We have over a million books in stock.

Bookbot
The book is currently out of stock

O pojmu ironie

Authors

More about the book

Spisem O pojmu ironie, který předložil jako disertaci na kodaňské universitě, uzavřel Kierkegaard svá studia theologie a filosofie, a zároveň rozvrhl základy svého myšlenkového i spisovatelského díla. Jak název napovídá, snažil se vyložit zejména sókratovskou ironii, zkoumanou nejprve z pohledu Xenofóna, Platóna a Aristofana. Sókrata chápe nikoliv jako pouhou postavu Platónových dialogů, ale jako svébytnou, od Platóna často odlišitelnou postavu. Obhajuje nefilosofický přístup Aristofana (v díle Mraky) oproti příliš serióznímu pojetí Sókrata v očích filosofů Platóna, Xenofóna či Hegela. Aristofanes podle něj nejlépe pochopil Sókratův smysl pro ironii a sám ji ve svých komediích využíval. Paradoxně je jeho negativní portrét Sokratovi práv více, než kterýkoli jiný. Ironicky vyostřené negativní pojetí Sókrata přesně vystihuje to, o co Sókratovi jeho ironií šlo – co nejúčinněji zpochybnit domnělé vlastnictví pravdy a vědění. Ironické dotazování, dovedené až do stavu, kdy Sókratův oponent musí přiznat, že vlastně neví, jak se to s danou věcí má, vede člověka k návratu k sobě samému, k hledání vlastních existenciálních odpovědí. Kierkegaard se od Sókrata učí to, v čem se pak sám stane mistrem – schopnosti ironie. Hledal myšlenkový i literární styl jakým by mohl narušit dobovou nivelizaci, lacinou víru ve vědu a pokrok a všezahrnující filosofické systémy ve kterých se rozpouští a ztrácí jakákoli individualita. Na rozdíl od mnohých současníků velebících vědecký pokrok se domníval, že jeho posluchači trpí spíše břemenem přílišného kvanta znalostí, za nímž se ztrácí jejich osobní existence. Spis o pojmu ironie je tak východiskem Kierkegaardova díla, v němž je obsažen zárodek existencialismu takových spisovatelů jako Camus či Sartre. Kierkegaard jako první hledá cesty, jak osvobodit konvencemi či vědou spoutaného jedince k žití jeho vlastního života. Ironie ovšem nedává žádný pozitivní návod, pouze osvobozuje; představuje „absolutní negativitu“, nezbytný první krok na cestě k sobě samému a i k novému stylu. Delfské maximy „poznej sám sebe“ se Kierkegaard držel i ve všech svých pozdějších dílech a nepřestal nikdy hledat; ironie mu při tom byla vždy dobrým průvodcem. Její osvobozující, ale zároveň negativní účinky, dokumentuje Kierkegaard i reflexí ironie romantické, například na dílech básníka a kritika J. Ludwiga Tiecka, romanopisce W. F. Solgera či na Schlegelově Lucindě, dobově odsuzované pro imorálnost. V krátké pasáži věnující se Shakespearovi-ironikovi Kierkegaard chválí jeho vše prostupující avšak řízenou ironii, umožňující autorovi „plout nad dílem“, zatímco jednotlivé charaktery zůstávají „svými vlastními umělci“.

Book variant

2016, hardcover

Book purchase

We’ll notify you via email once we track it down.