Jan Jelínek Book order

Sedmatřicet výpovědí lidí, kteří se vrátili z pekla koncentračních táborů. O prožitých hrůzách a o síle či štěstí, díky kterému, na rozdíl od milionů jiných, holocaust přežili. Publicista Jan Jelínek shromažďoval před lety výpovědi mužů a žen, kteří se vrátili z „pekla“ koncentračních táborů. Podstatnou část z nich se autor nyní rozhodl publikovat. Většinu jmen neznáme, ale najdeme zde zmínky o osobnostech, jako byli například Miloš Kopecký nebo Arnošt Lustig. Součástí bolestného odkazu je i otevřená výpověď dramatika Milana Uhdeho, jehož rodiče se sice zachránili, ale okolnosti, za nichž se tak stalo, poznamenaly na desítky let do budoucna celou rodinu.

Publikace Úvod do biochemie a molekulární biologie je určena středoškolským studentům, kteří se rozhodují pro studium oborů opírajících se o biochemii a s ní úzce propojenou molekulární biologii. Teoretická část, která je rozdělená do 15 kapitol, jim poskytuje znalostní podklad pro pochopení vědní disciplíny biochemie a molekulární biologie. Doplňuje ji praktická část, která obsahuje jednoduché a časově nenáročné praktické úkoly korelující s probíranou tematikou. Jejich provedení slouží k upevnění a procvičení vybraných tematických celků a k rozvoji experimentálních dovedností studentů.

Kniha o lásce a spletitém osudu židovského chlapce v nelehké době od třicátých až do konce šedesátých let dvacátého století. Příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, líčí životní cestu Pavla Lederera, jediného syna bohatého a úspěšného předválečného podnikatele. Pavel studuje v Londýně a během prázdnin se zamiluje do české dívky Hany. Od začátku musí překonávat překážky v rodícím se vztahu, Hanina matka lásce s Židem nepřeje. Těžká doba protektorátu a války zasahuje však i do osudů dalších postav románu. Pavlovi se podaří utéct do Velké Británie k československé letecké bombardovací peruti RAF. Jeho návrat do osvobozené vlasti je komplikován složitou poválečnou situací a on se musí rozhodnout kde, jak a s kým bude dál žít. Objeví kufr, v němž jeho otec ukryl rodinné cennosti? Má ještě po mnoha letech naději obnovit svůj vztah s milovanou Hanou?

Kniha „Jizvy na duši“ je vyprávění malého kluka, který se narodil z židovské maminky přispěním křesťanského otce v tu nejnevhodnější dobu – roku 1940. Nebýt statečnosti jeho otce, zmizela by celá rodina beze stopy v některém nacistickém koncentračním táboře. Svět jeho dětství byl děsivý, i když on to zcela tak nevnímal. Prvních pět let byl tím, co se dnes nazývá „ukrývané dítě“. Ovlivnilo to celý jeho život. Po smrti otce, v roce 1947, se rodina odstěhovala do městečka Nymburka, kde vyrostl. Být sám je pro malého kluka traumatem, ze kterého ho vyléčili dva celoživotní kamarádi ze školních lavic. Vše, co spolu zažili, je zaznamenáno v po léta psané kronice. Popisuje i skutečně šťastné období jeho klukovských let. Hrůzy války, přijímací zkoušky na vysněnou vysokou školu, „buržoazní původ“, práce pomocného dělníka v hutích... Lidé si už mnohdy nepamatují ani věci, které se odehrály před pár lety. A už vůbec nevědí, nebo snad ani nechtějí vědět, co se stalo v dobách druhé světové války a po ní. Zapomínají, jak se u nás žilo, když vládli komunisté. I proto jsou v knize také dokumenty z oné doby. Výstřižky z novin a časopisů i ze studií historiků a statistiků. Proto jsou důležitá vyprávění těch, kteří si ty doby pamatují. Naslouchejme jim pozorně, protože jich ubývá. Za chvíli už nebude mít kdo vyprávět.

