Im frühen 18. Jahrhundert schlossen sich Gelehrte, Beamte und Kaufleute in Aufklärungsgesellschaften zusammen, um herrschaftsfrei zu lesen, zu lernen und zu diskutieren. Richard van Dülmen argumentiert, dass diese neuen demokratischen Verhaltensweisen den absolutistischen Ständestaat untergruben und zur Entwicklung einer bürgerlichen Gesellschaft führten.
Závěrečný díl rozsáhlé trilogie je věnován otázkám víry, ale i magie a osvícenského přesvědčení o rozhodující roli rozumového poznání. Autor analyzuje vztah jedince ke společnosti a jeho místo v jejích strukturách, důsledky reformace, význam lidové zbožnosti a magie na straně jedné a vzdělání a osvícenské racionality na straně druhé. Dülmenova trilogie je pokusem o ucelenou interpretaci kultury každodenního života v prvních stoletích novověku z hlediska historické antropologie, tedy jednoho z aktuálních a respektovaných směrů současného dějepisectví.
Druhý díl trilogie saarbrückenského profesora Richarda van Dülmena je věnován problematice každodenního života v městském a venkovském prostředí v průběhu 16.–18. století. Autor na základě velice rozsáhlého pramenného materiálu z prostředí střední Evropy studuje rozdílné projevy každodennosti ve dvou rozdílných sociálních prostředích, jimiž v tomto období město a vesnice bezpochyby byly. Jeho velice poutavě napsaná práce odhaluje zásadní rozdíly mezi těmito dvěma světy, zároveň však přináší celou řadu dokladů o ustavičném vzájemném ovlivňování obou kultur a o jejich reakcích na vývoj kultury aristokratické.
Kniha "zakladatele" historické antropologie je věnována osobité otázce společenské a stavovské cti, jak ji chápalo a praktikovalo 17.-18.století. Osoby, jež se dopustily kriminálních a mravopočestných deliktů, byly tehdy trestány nejen právně a soudně, ale byly i zbavovány společenské vážnosti, vyobcovávány ze společnosti. Toto vyvržení se neomezovalo jen na jedince, ale týkalo se i celé řady povolání, která byla považována za opovrhovaná a jejichž vykonavatelé zůstávali zcela na okraji společenské vážnosti. Patřila sem nejenom tzv. špinavá řemesla jako pohodní, kati, lázeňští pomocníci, holiči-lazebníci, markytánky a prostitutky, ale i většina těch, kteří se živili podomním obchodem, potulní komedianti, žebráci či ti, kteří skončili život jako sebevrazi – a pro dnešního člověka poněkud překvapivě i mlynáři, celníci a tkalci.
Die Welt um 1700 ist in ihren Ordnungsmustern, Wertvorstellungen und sozialen Leitbildern vielfach noch von der mittelalterlichen Tradition bestimmt, doch zeichnen sich auch Dimensionen, Perspektiven und Richtungen ab, die auf ein neues Verständnis der Welt hinweisen. Dieses Neue artikuliert sich nicht nur in philosophischen und wissenschaftlichen Werken und Erfindungen. Vielmehr geht es um eine Neuordnung allen Wissens, um den Entwurf einer säkularen Weltbeherrschung, einer sozialkirchlichen Neubestimmung sowie um die Schaffung neuer Kunstwerke. In 'Denkwelten um 1700' werden die Profile von zehn Intellektuellen Bayle, Corelli, Dampier, Eisenmenger, Francke, Leibniz, Lesage, Newton, Prandauer und Toland vorgestellt, die bereits in ihrer Zeit mehr als Architekten des Neuen denn als Bewahrer des Alten galten. Jeweils eines ihrer Werke, in welchem das neue Denken zum Ausdruck kommt, wird in den Blick genommen. Dabei wird auch auf das Alte, auf diejenige Welt, aus der die Denker ausbrechen, zurückgeschaut. Die Beiträge reflektieren über die Geschichte und die Kultur der Eingebundenheit von Ideen und Wissen, wie sie in der klassischen Ideen-, Philosophie- und Wissenschaftsgeschichte meist vernachlässigt werden. Der interdisziplinäre Blick soll neue Sichtweisen eröffnen.
Vývoj - Problémy - Úkoly. Kniha je prvním českým titulem, který se metodicky zabývá tématem historické antropologie. Kromě přehledné definice historické antropologie a vymezení jejího vztahu k ostatním disciplínám - sociálním dějinám, etnologii, mikrohistorii atd. - přibližuje její zaměření na opomíjenou problematiku historického poznávání, zejména orientaci na člověka jako aktéra dějin, na kulturu, životní styl, úlohu subjektivní zkušenosti, význam tradic, globalizaci světa. V závěru vymezuje dosud málo rozpracovaná témata, kterým by se historická antropologie měla v budoucnu podrobněji věnovat: formy násilí, magii, čarodějnictví, lidé na okraji společnosti, proměny sexuality, gender, úloha cizinců a emigrace, paměti a osobní písemnosti, úloha médií atd. Richard van Dülmen je profesorem na univerzitě v Saarbrückenu.
Kniha je prvním českým titulem, který se metodicky zabývá tématem historické antropologie. Kromě přehledné definice historické antropologie a vymezení jejího vztahu k ostatním disciplínám - sociálním dějinám, etnologii, mikrohistorii atd. - přibližuje její zaměření na opomíjenou problematiku historického poznávání, zejména orientaci na člověka jako aktéra dějin, na kulturu, životní styl, úlohu subjektivní zkušenosti, význam tradic, globalizaci světa. V závěru vymezuje dosud málo rozpracovaná témata, kterým by se historická antropologie měla v budoucnu podrobněji vě formy násilí, magii, čarodějnictví, lidé na okraji společnosti, proměny sexuality, gender, úloha cizinců a emigrace, paměti a osobní písemnosti, úloha médií atd.Richard van Dülmen je profesorem na univerzitě v Saarbrückenu.
