Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Výpravná publikace renomovaných historiků středověkého umění a architektury detailně představuje svatovítskou katedrálu a její historii, doplněnou množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, kterou založil kníže Václav, a baziliky, jež byla postavena knížetem Spytihněvem II. Tyto stavby sloužily jako místa uložení ostatků patronů země a pro důležité obřady spojené s českou státností. Po zřízení pražského arcibiskupství v roce 1344 se bazilika stala metropolitním chrámem. Při této příležitosti byl položen základní kámen k nové gotické katedrále, jejíž stavba se odehrávala mimo město, v areálu Pražského hradu. Díky své poloze se katedrála tyčí nad Prahou jako její dominanta. Prvním mistrem byl Matyáš z Arrasu, který přinesl vzory francouzské architektury, ale jeho nástupce Petr Parléř dodal stavbě uměleckou výjimečnost. Stavba úspěšně pokračovala za vlády Karla IV., ale byla přerušena husitským obdobím. Katedrála, která uchovávala korunovační klenoty, byla těžce poškozena požárem v roce 1541. Až do roku 1844 zůstala v torzálním stavu, kdy začala její obnova. Celková rekonstrukce trvala do roku 1929, kdy byla katedrála slavnostně konsekrována. Tento monument nese v sobě historii českých zemí a vyzařuje posvátnost, která je s ní neodmyslitelně spjata.