Prométheus a stvoření člověka : řecké báje

More about the book

Prométheus pocítil skličující samotu. Svět je krásný, ale smutný, povzdychl si. Není tu nikdo s kým bych si mohl popovídat. Rostliny mluvit neumí a i zvířata jsou němá. Je už nejvyšší čas, aby se naplnily věštby a objevila se nová bytost, která svět obdaří smíchem a láskou. Bytost, kterou jsem viděl ve snu. Zajdu hned za vládcem bohů a poprosím ho, aby mi dovolil stvořit člověka....