Zapomenuté cesty

Autor tvrdí, že tradiční metody budování Kristova těla selhávají. Místo drobných úprav stávajících přístupů se zaměřuje na vizi budoucího růstu, inspirovanou prvotní církví, která z 25 000 přívrženců v roce 100 po Kristu vzrostla na více než 20 milionů během dvou století. Tento raketový růst je patrný i v současných apoštolských hnutích po celém světě. Jak toho dosahují? Církve často začínají jako dynamické a vzrušující projekty evangelizace a zakládání sborů, ale na konci jejich životního cyklu se obvykle stávají nešťastnými a statickými institucemi. Klíčovým prvkem hnutí je přechod od raného, nestabilního stavu k stabilnímu rovnovážnému stavu. První léta většiny sborů bývají nepředvídatelná a plná duchovní energie, což vyvolává otázku, proč nerovnováha stimuluje život a dodává energii, zatímco stabilita ho potlačuje. Je možné, že organizace, které se snaží regulovat a minimalizovat životní rizika, nakonec potlačují život sám? Historie misie ukazuje, že křesťanství prosperuje na chaotické periferii. Jakmile se církev usadí a vzdálí se od chaosu, začínají se věci zhoršovat.