Jiří Zahrádka Books

Paměti Marie Stejskalové, dlouholeté hospodyně v rodině Leoše Janáčka, sepsala koncem padesátých let minulého století podle jejího vypravování publicistka Marie Trkanová. Knížka nazvaná U Janáčků byla poprvé vydána roku 1959, poté ještě dvakrát v letech 1962 a 1998, a pokaždé se setkala s velkým ohlasem a oblibou u čtenářů nejen z řad milovníků Janáčkovy hudby. Energická Mářa pracovala u Janáčků více než čtyřicet let, a byla tak přímým svědkem radostí i strastí jejich rodinného soužití. Impulsem k novému, v pořadí čtvrtému vydání Mářiných vzpomínek bylo nejen to, že je tato knížka dávno rozebraná, ale také skutečnost, že do Archivu Leoše Janáčka se před časem dostal strojopis textu, jak jej Marie Trkanová podle Mářina vypravování původně sepsala, bez úprav a škrtů provedených před prvním vydáním. Kniha obsahuje četné editorské poznámky, částečně přenesené z předchozích vydání, a ilustrace výjevů ze života Janáčkovy rodiny, jak je podle Mářiných vzpomínek ztvárnila výtvarnice Vendula Chalánková.

Tato výpravná publikace, vytvořená renomovanými badateli Svatavou Přibáňovou a Jiřím Zahrádkou, přináší soubor všech známých fotografií Leoše Janáčka a snímků jeho rodiny. Dvojjazyčná česko-anglická koncepce je výhodná v kontextu globálního zájmu o Janáčka. Úvodní studie osvětlují okolnosti vzniku fotografií a historii ikonografické sbírky Janáčkova archivu, přičemž zachovávají stručnost a přehlednost. Publikace obsahuje 243 snímků rozdělených do třinácti oddílů. První oddíl se zaměřuje na Janáčkovy portréty z let 1874 až 1928, dokumentující proměnu skladatelovy podoby. Následující kapitoly ukazují Janáčka v různých lokalitách, jako je Brno, Hukvaldy, Lašsko, Valašsko, Slovensko a při zahraničních návštěvách. Mnohé fotografie zachycují Janáčka s významnými osobnostmi, jako jsou Alfons Mucha a Jan Masaryk. Dvanáctá kapitola se věnuje jeho rodině a závěrečná část dokumentuje Janáčkovu poslední cestu a obsahuje unikátní rentgenový snímek jeho ruky. Kvalitní reprodukce fotografií jsou doplněny podrobnými informacemi o původu snímků. Editoři se museli věnovat náročnému pátrání po autorech fotografií, mezi nimiž jsou jak významné fotografické podniky, tak i soukromí majitelé. Publikace osloví nejen milovníky Janáčka, ale i zájemce o historii fotografie.

Opera o třech dějstvích uvedená v premiéře 6. 11. 2008 v Janáčkově divadle.

V hudebních dějinách nalezneme jen málo kompozic, která mají tak poutavou a spletitou historii jako právě Janáčkova Její pastorkyňa. Dlouhá a nesnadná cesta plná usilovného hledání nových tvůrčích principů ji nakonec přivedla mezi nejhranější opery 20. století. Tato kniha přináší mnoho nových informací zpracovaných na základě současných poznatků vycházejících mimo jiné z přípravy kritické edice partitury. Provází čtenáře genezí díla a odpovídá na otázky, co Janáčka vedlo k?volbě realistické divadelní hry, kdy přesně operu zkomponoval a proč autor dělal všechno pro to, aby nebylo možné určit dobu dokončení prvního jednání. Nastíní rodinné, pracovní i společenské okolnosti, vzniku opery, včetně jejího úzkého spojení s?nemocí a úmrtím Janáčkovy dcery Olgy. Osvětluje nekompromisní postoje dirigenta Karla Kovařovice při Janáčkově neúspěšném úsilí zadat premiéru opery pražskému Národnímu divadlu, pojednává o světové premiéře v Brně i zákulisních jednáních vedoucích k?pozdější úspěšné pražské premiéře, včetně okolností vzniku úprav partitury provedených Karlem Kovařovicem. Věnuje se také Janáčkovu přátelství s?Maxem Brodem a jeho aktivitám směřujícím k?mezinárodnímu uznání Její pastorkyně i celého skladatelova díla. Čtenář se seznámí s?významnými inscenacemi, které byly nastudovány za Janáčkova života, či se skladatelovými finančními výnosy plynoucími z?vydání a uvádění Její pastorkyně. Knihu provází množství dokumentů a fotografií, často poprvé publikovaných.

