Bookbot

Šumava Natives RecallSeries

This series delves deeply into the personal stories and memories of individuals forced to leave their homes, particularly in the aftermath of World War II. It offers a raw and honest perspective on loss, nostalgia, and the bitterness that can arise from past injustices. These narratives serve as powerful testaments to the resilience of the human spirit in the face of adversity and the complex process of confronting historical trauma.

Šumavští rodáci vzpomínají 5 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
Šumavští rodáci vzpomínají - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
Šumavští rodáci vzpomínají 4 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
Šumavští rodáci vzpomínají 2 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
Šumavští rodáci vzpomínají 3: Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

Recommended Reading Order

  1. 1

    Šumavští rodáci vzpomínají - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

    • 208 pages
    • 8 hours of reading
    3.6(14)Add rating

    Vzpomínky těch, kteří museli po skončení druhé světové války opustit své domovy, nejsou právě radostnou četbou a lze pochopit i to, že se v nich někdy mísí se smutkem a nostalgií i pocit hořkosti a ublíženosti. Je to jejich pohled, na který mají právo, a události staré více než šest desetiletí snad ani nemohou vykládat jinak. Byli totiž obětí doby, v níž bylo tolik bezpráví a neslýchaného zla, že každý pokus vyrovnat se s ní musel nutně plodit jen další nespravedlnosti a krutosti. Co se stalo, to už se nemůže odestát. A vyčítat si staré viny není právě nejlepší cestou k jejich odčinění, stejně jako hledat, na čí straně bylo a je provinění větší.

    Šumavští rodáci vzpomínají - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
  2. 2

    Šumavští rodáci vzpomínají 2 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

    4.3(4)Add rating

    Šumava - pohoří oddělující Čechy od Bavorska a tvořící přirozenou hranici mezi oběma zeměmi patřilo a patří k nejkrásnějším a turisticky nejpřitažlivějším, zejména po tom, co zmizela spolu se „železnou oponou“ i většina omezení zakazujících vstup do celé řady lokalit. Zdejší lidé byli vždy svérázní, protože hory umí být stejně krásné jako zrádné a kruté. V důsledku historického vývoje tu vedle sebe žili po staletí Češi a Němci a přesto, že ne vždy to bylo soužití idylické, vycházeli spolu v dobrém – už jen proto, že si často museli vzájemně pomáhat. S nástupem nacismu v Německu se začaly vztahy kalit a po skončení války byla většina zdejších Němců vysídlena – buď za hranice, nebo byli rozptýleni po českém a moravském vnitrozemí. Jejich opuštěné usedlosti obsadili osídlenci: někteří jen proto, aby je vyrabovali, ale mnohem více bylo těch, kteří tu chtěli nalézt nové domovy a trvale žít. Pak ale přišel únor roku 1948, Šumavou probíhala přísně střežená hranice mezi Východem a Západem a ti, kteří zde žili už po generace i nově příchozí museli opustit své domovy. Mnohé osady a především samoty byly zničeny a na dlouhá desetiletí z nich zmizel život. O tom, jaká byla ta původní Šumava i její lidé, vzpomínají místní rodáci. Text působí jako mozaika, v níž se jednotlivé kamínky skládají do větších celků, až nakonec vytvoří plastický obraz času, který sice již dávno pominul, ale v paměti lidí zůstává.

    Šumavští rodáci vzpomínají 2 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
  3. 3

    Šumavští rodáci vzpomínají 3: Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

