenberga k Diderotovi

More about the book

Kniha renomovaného cambridgeského historika se zabývá změnami statutu vědění a poznání v raně moderní době. Vychází ze sociologických tendencí v americké historii vědy a přístupů ovlivněných změnami v teorii a historii vědeckého poznání v 60. letech 20. století, jako jsou Claude Lévi-Strauss, Thomas Kuhn a Michel Foucault. Autor zkoumá „konkrétní myšlení“, diskursivní a institucionální povahu vědění a strukturu vědeckých „revolucí“. Zmiňuje, že realita je „sociální konstrukt“, a čerpá také ze sociální antropologie Émile Durkheima a sociologie Karla Mannheima. Navazuje na novější teorie, jako je „kulturní kapitál“ Pierra Bourdieua, a dějiny pravdy jako společenského konstruktu (Steven Shapin). Burke analyzuje proměny tradičních kategorií vědění, jako jsou „umění“ a věda, a ukazuje, že moderní doba přinesla spojení pokroku a regresu v různých oblastech vědění. Zkoumá vztahy alternativního a oficiálního vědění, nového vědeckého poznání k démonologii a čarodějnictví. Dále se zaměřuje na interakci mezi teoretickým poznáním a praktickými znalostmi řemeslníků. Kniha se dotýká plurality vědění, odkazuje na ústně tradované znalosti a teoreticky nezpracované oblasti, jako je vaření a lov, a zkoumá politické a ekonomické aspekty vědění, úlohu čtenáře a otázky důvěryhodnosti vědeckého poznání.