Ivan Slavík Book order (chronological)

Texty jednoho z nejvýznamnějších křesťansky orientovaných českých básníků dvacátého století na téma velikonoce. [k vydání připravil a úvodní slovo napsal Mojmír Trávníček]

Gebet Gott, unser Vater, Du weißt, daß wir nichts sind. Es sei, wir sind’s durch Dich, daß wir nichts haben, denn alles kommt von Dir und gehört Dir. So nimm denn von uns das einzige, was unser ist, unser Elend. „Dem Dichter Ivan Slavík (*1920 Prag) brachte bereits das Jahr 1948 ein Publikationsverbot, das nahezu zwei Jahrzehnte gültig blieb. Nach dem Frühling 1968 wurde Slavík für weitere 20 Jahre zum Schweigen verurteilt. Für vier Jahrzehnte, und zwar die besten, um Dialog und Öffentlichkeit, Wirkung und Echo beraubt zu werden, wird in den meisten Fällen die geistige und seelische Zerstörung des Menschen bedeuten.“ (Uwe Grüning)

Po úspěšné antologii Čeští prokletí básníci přicházíme s dalším edičním projektem Ivana Slavíka. Tentokrát se jedná o soubor povídek českých spisovatelů 19. a 20. století, které spojuje fenomén záhadnosti a tajemnosti. Tajemný příběh je svébytný literární žánr, ani detektivka, ani horror, který je velmi oblíbený jak mezi čtenáři, tak i autory. Naše antologie přináší čtivá dílka jak spisovatelů nejznámějších (K. H. Mácha, A. Jirásek, J. Neruda, L. Klíma, J. Durych, J. Deml, I. Diviš), tak i téměř zapomenutých (V. R. Kramerius, J. Opolský, F. X. Svoboda ad.) . Jednotlivé povídky: Karel Hynek Mácha – Sen Alois Jirásek – Faustův dům Josef Jiří Kolár - U Červeného draka Ignát Herrmann – Oko Karel Babánek – V minulém žití Jan Havlasa – Kdosi Jan Neruda – Vampýr Karel Švanda ze Semčic – Prázdná lenoška František Herites – Chiromantie Jiří Sumín – Duch František Xaver Svoboda – Přepadení Viktor Dyk – Bázeň Jana Mareše Růžena Jesenská – Noc ve starém zámku Jindřich Šimon Baar – Z říše snů Josef K. Šlejhar - Hodiny Julius Zeyer - Blaho v zahradě kvetoucích broskví Richard Weiner – Hlas v telefonu Jakub Deml – Strašidlo Ladislav Klíma - Cestuje do města D. Jaroslav Durych - Obraz Karel Čapek – Šlépěj Karel Schulz - Rekviem Jan Čep - Zbloudilý Jan Drozd - Znamení Ivan Diviš - Ruka z platiny

Výbor z deníků významného básníka, esejisty, editora a kritika z let 1960–1990.

Obsahuje tyto autorovy sbírky: Stín třtiny Lux Sanctorum Osten Hlohový vítr Zaříkávání naděje Úlomky dnů a nocí Král Lír a jiné básně Dodatky

První svazek díla jednoho z nejvýznamnějších křesťansky orientovaných českých básníků a osobností, která má hluboký vliv na současný literární život. První svazek obsahuje tyto sbírky: Tryzny Snímání s kříže Hořký javorový list Ke komu? Deník Arnošta Jenče Suspiria Arnošta Jenče Kapky krve a potu Arnošta Jenče Dvě litanie Arnošta Jenče