Sedmatřicet výpovědí lidí, kteří se vrátili z pekla koncentračních táborů. O prožitých hrůzách a o síle či štěstí, díky kterému, na rozdíl od milionů jiných, holocaust přežili. Číst výpovědi „přeživších holocaust“ je jako absolvovat skotský střik. Čtenáře nejprve plnou silou zasáhne proud ledové hrůzy, ale vzápětí ho poleje vlna horkosti. Člověk se mimoděk brání chladu těch syrových a věcných výpovědí mužů a žen, kteří přežili. Brzy je ale naopak vděčný, že to všechno, o čem se dozvídá, je „jen“ mrtvá historie a dávná minulost, že jeho samotného ani jeho blízkých se to netýká. Tak zběsilé a nepochopitelné se to vyprávění jeví, tak neuvěřitelné a těžko stravitelné je. A nemylme se, žijí-li ještě ti, kdo si vše pamatují, není to dávno. Je jich jen zlomek, nepatrné množství proti šesti milionům. Ale jestliže nás ten zlomek výpovědí děsí, jak by na nás asi působily příběhy těch šesti milionů mrtvých?

V každodennosti muzejní práce, v rámci sbírkotvorné, expoziční, publikační, badatelské a restaurátorské činnosti, jsou projekty velkých vědeckých expedicí výjimečné a jedinečné. Tyto expedice přinášejí vědecké obohacení a rozšiřují poznatky, a také vzbuzují očekávání budoucích objevů. Moravské zemské muzeum, téměř dvousetletá instituce, má bohatou historii zahraničních expedic, které přispěly k jeho dynamickému rozvoji. V době totality představovaly tyto cesty jedinečné příležitosti navštívit jinak nedostupné lokace. Expedice do Austrálie, uskutečněná před téměř padesáti lety v souladu s programem UNESCO, byla jednou z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších. Doprovázela ji velká očekávání a zájem veřejnosti. Výstava, kterou tento katalog doprovází, přibližuje události přelomu 60. a 70. let 20. století a nabízí pohled na tehdejší dění prostřednictvím dobových fotografií. Nepublikovaný text organizátora výpravy, Jana Jelínka, přináší cenné reflexe a pozadí expedice. Inspirativní je také příspěvek Stanislava Novotného, dalšího účastníka. Důležitou roli v odkazu expedice hrají Oldřich Neužil a Karel Valoch, kteří se zasloužili o ochranu a rozvoj vědeckého odkazu. Výprava do severní Austrálie v roce 1969 potvrzuje význam a respekt paměťových institucí a podtrhuje důležitost činnosti Jana Jelínka a jeho kolegů, včetně výzkumu kultury původních australských obyvatel. Odkaz je také zhmotněn v existenci Ústavu Anthropos a Pavilonu Anthro

Přední český a mezinárodně uznávaný antropolog Jan Jelínek v textové části výpravné obrazové publikace poutavě představuje centrální oblast největší pouště světa Sahary se všemi jejím aspekty. Bohaté a cenné obrazové svědectví představuje poušť v její nekonečně drsné kráse, mizející život kočovných nomádů, ale i prehistorické rytiny a malby. Především tyto jsou cenným dokladem toho, že Sahara nebývala vyprahlou pouštní krajinou, jak ji známe dnes, naopak mohutné říční toky umožňovaly bohatý život kolem. Antropolog Jan Jelínek v 80. letech minulého století vedl několik expedičních cest – misí UNESCO do oblastí centrální Sahary za účelem sběrného programu pro Národní muzeum v Tripolisu. Fotograf Michal Tůma byl jeho dlouholetým spolupracovníkem při těchto cestách. Vědecké poznatky a obrazový materiál zde získaný jsou esencí této knihy.

Vzpomínky pilota Čs. aerolinií zaznamenal Jan Jelínek Kapitán Josef Semerád je považován za jednu nejvýraznějších postav českého dopravního letectví druhé poloviny minulého století, a to nejen proto, že je rekordmanem v počtu nalétaných hodin. Kniha, v níž vzpomíná na své životní peripetie, prozradí, proč a čím je tak zajímavou osobností. Kapitán Josef Semerád prolétal půl světa. A o zemích a městech, kam ho zavály letecké linky, umí zajímavě vyprávět, přesvědčíte se o tom.