Patříte k těm, kteří preferují vizuální vnímání a mají takzvanou fotografickou paměť? Pro vás a všechny ostatní, které už nebaví staré nezáživné metody a chtějí se učit moderně a efektivně, je tato unikátní učebnice gramatiky. Výklad gramatických jevů je postaven na vtipně a rafinovaně vybraných příkladech, které doplňuje velké množství obrázků. Vše je podáno jednoduše, přehledně a srozumitelně. Snadno tak pochopíte i ty nejzáludnější gramatické jevy. Konečně učebnice, díky níž gramatiku pochopíte!
Tato publikace je určena pro běžnou práci v hodinách. Naším záměrem bylo připravit pro žáky a pro učitele pomůcku, kterou by mohli využít při výuce čtení s porozuměním a při následné diskusi o strategiích čtení a řešení úloh.
¿Qué pasiones o ideales mueven al ser humano y lo arrastran hasta su propia muerte? Ésta parece ser la pregunta que se hace Carlos Fuentes al reflexionar acerca de la vida y la muerte de la actriz Diana Soren: tan solitaria como bella, tan fuerte como destruible, de ojos profundos, que encierra en su persona, y en el apasionado episodio erótico que vive con un escritor mexicano, los ideales de toda una generación, la de los años sesenta, cuando las ilusiones de la década se resistían a morir. En Diana o la cazadora solitaria encontramos el retrato de un ser humano que vivió en carne propia la ambigüedad de la era de la cual finalmente fue víctima, al tiempo que un reflejo del mundo intelectual de un México que despertaba tras el genocidio de Vietnam y los homicidios masivos del sesenta y ocho. Como afirma el escritor mexicano Héctor Aguilar Camín: «En la búsqueda llano, insaciable y esnob de la felicidad, los personajes de Diana encuentran el paraíso de los amantes, que es la eternidad de sus momentos, y su infierno rutinario, que es la provisionalidad de su amor eterno.»
Magické latinskoamerické texty poprvé přibližují českému čtenáři tohoto originálního autora. Ve výboru jsou zastoupeny povídky z proslulých Podivných sil (Las fuerzas extrñnas, 1906) či Osudných povídek (Cuentos fatales, 1926), ale i z novějších kompilací, doplňovaných průběžně odosud knižně nepublikované tituly (Las primeras letras de Leopoldo Lugones, 1963; Cuentos desconocidos, 1982 a Cuentos fantásticos, 1987). Autor čerpá inspiraci a témata z dávných legend (např. Zázrak svatého Wilfrieda), orientální mystiky (Královniny oči), mýtů (Původ potopy), náboženských zázraků (Bolestiplné drahokamy), magie (Motýl?), lidových pověr (Volská ropucha), parapsychologie a vědeckých experimentů (Metahudba, apod.) nebo spiritismu a šarlatánství. Náměty a oblasti svého zájmu libovolně mění a střídá, je mistrem v líčení tajemných nálad, světa magie, křesťanské mystiky. V povídkách často využívá nečekaných a efektních rozuzlení, zkratek, náznaků či hádanek bez řešení a těmito prostředky se snaží čtenáře dráždit a udržet v napětí. Jejich poslání spočívá v tom, že k životu nepatří jen dobro, ale i pocit nejistoty, strachu a že každý z nás nese v sobě svůj osud. Lugones v tomto výboru dokazuje svůj vytříbený styl i jazyk a právě za povídkovou tvorbu se mu od kritiky dostalo označení „argentinský Poe“.
