Apoštolský list daný motu proprio Misericordia Dei : o některých aspektech slavení svátosti smíření

Z milosrdenství Božího, Otce, který nás se sebou smiřuje, se v nej-čistším lůně blahoslavené Panny Marie stalo Slovo tělem, aby spasilo "svůj lid z jeho hříchů" (Mt 1,21) a otevřelo mu "cestu věčné spásy".1 Sv. Jan Křtitel toto poslání potvrzuje a označuje Ježíše za "beránka Božího, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29). Veškeré dílo a kázání Předchůdce je jedním silným a vroucím voláním k pokání a obrácení a jejich znamením je křest udělený v Jordánu. Tomuto obřadu se podrobil sám Ježíš (srov. Mt 3,13-17), ne však proto, že by zhřešil, ale protože "se dává započítat mezi hříšníky; už je ‚Boží beránek, který snímá hříchy světa' (Jan 1,29); už předjímá ‚křest' své krvavé smrti."2 Spása je tedy především vykoupením ze hříchu, který zabraňuje přátelství s Bohem, a osvobozením ze stavu otroctví, v němž se nachází člověk, který podlehl pokušení zla a ztratil svobodu Božích dětí (srov. Řím 8,21).