Francesco Petrarca Books

David Young's version of Petrarch will refresh our images of the West's crucial lyric poet. We are given a Petrarch in our own vernacular, with echoes of Wyatt, Shakespeare, and many who come after. --Harold Bloom Ineffable sweetness, bold, uncanny sweetness that came to my eyes from her lovely face; from that day on I'd willingly have closed them, never to gaze again at lesser beauties. --from Sonnet 116 Petrarch was born in Tuscany and grew up in the south of France. He lived his life in the service of the church, traveled widely, and during his lifetime was a revered, model man of letters. Petrarch's greatest gift to posterity was his Rime in vita e morta di Madonna Laura, the cycle of poems popularly known as his songbook. By turns full of wit, languor, and fawning, endlessly inventive, in a tightly composed yet ornate form they record their speaker's unrequited obsession with the woman named Laura. In the centuries after it was designed, the Petrarchan sonnet, as it would be known, inspired the greatest love poets of the English language-from the times of Spenser and Shakespeare to our own. David Young's fresh, idiomatic version of Petrarch's poetry is the most readable and approachable that we have. In his skillful hands, Petrarch almost sounds like a poet out of our own tradition bringing the wheel of influence full circle.

Written by one of the greatest poets of all time, My Secret Book, now in its first English translation, is a profound and deeply personal account of inner suffering and mental anguish. Deeply troubled by his struggle—and failure—to achieve spiritual perfection, Petrarch, considered the forefather of Italian humanism, sought catharsis in the writing of a “secret book.” Only here could he pour out his innermost thoughts, frustrations, and desires. Written in the form of a dialogue between himself and St. Augustine, the book wrestles with the universal themes of suffering, desire, fear, and joy. The result is a rare insight into Petrarch’s life and thought and a remarkable early example of self-revelation and autobiography.

Petrarch (1304-74), Italy's greatest lyric poet, was a diplomat, a classical scholar, and poet laureate by the age of 37. His most influential legacy is undoubtedly the "Canzoniere," a collection of 366 outstanding love poems. Their inspiration was the elusive lady Laura, the object of Petrarch's unrequited passion for nearly forty years, and at times a metaphor for his other obsession, worldly glory. It is this other theme, and the conflicts created by the poet's yearning for spirituality, that form the subjects of the two autobiographical prose pieces included here, the "Letter to Posterity" and "The Ascent of Mount Ventoux." The hesitations and choices expressed in these letters illuminate the "Canzoniere," whose elegant sophistication belies the strength of its passion. The delicacy of Petrarch's original has been faithfully preserved in this verse translation by Mark Musa. -- From publisher's description

The first English translation of Petrarch’s Psalms and Prayers provides an intimate look at the personal devotions of the “Father of Humanism.”

1327 hat Petrarca, wenn wir dem Dichter glauben dürfen, die schöne Laura zum ersten Mal erblickt. Um die schicksalhafte Liebe zu der Fernen, Unerreichbaren kreisen die Gedichte seines »Canzoniere«. Aus ihnen ging die neuzeitliche Lyrik in Europa hervor. Aber kann uns die Liebeslyrik des Dichters aus dem 14. Jahrhundert heute noch unmittelbar ansprechen? Sie kann. Denn Petrarca ist nicht nur der unglücklich Liebende par excellence, sondern er hat auch die Widersprüchlichkeit der Liebe wie kein anderer in Worte gefaßt: Freiheitsbedürfnis und Bindung, Leid und Lust am Leiden. Und der »poeta laureatus«, der lorbeerentflammte Dichter, umwirbt noch eine andere Geliebte, die Dichtung selbst. Was wäre ein Sonett, was wäre eine Kanzone ohne Reim? Indem der Übersetzer Karlheinz Stierle sich in dieser Auswahl der Ordnung des Reims, wenn auch nicht sklavisch, fügt, wird er in einen spannungsreichen Dialog zwischen den Möglichkeiten seiner eigenen Sprache und dem Original gezogen. Durch die Zweisprachigkeit dieser Ausgabe hat der Leser die Möglichkeit, diesen Dialog nachzuvollziehen.

