Totálka: ekologické balady z konce tisíciletí

Oproti autorovu černému humoru a parafrázím Kobaltův tón v této sbírce poněkud zvážněl a zneklidněl. Tyto pocity jsou více než zřetelné v úvodním oddílu, nazvaném Civilizační stesky a psaném v období 1981-1989. Autor tento časový úsek charakterizuje jako léta ekologického katastrofismu a baladického prolet-artu. Kobalt se nekompromisně vyrovnává zvláště s termínem prolet-art, neboť v něm spatřuje především otupující a ubíjející každodenní stereotyp, který lze pozorovat třeba u stroje v záběhlické brusírně, v lidech odjíždějících na směnu továrním autobusem i v beznadějné perspektivě, kdy dalším dnům vlaje vstříc pouze vlnobití chmur. Podobně pak vyznívá i závěrečná titulní skladba, která je generační úvahou nad dobou, kterou lze charakterizovat jako roky zapomnění. v nichž za sebou jednotvárně, mnohdy s jakoby nekonečnou pomalostí, odplýval mihotavý šrumec dnů / odbarvených a vyvařených / v prádelním hrnci fabriky.