Zahraničně-politické vztahy Československa a Polska 1918 - 1924

Komplikovaná problematika vztahů Polska a Československa po roce 1918 právem zaměstnává historiky již řadu let. Podle původních představ západních spojenců měly Polsko a Československo vytvořit jako aliance silný stabilizační faktor v poválečné středovýchodní Evropě; podle přání Francie měla být oběma státy vytvořena strategická protiváha na východních hranicích Německa. Tato očekávání nebyla zdaleka splněna a vzájemné vztahy, dominovány zcela odlišnými zahraničně-politickými prioritami, byly zkomplikovány také vleklými územními spory, zejména o Těšínské Slezsko. V letech po rozdělení sporných území se snažila československá zahraniční politika intenzívně zabránit úsilí Polska stát se členem svazku Československa s Královstvími SHS (Jugoslávie) a Rumunska (tzv. Malé dohody) nebo založení podobné organizace s Polskem. Z potenciálního spojenectví dvou „bratrských národů“ tímto vzniklo zahořklé soupeření.