Patrarcas Besteigung des Mont Ventoux, datiert auf den 26. April 1336, markiert nicht nur einen Wendepunkt im Leben des Dichters, seine Hinwendung zu Augustin und zum christlichen Humanismus, sondern bezeichnet auch ein literaturgeschichtliches Datum, das für die ästhetische Betrachtung der Natur von großer Bedeutung gewesen ist. Sprachen: Deutsch, Latein

Le opere in volgare del Petrarca sono assai meno numerose di quelle in latino: consistono nelle "Rime" e nei "Trionfi". A lungo elaborati e poi lasciati incompiuti, i "Trionfi" vogliono descrivere una sorta di avventura spirituale del poeta, estendibile a tutta l'umanità: nella visione appunto di una serie di sfilate trionfali di tipo antico, fitte di personaggi celebri di ogni tempo e paese, si passa dal trionfo d'Amore, che è vinto dalla Castità, vinto a sua volta dalla Morte, e così via fino al conclusivo trionfo dell'Eternità, in cui ogni cosa dovrebbe dissolversi nel cospetto di Dio.

Der Dichter verfolgt unbeirrt seine Themen, doch die Wiederholung ähnlicher Motive führte zu einer Verdichtung der Inhalte. Dies erleichtert den Lesern den Zugang und hebt die Gedichte von überflüssigem Ballast ab. Petrarcas Einfluss auf die Dichtung ist enorm, viele seiner Werke sind auch heute noch eigenständig und relevant.

Francesco Petrarca (1304-1374) schuf mit diesem um 1370 entstandenen Text die Grundlage fur eine humanistische Philosophie, in deren Mittelpunkt der Mensch und seine geistige Welt stehen. Der christliche Humanismus Petrarcas wurde in der Folge zur bestimmenden Position gegen die auf Aristoteles ruckgreifende Scholastik. Unveranderter Print-on-Demand-Nachdruck der Ausgabe von 1993.

Kto bola Laura? Bola slobodná, alebo vydatá? Bola to skutočná žena, alebo básnická fikcia? Básne o nej nie sú príbehom Lauriným, ale aj Petrarcovým. Ľúbostný príbeh aj bez deja nadobúda vnútorné bohatstvo a obsah: slovo renesančného básnika je prosté a veľké. Sú to básne vyjadrujúce veľkú hĺbku citu k milovanej bytosti, ktorá je však pre Petrarcu nedosiahnuteľná a zároveň sú vrcholom ľúbostnej lyriky renesančného sveta. Hlboká vášeň a zanietenie pre lásku nekončia u neho ani po smrti milovanej Laury, práve naopak. ich intenzita sa stupňuje.

Autor se ve své poslední knize obrací k východiskům svého myšlení – k fenomenologii vnímání a lidské tělesnosti – a ještě radikálněji vyjadřuje svůj úmysl zrušit kartesiánské rozlišení ducha a těla a dospívá k ontologii ”látky světa” jako posledního základu zjevování. Přeložil M. Petříček. ISBN 80-86005-04-1 je chybné, správné ISBN 80-86005-82-8 není v knize uvedeno.

Zu Ostern 1327 will Petrarca die schöne und wahrscheinlich verheiratete Dame erblickt haben, die er Laura nennt. Die Begegnung soll in Avignon vor der Kirche Sainte Claire stattgefunden haben. Ob das, was er daraus gemacht hat, der Wahrheit entspricht, ist jedoch ebenso unwichtig wie etwa die Frage, ob Hänsel und Gretel wirklich in den Wald gegangen sind. Petrarca geht es hier um eine Begebenheit als Ausgangspunkt einer Liebesgeschichte seines 'Canzoniere'. Auch über die Person der Laura wurde viel spekuliert; doch ist auch hier fraglich, ob sie je existiert hat.§Viel wird in Petrarcas Versen geweint, doch man muß sich das Weinen als einen Genuß vorstellen, ein ehrliches, ungeniertes Interesse am eigenen Empfinden, auch, und gerade, dem traurigen. Vielleicht kommt dieser Subjektivismus einem sich anbahnenden Lebensgefühl unserer Zeit entgegen. Das würde Petrarcas Chance, wieder Gehör zu finden, erhöhen - eine Chance, die durch Jürgen von Stackelbergs neue Wiedergabe in poetischer Prosa ungleich verstärkt wird.