    5.0(2)Add rating

    O tom, jaká byla Šumava v dobách jejich dětství a mládí, vzpomínají její rodáci. Každý příběh je jako kamínek do mozaiky obrazu Šumavy před válkou, za války a po válce. Eduard Steun ve svém příspěvku Vznik a zánik samoty Steindl (U Matesa) píše, že jako klukovi mu tato hájovna připomínala chaloupku z pohádky. Dnes z ní zůstal na louce jen obrovský komín s udírnou obrostlý keři. Karel Větrovec pokračuje v psaní svého životního příběhu doplněného zajímavostmi z kroniky Kašperských Hor, kterou léta jako kronikář píše. Karel Ešner se jako malý kluk začátkem šedesátých let tiše účastnil pravidelných dýchánků starých pánů včetně svého dědy, kteří vzpomínali na své mládí a mimo jiné i na to, jak po Otavě kdysi plavaly vory. Ivana Šafránková, dcera věhlasného šumavského kapelníka Karla Polaty, přispěla vzpomínkou na hudební začátky svého otce a jeho setkání s později proslulým Rudolfem Firkušným. Jistě vás zaujme i osobité vzpomínání Jana Koppa a vyprávění nejen o životě v Roklanské hájence od Eriky Zemanové.

    Šumavští rodáci vzpomínají 3: Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
  4. 4

    Šumavští rodáci vzpomínají 4 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

    Vzpomínky rodáků a milovníků Šumavy zachycují atmosféru doby jejich dětství a mládí, skládající se do mozaiky, která přetrvává v paměti. Václav Kašpar sdílí příběh ze Sušice, kdy s bratrem vezli načerno semletou mouku. Po domluvě s obchodem, že zavřou v poledne, vyrazili s osmi pytli na valníku. Na Volšovské ulici je zastavil gestapák, což je vyděsilo. Bratr vytáhl papír, který gestapák dlouho četl, zatímco se usmíval. Nakonec jim poradil, aby se vrátili domů, protože na ně čekají. Po vyprávění Slávovi se rozhodli zjistit, zda je skutečně nebezpečí. Kolem hospody nikoho neviděli, ale v zahradě objevili esesáckou čepici s umrlčí lebkou, což naznačovalo, že na ně skutečně číhali. Kašparova vzpomínka ukazuje, jak málo stačilo k neštěstí a jak důležité bylo varování. Po válce se ukázalo, že lidé udávali své sousedy a příbuzné, což dodává příběhu další rozměr.

    Šumavští rodáci vzpomínají 4 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let
  5. 5

    Šumavští rodáci vzpomínají 5 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let

    Znovu vás zveme na setkání se zajímavými lidmi, do jejichž života i osudu se zapsala Šumava. Seznámíte se s nelehkým životem známého modravského starosty Antonína Schuberta, jemuž mnohokrát život ukázal odvrácenou tvář. Antonín Pártl vzpomíná na dětství a historii obce Dolní Vltavice krátce po roce 1945, kdy prázdné domy skýtaly místa pro klukovská dobrodružství. Poutavě o tehdejší době vypráví i Karel Potužník. V některých vesnicích, jak se shodující i mnozí další pamětníci, to vypadalo jako v seriálu Zdivočelá země. Někteří přistěhovalci, dobrodruzi z vnitrozemí, si mnohdy hráli na kovboje. Jenomže přišel podzim a neměli čím krmit dobytek, protože nesušili seno. Rozprchli se bůhvíkam, a tak bylo třeba zbylý dobytek soustředit do stáda a každý sedlák musel týdně dávat fůru sena, aby do jara vydržel. I další osudy lidí, o nichž se v knize dočtete, by vydaly na samostatný román. Spoustu historek poskytl i Miroslav Mayer, lesák a ochránce hranic. Z paměti mu nikdy nevymizí slova neznámého vojáka základní služby z pohraniční roty na Březníku, který se po smrti svého kamaráda blízko Židovské skály a Medvědí hory vyjádřil: „Mým největším přáním je, aby již na žádných hranicích neumírali lidé…!“ Na konec jsme si nechali vzpomínky na skutečnou šumavskou legendu, „malého – velkého muže“, lékaře Zdeňka Kostroucha. Za svými pacienty jezdil na koni obětavě v kteroukoliv denní nebo noční hodinu a za jakéhokoliv počasí, tenkrát sehnat sanitku bylo spíš kouzelnickým uměním…

    Šumavští rodáci vzpomínají 5 - Příběhy z bouřlivých válečných i poválečných let