V roce 1884 vydal francouzský básník Paul Verlaine knížečku portrétů svých současníků, která pojmenovala klíčový básnický typ moderní literatury. Tento typ, původně spojený se slavnými Francouzi jako Villon, Baudelaire či Rimbaud, dnes zahrnuje i české autory. V antologii uvedení autoři často čelili prokletí ve svých osudech, žili v chudobě, vzdorovali konvencím, trpěli nešťastnými láskami, upíjeli se, umírali na tuberkulózu či páchali sebevraždy. Jejich díla byla rovněž prokletá — buď se za jejich života nedostala k čtenářům, nebo byla kritizována a odsuzována, či publikována pod pseudonymy, k nimž se autoři nikdy nepřiznali. Spojuje je však to, že ve svých vrcholech psali výsostnou poezii. Mnohá z těchto děl jsou dnes zapomenutá či málo dostupná, a proto chceme touto knihou oživit „prokletost“ a přiblížit ji novým generacím čtenářů. V antologii najdeme autory jako Karel Hlaváček, František Gellner, Jiří Karásek ze Lvovic, Richard Weiner, Ivan Blatný a další, jejichž příběhy a díla zasluhují pozornost a znovuobjevení.

Kompletní vydání básnické sbírky Ivana Slavíka z roku 1947.

Antologie světové poezie (literatury evropské, latinskoamerické a novozélandské, předkolumbovské) jako překladatelský portrét předního českého básníka.

Vydáno u příležitosti 870. výročí nastoupení Jindřicha Zdíka na biskupský stolec olomoucký.

Soubor statí a esejů od I. Slavíka o dílech klasiků českého písemnictví, ať známých nebo zapomenutých.

Ve své formálně ucelené sbírce přehlíží Preisner vývoj lidstva v tomto století, mapovaném krví, přetvářkou a chaosem, a volá po nástupu ušlechtilosti a lidství, které v jeho filosofickém pojetí zaručuje víra v Boha, očištěná od nánosů spekulace a sobectví.

Eseje a zamyšlení českého křesťanského básníka Ivana Slavíka.

Sbírka veršů katolického básníka, ve kterých se s ironií a sarkasmem vyrovnává se situací 50. let u nás.

Prokletí,zapomínaní a přehlédnutí autoři české literatury.Vyprávění velkého českého básníka Ivana Slavíka o umělcích literatury,kteří měli zůstat neznámí.

Krajiny milosti: Antologie české duchovní lyriky 20. století / Uspoř. Ivan Slavík a Jiří Hauber Ivan Slavík, Jiří Hauber.

Jakými tóny zní Ta hudba, kterou skládal Ivan Slavík v letech 1968-1986? Zní tóny čistými a nelomenými, neboť nástroje poezie zde ovládá skutečný Básník. Básník, který ví, že objektivní pravdy jsou, Básník, který zpoza mračné kamufláže všech svých překladů a antologií vyrovnaně hledí na plynoucí řeku Času, z níž jakoby vystoupil už kdysi dávno, Básník, kterého všechny průrvy a příkoří nezbavily onoho čistého a rovného tónu v duši. Reprezentativní výbor ze Slavíkovy básnické tvorby není nikterak obsáhlý a také - na rozdíl od řady jiných výborů - není onou mírně tragickou nůší zestárlých slov, která mohla být zajímavá, kdyby byla vyřčena někdy jindy, někde jinde, a občas dokonce i někým jiným. Ta hudba Ivana Slavíka je jako uzrálý plod, jehož požitím přijmete informaci, slovy nesdělitelnou.

Soubor esejů Ivana Slavíka o autorech cizích literatur, vzkniklých v průběhu pětačtyřiceti let.

Svazek obsahuje dvoudílnou básnickou skladbu, která je pokusem o sdělení zprávy o osudu jednoho z obyčejných a všedních lidí. Provází ho životem zhruba od 40. do 60. let tohoto stol. Neschopnost komunikace či navázání hlubšího citového vztahu - to je hlavním znakem, mezi ním se smutný hrdina pohybuje a ztrácí vlastní identitu.

Bibliofilské vydání knihy, která byla předtím, od roku 1986, šířena samizdatově. V básních je evokován pocit existenciální úzkosti a zoufalé modlitby. Obsahuje části Studené jaro v začarovaném lese, Zámlky, Texty, Osudy. Šesti lepty doprovází Jaroslav Hořánek.

