Utrpení mladého Werthera

Dílo, jež se v několika letech po německém vydání (1774) rozlétlo po celé Evropě, bylo prvním světovým vítězstvím německé literatury, vstupující v 2. pol. 18. stol. do klasické epochy. Téměř všechno, co tvoří dějovou osnovu románu (až na vymyšlený tragický závěr), mladý Goethe sám prožil. Celá první část je zkomponována z básníkových dopisů a deníkových záznamů, jimiž zachycoval rozvíjející se a zauzlující vztah k Lottě (Charlottě Buffové), která jej upoutala harmonií svého zjevu a své povahy a o níž se teprve později dověděl, že je nevěstou jeho přítele. Z těžké citové krize se Goethe zachránil útěkem do Frankfurtu. Hrdina románu končí sebevraždou. Román, který v řadách německé mládeže vyvolal epidemii sebevražd, je soudem nad současnou společností. (Podle předml.)