Vlastimil Rada Books

Proslulá a pokolením za pokolením milovaná kniha o študácích a kantorech, jakási „přírodopisná studie“ o člověku školním, jak to vyslovil sám Jaroslav Žák, obraz svérázného gymnaziálního prostředí, vyprávěný živým jazykem, opírajícím se o slang, humorné ztvárnění myšlenky, že život je vlastně sportovní zápas, škola pak „věčný zápas“ študáků a kantorů.

První a neprávem zapomenutá humoristická kniha Jaroslava Žáka ze studentského prostředí. Děda Posleda je je zastáncem dětí a mládeže proti všem zlým duchům, které se usidlují zejména ve výchovných institucích. Protože jej profesoři Reálného gymnázia Zbyňka Šašecího ze Zhoře mylně považují za zemského školního inspektora, podaří se mu v krátké době zavést převratné učební postupy: například názorné vyučování bitev. Hlavní boj ho však ještě čeká.

Praotec Čech s manželkou Medunou byli po svatbě bohyní Moranou omylem posláni do nebe, ale protože v slovanském ráji přílišnou prací rušili, byli posláni bohem Perunem zpět na zem - do Čech. veselé historky se snaží zároveň vystihnout vlastnosti našeho národa.

Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí a nenásilným způsobem podávají i kritiku tehdejší společnosti, je díky jedinečnému vypravěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si s vydáním připomínáme, vznikl v Československé televizi v roce 1969 a dnes již patří do zlatého fondu televizního archivu.

V románu Pan Posleda, přítel študáků opouští Jaroslav Žák realistický, byť parodicky pojatý pohled na tehdejší střední školu a čtenář se ocitá ve střední škole plné magických bytostí, kouzel a zázraků. Kdo při hře na babu ji dostane jako poslední, má Posledu a jde s Posledou spát. A tak Vašíček Dusbálek odchází domů s Posledou – malým dědečkem s vousy a kouzelným deštníkem. Posleda s ním odchází napovídat mu při vyučování – a dostane se do souboje se zlým kouzelníkem Labaštou, který využívá školních skřítků Piškuntálků a dalších postav ze školního folklóru. Souboj obou mágů vrcholí bitvou, při které ožívají nejenom postavy ze školních učebnic, ale také – děste se – bytosti ze žákovských kreseb. Jejich souboj ovšem nevítězí magie, ale naprosto nemagická píle a znalosti jednoho z Posledových žáků a odchovanců.

Humoristický román, detektivka odehrávající se v dávných dobách v drsném Žižkově.

Laskavý humor z lázní Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada. 10. vydání

V obyvatelích městečka Rukapáně Drda zachycuje svérázné lidové postavy a vyjadřuje životní pocity několika rozdílných vrstev žijících v pokoji i svárech na kousku půdy v podobě dlaně s pěti výběžky, od jejich činů až k mluvě, při vší drsnosti a lidovosti poetických tvarů. Zachycuje pýchhu a furiantství sedláků, omezenou samolibost počestných měšťáčků, obchodníčků a řemeslníčků, drsnost vorařů a chlapství havířů.

Když v roce 1934 prohráli Čechoslováci na mistrovstí světa v kopané v Římě ve finálovém utkání s Italy, a to ještě v nastaveném čase, kdy dostali osudnou branku, těžko jsme se s takovou porážkou mohli smířit. Útěchu jsme nenašli, ať jsme donekonečna rozebírali zápas od začátku do konce a od konce zase k začátku. Když pak na mne na dovolená v Borovanech doléhali moji dva synovci: "strejdo, napiš něco, abychom také vyhráli," dal jsem docela rád průchod svému rozhořčení, a abych udělal radost klukům i sobě, napsal jsem knihu o mistrovství, v němž Čechoslováci konečně zvítězili.