Pavla Lidmilová Books

A prize-winning international classic, first published in English in 1993, now with a new foreword by William Boyd.

Výbor současné portugalské poezie, jenž sestavil atašé portugalského velvyslanectví v rámci Festivalu spisovatelů v Praze. V antologii jsou zastoupeni básníci: Eugénio de Andrade, Ana Hatherly, Pedro Tamen, Gastao Cruz, António Franco Alexandre, Manuel Gusmao, Nuno Júdice, Fernando Pinto do Amaral a Paulo Teixeira.

Výbor fantaskních, absurdních povídek, jejichž postavy a děje se odehrávají v jakémsi neskutečném, snovém světě i čase.

Despite its apparent spontaneity, this is a work of art, which rearranges language and plays in the gaps between reality and fiction.

Výbor z povídek brazilské spisovatelky Clarice Lispectorové ukazuje všechny nosné aspekty její tvorby. Své hrdiny staví do krizové, přesto však v životě běžné situace a dává nahlédnout do jejich reakcí. Povídky vybrala a doslov napsala Pavla Lidmilová.

V pořadí třetí český výbor z mnohotvárného díla Portugalce světového věhlasu představuje po Pessoovi básníkovi a prozaikovi spisovatelskou osobnost vymezenou hlubinněji než žánrově. Editorka Pavla Lidmilová do tohoto svazku zařadila Pessoovy hermetické básně, „statické drama“ Námořník, anglicky psaný Esej o iniciaci a vybrané prozaické fragmenty a dopisy, jež všechny spojuje esoterická perspektiva. Výbor poodhaluje českému čtenáři roušku nad skrytými prameny tvorby jednoho z velikánů tohoto století, který stanul v téže řadě zasvěcenců jako svého času náš J. A. Komenský. Verše přebásnil Josef Hiršal, z portugalštiny přeložila Pavla Lidmilová, z angličtiny Šárka Grauová, předmluvu napsala Daniela Hodrová.

Sedm povídek významného portugalského exilového spisovatele. Miguéis uprchl ve třicátých letech před diktátorským režimem z Portugalska a usadil se v USA. I když později měl možnost se vrátit, zůstal v exilu až do své smrti, přitom ovšem psal výhradně portugalsky a ve své vlasti došel plného uznání. Tento poněkud rozporuplný životní úděl se mohutně promítá do jeho díla, povídky v této knize nejsou výjimkou. V příbězích atentátníka, který přijíždí splnit svůj úkol do neznámého města, vědce, který z touhy po nezávislosti „prováhá“ svou osudovou lásku, spisovatele s příliš bujnou fantazií, zde i v ostatních povídkách jde především o pocity lidí, vytržených ze svého prostředí a tápajících v cizím světě. Toto téma je zjevně autorovou alfou i omegou a jeho vášnivá touha ulevit své rozpolcené duši prostřednictvím vesměs osamělých literárních hrdinů dává knize jakýsi naléhavý tón. Zajímavé čtení, zvláštním způsobem upřímné, oscilující na hranici tragična a ironického nadhledu, což je zřejmě styl vlastní autorům, jejichž základní životní zkušenosti vyvěrají ze specifického a často nemilosrdného prostředí latinského světa.

Podrobné sebezpytující, chladně intelektuálně analyzující úvahy člověka stojícího před bilanční sebevraždou se v první povídce prolínají s intenzivními prožitky posledních citových a emocionálních vjemů fiktivní postavy, venkovského šlechtice, barona de Teive. Tato postava je zosobněním negace života, životní prázdnoty, pesimismu a pýchy na vlastní intelekt. Ve druhé povídce Ďábel hovoří s ženou Marií a přes ní s jejím nenarozeným dítětem, svým duchovním synem. Představuje se jako ironik, snílek a kavalír a seznamuje ženu se svým chápáním světa.

Pět novel s různou tematikou zahrnuje portugalskou literární tvorbu od přelomu století do současnosti a jsou zároveň ukázkou jednotlivých literárních směrů od dekadence a symbolismu, k sociální problematice až k psychologickým otázkám a etice. Mário de Sá-Carneiro: Lúciova zpověď (A Confissão de Lúcio, 1913) – fantastická novela, ve které se obráží symbolismus a dekadence. Odehrává se v Paříži na přelomu století uprostřed bohémy a intelektuální společnosti. Přátelství dvou Portugalců je narušeno ženou a vede k vraždě. Branquinho da Fonseca: Neklidná řeka – psychologická novela o mladém inženýrovi, který pomáhá stavět letiště v opuštěném kraji. Napětí a nesnesitelnou atmosféru uprostřed mužské společnosti vytváří zde žijící jediná žena. Carlos de Oliveira: Včely v dešti (Uma Abelha na Chuva, 1953) – příběh nerovného manželství - zbohatlého kupce a zchudlé šlechtičny vedoucí k tragedii. Ferreira de Castro: Misie (A Missão, 1954) – děj se odehrává za 2. světové války ve Francii v malé vesnici, ve které představený mužského kláštera uvažuje o označení střechy klášterní budovy slovem misie, aby ji uchránil před leteckým útokem. Hélia Correiová: Ďáblova hora – příběh lásky slečny Mileny je jakási apoteóza mateřství a ženství, vycházející z lidových tradic a tajemných přírodních sil.