François Villon was a French poet renowned for his distinctive and often gritty verse. His works, frequently penned from an outsider's perspective, explore themes of life, death, and penitence with remarkable linguistic inventiveness. Villon masterfully blended elevated language with vernacular expression, crafting a unique and unforgettable voice that continues to resonate.
François Villon is one of France's most celebrated poets, and this volume brings together two of his most important works. Le Grand Testament is a long narrative poem that explores the life and times of Villon, while Le Petit Son Codicille is a shorter work filled with wry observations and dark humor. Together, they offer a fascinating and nuanced portrait of one of France's greatest poets, whose influence can still be felt in contemporary literature.
This volume features the complete works of François Villon, one of the most important French poets of the late medieval period. Villon's poems are known for their vivid imagery, bawdy humor, and poignant reflections on mortality. This edition, published by the Villon Society of London, includes extensive notes and commentary that provide historical context and illuminate the many literary allusions within the poems.
Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.
Básnická sbírka, jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyriky. Dílo obsahuje 2023 verše, sestává z 185 osmislabičných oktávů skloubených bohatými rýmy. Sjednocujícím prvkem díla je parodické smíšení vysokých a nízkých poloh, tradičně ostře oddělených. Jde o soubor topograficky vázaný na Paříž hospod a paláců, balady jsou často pojaty jako věcné odkazy jednotlivým osobám, obsahují všechny běžné tematické i stylové rejstříky poezie pozdního středověku od dvorské, náboženské až k „bláznivé“ písni.
-- 1. vydání. --
Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer.
Edice: Mocca
Ilustrace: Pavel Růt
Publikace obsahuje baladické verše klasika francouzské středověké literatury.
Základem této edice je Villonova nejvýznamnější sbírka "Závěť", která je zde publikována prakticky v úplném znění. Právě v ní se totiž definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín "villonovská balada", dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým "výlevům", někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto "autobiografickým" pojetím přispěl k tomu, aby jak jeho osobnost, tak i dílo překročily rámec své doby.
Svazek obsahuje téměř kompletní dílo významného francouzského středověkého básníka.
Villonova poezie odráží nejen protiklady své doby, v níž končila stoletá válka, ale především rozporuplnost jeho osobnosti. Autor dokázal znamenitě zachytit rozpustilost žáka i bohéma, období, kdy miloval život s nefalšovanou veselostí a všemi smysly. Na druhé straně se však i on sám v některých básních obával příchodu smrti, litoval promarněné mládí a uvědomoval si své vlastní prohřešky, kterých nebylo málo. Villon rovněž uměl realisticky zachytit podobu tehdejšího světa: všímal si společnosti, plné sociálních kontrastů, v nichž spatřoval až bolestnou nespravedlnost. Především ale Francois Villon promítl do své poezie svůj skutečný život se všemi zkušenostmi a plastickým způsobem tak podal zprávu o stavu své duše i těla. I z tohoto důvodu (a samozřejmě také pro virtuózní mistrovský verš) je tento básník dodnes čten i vydáván.
