Jako chlapce by mě zastřelili... Příběh nejmladší lidické ženy

Jaroslava Skleničková (*1926, Lidice) je nejstarší pamětnicí vyhlazení Lidic, odkud byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Kniha zachycuje její životní příběh a osud lidických obyvatel, kteří se stali obětí nacistického barbarství. Nacisté provedli vyhlazení jako pomstu na nevinné skupině lidí, přičemž stanovili byrokratická pravidla pro to, kdo bude zastřelen, kdo poněmčen, a kdo odvezen do táborů. V červnu 1942, kdy bylo paní Skleničkové šestnáct let, měla „štěstí“ v tom, že se narodila jako dívka; jinak by ji nacisté zavraždili nebo by měla malou šanci na přežití jako dítě. Skleničková podává svědectví o tragédii Lidic a o tom, jak se spolu s ostatními ženami ocitla v Ravensbrück, aniž by tušila, co je čeká a co se stalo s jejich blízkými. Rozhodla se zveřejnit své vzpomínky, aby zajistila, že historie nebude zapomenuta nebo překroucena.