Teď už vím

Sbírka veršů českého exilového básníka a levicového publicisty obsahuje především bilanční poezii, vyjádřenou tentokrát prostřednictvím lyrických reflexí. Sbírku Daniela Strože lze chápat jako lyrické ohlédnutí, v němž se autor noří do intimních vzpomínek, jež se mu s odstupem času jeví jako "nádherné". Hned v úvodní básni autor s přesvědčením prohlašuje, že po "jediném dívčím polibku" se dokázal vznést do ráje, zároveň však až bolestně podotýká, že tato doba se už vrátit nemůže a "znovu tak cítít" není možné. V závěrečných číslech pak Strožův verš opouští křehkou tóninu milostných vzplanutí a s ironickým nadhledem se pokouší rozloučit s intenzivním citovým životem.