Výbor z povídek argentinského autora představuje čtenáři prakticky celou autorovu povídkovou tvorbu. Pro autora je typické umění mystifikace, prolínání snu a skutečnosti, které v rámci literární fikce vytváří podobenství lidského údělu a věčné proměny postavení čověka ve světě náhod. Ve svých povídkách autor důsledně zpochybňuje empirickou skutečnost, v jejích metaforách rozvrací čas i lidskou identitu, aby tak lépe pronikl pod povrch věcí a dějů k podstatě člověka.
V Borgesových fantastických povídkách dochází k popírání skutečnosti, respektive k nahrazení skutečnosti jinou. Soubor povídek největšího žijícího spisovatele Latinské Ameriky, rozdělený do oddílů Zahrada, v které se cestičky rozvětvují (1941), Artefakty (1944), Alef (1949) a zahrnující povídky fantastické, detektivní či přesněji kriminalisticko-fantastické povídky zasazené do argentinského prostředí městského i venkovského. Příběhy, v nichž autor suverénně rozehrává složitá témata tajnosti, hrůzy a chaosu, infikující duševní život dnešního člověka.
Povídky Spisů I pocházejí z autorových prvních povídkových sbírek (Fikce, 1944; Alef, 1949) a patří k jeho nejznámějším dílům. Mistrovské texty jako Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují, Babylonská knihovna či Alef zásadně ovlivnily několik generací čtenářů a spisovatelů a učinily z Borgese klasika fantastické prózy. Významnou polohu jeho tvorby představují povídky z argentinského prostředí. Pro českého čtenáře má pak specifické kouzlo povídka Tajný zázrak, kterou Borges umístil do Prahy.
Výbor poezie Antonia Machada, jednoho z největších španělských básníků 20. století. Jeho poezie není jen poutavou evokací jeho dvou domovů, smavé Andalusie jeho mládí a drsné Kastilie jeho mužného věku a jeho životní lásky. Není to jen strhující obraz básníkova osobního údělu, ale také dramatická vize osudů celého Španělska v předvečer občanské války, k jejímž obětem patřil nakonec i sám básník.
Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě. Sbírka Diskuse pak přináší další základní témata Borgesova díla, mezi něž patří úvahy o čase a nekonečnu, ale především o knihách a literatuře.
"Breite Brust, Gelenke starkknochig wie die eines Füllens, die Haut der Hände lederhart wie der Panzer eines Gürteltieres. Als Kleidung ein einfacher Leibgurt, eine kurze Bluse, die sich über dem beinernen Messergriff bauscht, an dem eine einfache Reitpeitsche hängt. Sein Chiripá (breitkrempiger Hut) ist lang und schleppend, und um den Nacken trägt er ein einfaches schwarzes Halstuch, dessen Enden über die Schultern geworfen werden..." Das klingt wie die Beschreibung eines Wildwest-Helden. Doch die Pampas haben eigene Typen geprägt, unverwechselbar und einzigartig wie diese große Landschaft selbst. Der hier vorliegende Roman über das Leben der argentinischen Viehtreiber machte seinen Verfasser in vielen Ländern berühmt und wird heute zur Weltliteratur gezählt. Er handelt von den schwierigen Lehr- und Wanderjahren eines Jungen, der von zu Hause flieht, um wie sein Vorbild, der berühmte Gaucho Sombra, zu werden. Von zwei zänkischen Tanten auf eine brutale Art erzogen, ersehnt er nichts so sehr wie das "Paradies der Straße, die Freiheit in den Pampas". Aber das Leben in den Pampas erweist sich als äußerst rauh und voller Wechselfälle, Schulkenntnisse wie das Abc, Rechnen und Geschichte sind hier keinen Pfifferling wert. Die Arbeit ist selten ehrenvoll, der Sattel hart, eine Regennacht auf bloßem Rasen kein Vergnügen. Die von dem Jungen gesuchte wahre menschliche Natur zeigt sich bei den bewunderten Gauchos nur selten. Hier ist das Sichbewähren schwer, die Freiheit ist unheimlich!
Varelův román Temná řeka je typickou ukázkou latinoamerické prózy zaobírající se sociální tématikou, napsán byl v roce 1943, v roce 1946 byl vydán a dočkal se v krátké době překladu do patnácti jazyků a také zfilmování. Zajímavá a daném teritoriu neobvyklá je ale celková kompozice, tvořená v podstatě třemi liniemi. Hlavní dějová a současně ideová linie románu popisuje život sběračů listů yerby (známý čaj maté) v pralesech na horním toku řeky Paraná se vším tím krutým prostředím, ve kterém lidská, morální a citová degradace člověka nezná mezí. Další linii tvoří paralelně vložené kapitoly nazvané střídavě V pasti a Dobývání (zřejmě inspirováno Steinbeckovými Hrozny hněvu), které jednak ukazují historické kořeny bezohledného vykořisťování jak lidí, tak i přírody nebo signalizují jako trvalý spodní proud rozvíjející se drama vlastního příběhu. Současně vytvářejí kontrast mezi krutou realitou děje a lyrickou básnivostí popisů přírody. Tento protiklad je zřejmě také zdrojem umělecké působivosti knihy. Nepochybně k úspěchu knihy přispěla i skutečnost, že Varela celou oblast Horní Paraná sám křížem krážem procestoval a seznámil se tak jak s přírodou, krásnou ale současně krutou, tak i se všemi možnými lidskými i společenskými typy a jejich způsobem života a proto dovedl jak prostředí tak jednotlivé postavy ve své knize tak výstižně vylíčit.