„Dnes jsem vystoupil na nejvyšší horu zdejšího kraje, kterou po zásluze nazývají Ventosus, tj. Větrnou. Učinil jsem to z pouhé touhy spatřit tuto slavnou výšinu.“ Těmito slovy se počíná líčení slavného italského básníka jeho příteli Francesku Dionigimu v listě, který jeho autorovi vynesl značně nadsazený titul „otce alpinismu“. I když rámcem vyprávění je výstup na známou francouzskou horu, prvoplánové pochopení celého textu zpochybňuje sám Petrarca. Na samém vrcholu bere do ruky Augustinova Vyznání, aby jeho zrak padl na slova: „a jdou lidé, aby obdivovali horské výšiny, mohutné mořské proudy, toky vodnatých řek, zálivy oceánu, dráhy hvězd a přitom zapomínají na sebe samotné.“ Nejen zde, ale i v mnoha dalších detailech se text při bližším pohledu ukazuje daleko komplexnější a mnohovrstevný. Jak pozoruhodné a hluboké interpretace skýtá, ukazují ve svých komentářích k novému překladu Jana Janouška Jiří Špička a Tomáš Nejeschleba.

Secretum meum. De secreto conflictu curarum mearum. Petrarkův fingovaný dialog De secreto conflictu curarum mearum, zkráceně Secretum, patří mezi jeho nejvýznamnější latinské spisy. Formou navazuje toto dílo na antickou dialogickou tradici, obsahem je však nové. Jedná se o intimní, plastický, živě komponovaný dialog, založený na rozhovoru dvou konkrétních osobností a na mnoha konkrétních tématech. Autobiografická postava Francesca tu v přítomnosti mlčící Pravdy rozmlouvá s Augustinem, který mu přichází na pomoc v době jeho duševní krize, kdy se cítí bezmocný, jeho myšlenky jsou roztěkané, ztrácí pojem o pravé hodnotě věcí, které ho obklopují, a není s to nalézt řešení. Celý spis je rozdělen do tří knih, z nichž každá odpovídá jednomu dni a jednomu hlavnímu tématu. Náplní dialogu jsou různá morální témata, která lze chápat v obecné rovině, přestože jsou často probírána na konkrétním, Franciskově příkladu. Je to např. otázka opravdové vůle, která je probírána především v první knize, ale v otevřenější či skrytější podobě se prolíná celým dílem. Nejosobnější částí dialogu je kniha třetí, která se věnuje otázkám touhy po světské slávě a lásky k ženě. Právě tato “obecně lidská” témata činí toto dílo nadčasovým a zajímavým i pro současného čtenáře. Připravil R. Psík, úvodní studii připravil Mgr. Jiří Špička.

Výbor je uváděn dopisem Francesco Petrarca potomkům, který není zařazen do žádného ze tří souborů autorových latinských listů. Těžištěm svazku, přibližujícího tvůrcovo básnické dílo psané v italštině, jsou základní verše ze Zpěvníku (Na život paní Laury, Na smrt paní Laury) aTriumfů (Triumf smrti, Triumf času). V dokumentární montáži jsou uváděny i výroky o básníkovi a ukázky jeho literárních předloh.

V češtině první úplný soubor kanzón opěvujících Lauru z autorova Zpěvníku (či Veršů), díla psaného 30 let v národním jazyce toskánském, budoucím spisovném jazyce všech Italů, a shrnujícího autorovu milostnou lyriku. Z tohoto originálu, majícího (v přehledném uspořádání Marsandově) 4 díly, z nichž 3 platí Lauře, konkrétní ženě básníkem opěvované, a zahrnující co do formy sonety, kanzóny, sestiny, ballaty, madrigaly a terciny, uvádí zmíněný soubor právě jen kanzóny, v nichž podle kritiky dosahuje autor básnického vrcholu, a jde tedy podle uvedeného členění o kanzóny I. a II. dílu, soubor je shrnuje pod názvy Za života paní Laury a Po smrti paní Laury. Překlad zachovává většinou přesné schéma kanzón podle originálu a k licencím sahá co nejméně.

Filosoficky laděné dopisy známým i méně známým osobnostem středověkého světa.

V díle Zpěvník autor píše milostné básně Lauře a vyjadřuje lásku k Itálii. Zpěvník má dva oddíly, Za Lauřina života a Po Lauřině smrti. Přeložil Pavel Eisner pod pseudonymem Emil Janovský.