Devatero modliteb k Pallas Athéně

Historizující burleska s vtipem a ironií nahlížející na mýtus o Daidalovi a Ikarovi jako na současnost, včetně pochybností jak tomu skutečně bylo. Autor promítá na plátno své fantazie a zjitřené imaginace milostný příběh ze starověké Kréty z doby, kdy na tomto mýtotvorném ostrově vládl přitroublý a poživačný Mínós, jenž uplatňoval svou absolutní moc také nad utečencem Daidalem, proslulým vynálezcem a umělcem. Daidalos, deptán královými příkazy, po ničem tak netouží, jako po tvůrčí svobodě a nezávislém bádání… a ovšem také po lásce. Naneštěstí po lásce Mínoovy dcery Ariadny. On, syn athénského prodavače ryb, se zahledí do očí samotné princezny! Nesvědčí to o nezměrné Daidalově pýše, o jeho pohrdání zvyklostmi doby a o jeho neschopnosti přizpůsobit se společenským pravidlům? A Ariadna, praví jedna z variant krétských mýtů, jeho lásku opětuje, poskytujíc mu rozkoš svého těla. Naneštěstí nikoli pouze jemu, nýbrž též jeho synovi Ikarovi, jenž proslul pouze tím, že byl sukničkář, floutek a flákač. A že se utopil v moři. Takto rozehraná milostná partie musí nezbytně narazit do zdi reality; Daidalův život se ocitne v nebezpečí smrti, jež má přijít z ostří dvojité rituální sekery. Mýty všech národů žijí v jakémsi bezčasí. V mýtech odťukává jiný čas, než je ten Einsteinův, jaký tedy div, že starověký čas Kréty se stýká s časem naší současnosti. Daidalos se setkává nejen se svým malířským rivalem Picassem, na něhož ukrutně žárlí, nýbrž také se sličnou slečnou bohyní Pallas Athénou, již obléká Versace, a do krétského přístavu připlouvá Heyerdahlův vor s nákladem amerického tabáku, aby si jak Mínós tak Daidalos mohli vypalovat zobák. Daidalův životní příběh, jenž je v románu Devatero modliteb k Pallas Athéně často nesen vlnou ironie ba posměchu, na nevelké ploše zobrazuje osud génia, jehož vypjatá sebestřednost, ho dovede až k tomu, že v zájmu své slávy obětuje, byť s bolestnými výčitkami, životy svých nejbližších ve víře, že jeho veliké dílo ho ospravedlní. Historie však podtrhne Daidalovi nohy, jak mu to ostatně připomene samotná bohyně Pallas Athéna: slavným a v paměti národů zůstane Ikaros, ten floutek, sukničkář a flákač, jenž nic nevytvořil, kdežto na Daidala si budoucí generace sotva vzpomenou.