Antologii z básní českého romantismu sestavil Ivan Slavík.

Výbor z básní prozaického díla mexické spisovatelky 17. století, řádové sestry, která svou tvorbou postavila základy národnímu písemnictví Mexika. Zachované dílo této nevšední autorky zahrnuje poezii, dramatickou tvorbu ve verších, básně v próze i prózu na sakrální i světská témata. Významné postavení v její tvorbě zaujímá lyrika příležitostného, milostného, náboženského a filozofického charakteru a dvorská poezie, vzniklá převážně na žádost španělského místokrále dvora, kde Juana Inés plnila funkci dvorní básnířky.

Výbor z básnické tvorby německého lyrika a prozaika, jehož přírodní i milostné verše a básnické modlitby jsou směsí radosti a stesku a zamýšlejí se nad podstatou bytí.

Kniha přináší první český překlad mayských literárních památek. Obsahuje vrcholnou literární památku Popol Vuh, pocházející z doby před příchodem Španělů, dílo zároveň literární, historické, folklórní a mytologické, jež je biblí quicheských Mayů z oblasti přibližně dnešníGuatemaly a představuje vedle památek archeologických nejvýznamnější zdroj moderních znalostí o životě a kultuře předkolumbovských Mayů. Připojen je i výbor z druhé významné písemné památky s názvem Letopisy cakchiquelů, jež nese podtitul Historie starého království cakchiquelského řečeného Guatemala a v níž je již zachycen příchod bílých dobyvatelů, a konečně výbor z Knih Chilama Balama, Proroka Jaguára, literárních památek yucatánských Mayů z doby po conquiste.

Tématem antologie jsou děje, situace a místa, které mají v sobě něco záhadného, nevysvětlitelného, tajemného. Kniha vedle autorů známých zahrnuje i autory zapomenuté (Václav Radomil Kramerius, Josef Jiří Kolár, Karel Babánek, Jan Havlasa, Karel Švanda ze Semčic, Jan Opolský, Jiří Sumín, Joe Hloucha).Vybral, uspořádal, předmluvu a medailóny o autorech napsal Ivan Slavík.

Výbor z veršů francouzsky píšícího básníka a esejisty litevského původu přináší tvorbu především z jeho prvního tvůrčího období. Symbolistní, bohatě metaforická poezie čerpá ze vzpomínek na dětství v rodné Litvě a zpracovává témata stesku, smutku, touhy, lásky, míjejícího času apod.

Výbor z aztécké poezie - v níž je cosi jinovatkovitě křehkého a motýlího, ale zároveň teskného, zadírajícího se do duše jako obsidián, lávové sklo - přináší zpěvy anonymních básníků, v nichž básník mluví za sebe o svém lidském údělu; posvátné zpěvy (šoči kvikatl), tj. náboženské hymny, sakrální zpěvy a zpěvy slavnostní; žalozpěvy (ikno-kvikatl), jejichž námětem je prchavost života, vrtkavost přízně bohů, nářky nad zemřelými; hrdinské zpěvy (kvav-kvikatl), tj. zpěvy válečné, ódy opěvující posvátnou válku a hrdinskou smrt; zpěvy o konkvistě, vyjadřující nářky nad pádem a zánikem říše. Připojen je magicky vyznívající popis věcí, který vznikl krátce po konkvistě.

„Devadesátá léta mají . . . jeden dosud málo známý, ne-li zcela skrytý rys. Je to veliké množství oněch poetae minores, zapomenutých nebo nerozpoznaných malých básníků, autorů někdy unius operis, jedné, zato však příznačné struny. Doprovázejí svými díly tvorbu velkých devadesátníků, ale nejenom to . . . oni ji předcházejí. Tento zrod zdola, od malých, zapomenutých básníků, a to zrod . . . dobrých deset let před vlastními devadesátými léty, chce právě náš výbor z těchto básníků dokázat . . .“ Těmito slovy je uváděna antologie básnické tvorby šedesáti většinou málo známých nebo pozapomenutých jmen. Básně jsou s přihlédnutím k chronologii řazeny do tematických oddílů, jež jsou od sebe odděleny úryvky z Chlumeckého Evangelia svobody. Zpívající labutě / Zapomenutí básníci devadesátých let ve výběru Ivana Slavíka, který také napsal předmluvu a medailóny autorů. Ediční přípravu a poznámky opatřil Rudolf Skřeček.