Publikace, vycházející v roce nedožitých devadesátin významného výtvarného umělce Dalibora Chatrného, přináší nové pohledy na jeho tvorbu. Poprvé jsou souborně uveřejněny umělcovy vlastní texty, které odhalují východiska a vývoj jeho tvůrčích postojů a výtvarných postupů. Kniha, obsahující téměř dva tisíce reprodukcí, je strukturována jako příběh, který odkrývá podstatu Chatrného díla. Výběr z celoživotního díla je rozdělen do dvaadvaceti tematických oddílů, které pomáhají pochopit různé typy výtvarného vyjádření a osobního experimentování. Vedle reprodukcí obrazů, kreseb a prostorových objektů zde čtenář najde také textové záznamy a kresebné studie, což umožňuje sledovat celý proces umělcovy tvorby. Doprovodnou teoretickou studii napsal historik umění PhDr. Jiří Machalický, jehož text navazuje na tematické členění oddílů, které uspořádal PhDr. Jiří Zahrádka, PhD, spolu s umělcovou dcerou Danou Chatrnou. Součástí publikace je DVD se záznamy optickoakustických skladeb – autorských experimentálních filmů vycházejících z Chatrného kreseb, objektů a grafik. Tato komplexní a originální prezentace významné osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století přináší cenný materiál pro teoretiky umění a přibližuje tohoto zajímavého umělce veřejnosti, což z ní činí důležitý zdroj pro knihovny uměleckých škol, galerií a milovníky umění.

Kniha se zaměřuje na vzájemný vztah jednoho z nejpozoruhodnějších světových skladatelů 20. století Leoše Janáčka a Národního divadla v Brně, nejvýznamnější divadelní instituce na Moravě. Vztah to byl letitý, vrstevnatý a komplikovaný. Janáček jako člen Družstva českého Národního divadla v Brně stanul od počátků v jeho organizační struktuře, a jak je zřejmé z citace v názvu publikace, pokoušel se zde uplatňovat svou představu o fungování kulturní instituce. Kniha dále podrobně zpracovává problematiku uvádění Janáčkova díla na brněnském jevišti za umělcova života, popisuje Janáčka jako návštěvníka divadelních produkcí a dotkne se i posledního rozloučení se skladatelem ve foyeru Městského divadla 15. srpna 1928. Mimo jiné jsou zde připomenuty také dávno zapomenuté kauzy spojené s výstavbou nového českého divadla, ustanovení nového divadelního ansámblu a předání německého Městského divadla českému souboru po převratu v roce 1918.

Druhotvary, v pořadí už čtvrté, vznikly jako doprovodná tiskovina ke stejnojmenné výstavě. Základní ideou je propojení Janáčkova díla se světem výtvarníků a výtvarné veřejnosti a nastolení otázky možností vzájemné komunikace hudby a obrazu, hudebního a výtvarného vyjádření. Letošní ročník respektuje opět zásadu výběru výtvarníků tak, aby konečný výsledek zahrnoval co nejširší a nejrůznorodější přístupy k danému zadání: Karel Adamus, Peter Graham, Annegret Heinl, Dalibor Chatrný, Pavel Korbička, Ivan Kříž, Aleš Lamr, Jan Steklík, Lenka Sýkorová, Miloš Šejn, Jiří Šigut a Miroslav Šnajdr.

Na čem si pochutnával nejhranější český operní skladatel? Dočtete se v kuchařce Marie Stejskalové, hospodyně u Janáčků. Marie Stejskalová (1873–1968) pracovala jako hospodyně u Janáčků více než čtyřicet let. V Archivu Leoše Janáčka Moravského zemského muzea se dochoval její sešit kuchařských receptů, většinou na různé dezerty a sladké pokrmy. To by samo o sobě nebyla až taková zajímavost, kdyby si všímavá Mářa, jak ji manželé Janáčkovi nazývali, mezi recepty nezapisovala také poznámky vztahující se k životu a dílu domácího pána, které nazvala Kronika našeho života. Součástí kuchařky jsou tak mnohdy jedinečné informace ke genezi některých Janáčkových děl či stručné popisy určitých událostí z pohledu hospodyně Máři, ale též Janáčkovy manželky Zdenky, které byla Mářa vždy oddanou oporou. Publikace obsahuje četné editorské poznámky k jednotlivým osobnostem a zaznamenaným situacím a dále ilustrace výjevů ze života Janáčkovy rodiny, jak je dle Mářiných vzpomínek ztvárnila výtvarnice Vendula Chalánková. Sešit receptů Marie Stejskalové je uložen ve sbírkách Archivu Leoše Janáčka Moravského zemského muzea, který je součástí registru Paměť světa UNESCO.

Kniha ve tvaru leporela provede dětské čtenáře světem slavné opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Děti seznámí s mazanou liškou Bystrouškou, s obyvateli lesa i lidskými figurkami z okolí Brna. Výtvarně knížečka vychází především z půvabných kostýmních a scénických návrhů Eduarda Miléna, které vznikly pro první nastudování opery v brněnském Národním divadle v roce 1924.