Pavel Levit Books

Exorcista Čung Kchuej je oblíbenou postavou čínského folklóru a různých žánrů výtvarného umění. Objevuje se na lidových dřevořezech i v literátské malbě, a vystupuje v také v četných divadelních hrách a v několika románech. Tento román ze 17. století je jedním ze tří dochovaných narativních zpracování osudů tohoto vymítače a jeho udatných činů při potírání démonů a ďáblů. Nejedná se však o duchovní či fantastické vyprávění, ale o břitkou společenskou satiru plnou vtipných postřehů a rozpustilých historek. Jednotliví démoni a běsové, s nimiž se Čung Kchuej setkává, jako třeba ďáblové Klevetník, Nadutec, Vrchcábník, Galantník či Neřestník, jsou jen zosobněním běžných lidských zlozvyků, slabostí a vášní, a jejich ďábelské rejdy pouze obrazem naší vlastní lidské komedie.

Hrsg. u. Nachwort v. Gregor-Dellin, Martin 198 S.

Exorcista Čung Kchuej je oblíbenou postavou čínského folklóru a různých žánrů výtvarného umění. Objevuje se na lidových dřevořezech i v literátské malbě, a vystupuje také v četných divadelních hrách a v několika románech. Tento román ze 17.století je jedním ze tří dochovaných narativních zpracování osudů tohoto vymítače a jeho udatných činů při potírání démonů a ďáblů. Nejedná se však o duchovní či fantastické vyprávění, ale o břitkou společenskou satiru plnou vtipných postřehů a rozpustilých historek. Jednotliví démoni a běsové, s nimiž se Čung Kchuej setkává, jako třeba ďáblové Klevetník, Nadutec, Vrchcábník, Galantník či Neřestník, jsou jen zosobněním běžných lidských zlozvyků, slabostí a vášní, a jejich ďábelské rejdy pouze obrazem naší vlastní lidské komedie.

Stendhalovi, který ve svých velkých románech dovedl vypodobniti dobu v jejím společenském vývoji a s jejími společenskými rozpory, velikou láskou byla Itálie. V jejích kronikách a soud. aktech nalezl i náměty ke 3 příběhům z doby renesanční: Abatyše kláštera v Castru (vášnivá láska, věrnost a mrav. tvrdost ženy, jež se probodne, když se prohřešila na svém milenci), Cenciové (despotismus panujícího Francesca a jeho zavraždění ženami rodu), Vittoria Accoramboniová, vévodkyně z Bracciana (uplatňování bezohledné vůle velmožů, obětování těch slabších a zvl. žen). - I v těchto povídkách je plný, nefalšovaně skuteč. život jako v románech - podle Vinogradova ponořuje Stendhal ty kronikářsko-soudní náměty do roztoku, nasyceného fantasií, a ony pak mohou zaplanout leskem a změnit se v živé obrazy.