Právem putovala v roce 1945 Nobelova cena — poprvé ve své historii — do Latinské Ameriky, aby poctila dílo Gabriely Mistralové. Vždyť málokterý z jejích krajanů dokázal zasáhnout světového čtenáře s takovou uměleckou silou jako tato básnířka. S nevídanou vřelostí zpívá o své zemi,o svém oceánu a o své kordilleře, a přesto dokáže oslovit čtenáře nejen v rodném Chile, ale kdekoli jinde na světě. To proto, že Mistralová je sice exotická svým rodem, krajinou, kterou rekonstruuje ve svých básních, avšak jádro jejího díla tvoři hodnoty zcela univerzální. Jedním z nich je mohutný milostný cit, který nikdy nedošel svého naplnění — její milenec spáchal sebevraždu — a který se později transformuje v nejčistší lásku k bližnímu, k trpícím, ukřivděným, k přírodě, k silám oživujícím kosmos, a především k dětem; nenaplněné mateřství rozeznělo v Mistralové jeden z nejdojímavějších poetických tónů světové literatury. „Utěšovat srdce lidí," to byl cíl, který si Mistralová stanovila na své ušlechtilé umělecké dráze, vědouc, že je to úkol věčný, že člověk každé doby dychtí po této útěše a že je za ni — zvlášť má-li tak vzácnou uměleckou podobu jako ve verších této básnířky — vděčný.

Dobytí Mexika očima poražených. Poutavé vyprávění o civilizaci Aztéků a jejím pádu po okupaci španělskými dobyvateli.

Sbírka volných, meditativně orientovaných veršů, členěná do oddílů Utkvění, Rákos a kámen, Hlohový vítr. Verše, které na pozadí probíhajícího času v prostoru kosmickém i zemském, na pozadí probíhajícího času v přírodě i vlidské civilizaci zachycují kaleidoskopický obraz světaa neradostný úděl člověka v něm. Verše s obrazy založenými na přírodních vědách, na historických i kulturních zážitcích. Verše, které pro šíři obrazu neváhají připomínatživotní okamžiky poetické, tragické stejně jako drastické a ojediněle i vulgární.

Výbor z autorova díla (1875-1942), zahrnující pětačtyřicet básní a próz. Verše a některé básnické prózy představují symbolickou poezii s dozvuky romantických nálad a dekadentního vizionářského patosu. Verše a prózy, které prozrazují někdejšího malíře štětcem. Prózy zachycujícímaloměstská životní dramata; příběhy, jejichž postavy jsou donkichotsky tragické, vyznavači krásy a hloubky, marně bojující s větrnými mlýny.

Výbor z básnického díla velkého ruského básníka a prozaika, autora, který nesouhlasil s revolucí 1917, 1920 emigroval do Francie a zemřel v Paříži, autora, kterému byla r. 1933 udělena Nobelova cena. Verše, které na pozadí přírodních dojmů z ruské krajiny zachycují stesk, ve kterém, jakříká autor doslovu, "je něco z obecného soumraku doby na přelomu století". Verše zachycují nálady dne, noci a ročních období. Verše s přírodními obrazy, do nichž jsou promítány pocity loučení, míjení a stesku, stesku z neopakovatelnosti a nenávratna. Verše vzpomínají na uprchlou, prožitou lásku. Verše všímající si osamocených přírodních míst a hřbitovního prostředí s podtextem míjení a zániku.

Básnická sbírka Ivana Slavíka je hlubokým zamyšlením nad otázkami života v jeho rozličných podobách, úvahou nad rozmanitými životními cestami člověka, který se nemíní podvolit posivně svému „osudu“, úvahou nad otázkami života a smrti.

