Visuté zahrady deště

Druhá sbírka českého autora obsahuje verše, v nichž převládají intimní a bilanční reflexe. Autor rozdělil svůj cyklus do tří oddílů, pro které je charakteristická společná poetika i námětové spektrum. Ve stručných miniaturách, v nichž je spíše zastoupený klasický rým než volný verš, uvažuje Lorenc nejen nad svým dětstvím a dospíváním nebo časem prvních milostných vzplanutí, ale i nad současnou dobou, která nutí člověka stále více se zamýšlet nad smyslem vlastního života. Autorovi nelze upřít schopnost meditace, jež se v jeho poezii stává dominantním prvkem. Tato poloha mu zároveň umožňuje dotknout se nostalgických a melancholických vzpomínek, které jsou zachyceny se snahou po čistém a průzračném výrazu. "Škoda těch dnů, / kdy jsem žil / a svůj let nepochopil", povzdechne například autor v jedné strofě. Zdá se však, že mnohem podstatnější je pro něho toto jednoduché zjištění: "...mé srdce tluče ještě".