Francesco Petrarca Book order (chronological)

The first English translation of Petrarch’s Psalms and Prayers provides an intimate look at the personal devotions of the “Father of Humanism.”

Der Dichter verfolgt unbeirrt seine Themen, doch die Wiederholung ähnlicher Motive führte zu einer Verdichtung der Inhalte. Dies erleichtert den Lesern den Zugang und hebt die Gedichte von überflüssigem Ballast ab. Petrarcas Einfluss auf die Dichtung ist enorm, viele seiner Werke sind auch heute noch eigenständig und relevant.

David Young's version of Petrarch will refresh our images of the West's crucial lyric poet. We are given a Petrarch in our own vernacular, with echoes of Wyatt, Shakespeare, and many who come after. --Harold Bloom Ineffable sweetness, bold, uncanny sweetness that came to my eyes from her lovely face; from that day on I'd willingly have closed them, never to gaze again at lesser beauties. --from Sonnet 116 Petrarch was born in Tuscany and grew up in the south of France. He lived his life in the service of the church, traveled widely, and during his lifetime was a revered, model man of letters. Petrarch's greatest gift to posterity was his Rime in vita e morta di Madonna Laura, the cycle of poems popularly known as his songbook. By turns full of wit, languor, and fawning, endlessly inventive, in a tightly composed yet ornate form they record their speaker's unrequited obsession with the woman named Laura. In the centuries after it was designed, the Petrarchan sonnet, as it would be known, inspired the greatest love poets of the English language-from the times of Spenser and Shakespeare to our own. David Young's fresh, idiomatic version of Petrarch's poetry is the most readable and approachable that we have. In his skillful hands, Petrarch almost sounds like a poet out of our own tradition bringing the wheel of influence full circle.

„Dnes jsem vystoupil na nejvyšší horu zdejšího kraje, kterou po zásluze nazývají Ventosus, tj. Větrnou. Učinil jsem to z pouhé touhy spatřit tuto slavnou výšinu.“ Těmito slovy se počíná líčení slavného italského básníka jeho příteli Francesku Dionigimu v listě, který jeho autorovi vynesl značně nadsazený titul „otce alpinismu“. I když rámcem vyprávění je výstup na známou francouzskou horu, prvoplánové pochopení celého textu zpochybňuje sám Petrarca. Na samém vrcholu bere do ruky Augustinova Vyznání, aby jeho zrak padl na slova: „a jdou lidé, aby obdivovali horské výšiny, mohutné mořské proudy, toky vodnatých řek, zálivy oceánu, dráhy hvězd a přitom zapomínají na sebe samotné.“ Nejen zde, ale i v mnoha dalších detailech se text při bližším pohledu ukazuje daleko komplexnější a mnohovrstevný. Jak pozoruhodné a hluboké interpretace skýtá, ukazují ve svých komentářích k novému překladu Jana Janouška Jiří Špička a Tomáš Nejeschleba.

Francesco Petrarca (1304-1374) schuf mit diesem um 1370 entstandenen Text die Grundlage fur eine humanistische Philosophie, in deren Mittelpunkt der Mensch und seine geistige Welt stehen. Der christliche Humanismus Petrarcas wurde in der Folge zur bestimmenden Position gegen die auf Aristoteles ruckgreifende Scholastik. Unveranderter Print-on-Demand-Nachdruck der Ausgabe von 1993.

Le opere in volgare del Petrarca sono assai meno numerose di quelle in latino: consistono nelle "Rime" e nei "Trionfi". A lungo elaborati e poi lasciati incompiuti, i "Trionfi" vogliono descrivere una sorta di avventura spirituale del poeta, estendibile a tutta l'umanità: nella visione appunto di una serie di sfilate trionfali di tipo antico, fitte di personaggi celebri di ogni tempo e paese, si passa dal trionfo d'Amore, che è vinto dalla Castità, vinto a sua volta dalla Morte, e così via fino al conclusivo trionfo dell'Eternità, in cui ogni cosa dovrebbe dissolversi nel cospetto di Dio.