Znovuobjevení zaniklých říší. Velmi podrobný popis života starých národů v Peru. Poučen vlastními výzkumy na území Peru, zaměřil se autor v knížce na monografické zpracování dnešních poznatků o jedné z nejosobitějších peruánských civilizací. Jde o říši Močiků a Čimuánců,jejíž nepřetržitý vývoj sahá zhruba od 3. stol. př. n. l. až do roku 1461, kdy byla podrobena Inky a později zničena španělskými kolonizátory. Využívá v ní zpráv prvních dobyvatelů, kronikářů, badatelů a bohatých archeologických nálezů, z nichž nejzajímavější skupinu tvoří keramika, jako zdroj poznatků o způsobu života obyvatel říše. Seznamuje se zeměpisnými a klimatickými podmínkami území a se vším, co patří k hmotné a duchovní kultuře národa.

Svazek Květinový prach přináší vrcholnou básnickou tvorbu jednoho z nejvýznamnějších německých romantiků soustředěnou ve sbírce Hymny k noci a výbor z prozaických Fragmentů. Básně o dívce a jejích trampotách, básně představ o milované ženě, básně inspirované láskou a smrtí básníkovy snoubenky, také básně všímající si horníkovy práce. Úryvky z „Fragmentů“ – autorových filosofických sentencí, fragmentárně vyjadřovaných: Vidíš-li obra, zkoumej nejprve polohu slunce a dej pozor, není-li to stín trpaslíka. – Dívka, která není opravdové dítě, není už panna.

Výbor z veršů vynikajícího německého básníka a spisovatele. Uplatnil své nadání velmi úspěšně v řadě oborů literární tvorby, ale nejšťastnější přece jen byl v rozeznění lyrické struny svého nitra. Přírodní a náladová poezie, vyznačující se melodičností a hudebností, poetickou imaginativností a jazykovým mistrovstvím.

Sbírka křehké poezie francouzského básníka, moderního dědice Ronsardova. Verše vyšly až po jeho smrti a odrážejí se v nich především zážitky z dětství a mládí. Přeložil a uspořádal Ivan Slavík. Edice Květy poezie, sv. 61.

Na básníky přírody, jejich nálad a proměn, je ruská poesie minulého století obzvláště bohatá. Málokterý z nich však věnuje svou tvorbu tak téměř výhradně domácí přírodě jako právě vstevník Lva Tolstého a Turgeněva, A. A. Fet. Scenérií jeho veršů je proti Puškinovu a Lermontovovu Černomoří a Kavkazu neromantická, klidná středoruská krajina, snímaná ve svých všedních, neromatických podobách. A přece je Fet romantik, básník prchavých přírodních nálad, impresionista soumraku a měsíčního svitu, který metodou neurčitých náznaků a zámlk – zvláště od osmdesátých let – zároveň i předjímá poetiku symbolistů. S přírodou jsou u něho vždy neoddělitelně spojeny také volné meditace a verše milostné, které v tlumených tónech vyjadřují intenzivní citové zážitky. Kromě toho je Fet i jedním z největších melodiků ruského verše, „Chopinem ruské poesie“, připomíjnajícím místy svou intonací hudebnost verše Verlainova. Z ruských originálů vybral a přeložil Ivan Slavík. Předmluvu napsal Jiří Honzík. Graficky upravil František Muzika.

Dobrodružný román odehrávající se v polovině 18. století, kdy se poslední Stuartovec marně pokusil znovu dobýt trůnu. Jeho osou je příběh dvou bratří. Mladší z nich, na přání otce snažícího se uchovat rodové jmění, převezme správu majetku, zatímco starší odchází do války. Domněle v ní zahyne, ale nečekaně se vrací a po léta pak s bratrem bojuje o místo, které mu v rodě patří právem prvorozeného. Teprve smrtí obou skončí boj o rodový majetek a moc.