Václav Renč Books

Klasická pohádka o Jeníčkovi a Mařence a zlé ježibabě.

Výsostně radostná píseň vznikla okolo roku 1955 v leopoldovské věznici.Zde autor,odsouzený na 25 let,jako vězeň stalinské zvůle, skládal tuto poetickou píseň,ukládal do paměti,protože papír a tužka byla vězňům zakázána.Po propuštění v roce 1962 byla zkompletována, dle paměti a propašovaných úryvků.

On the centennial of the first appearance (1923) of Rilke's Sonnets to Orpheus, award-winning translator Mark Burrows reveals their depth and meaning with a brilliant new introduction and translation. This new translation captures the lyric beauty of Rilke's poems, honoring their syntactic peculiarities and grammatical complexities as few translators have dared to do. Burrows' versions maintain the essential strangeness of language and abruptness of metaphor by which the sonnets attain their distinctive character in German. Burrows' approach replicates what one reviewer describes as the poems' "dazzling obscurity," refusing to resolve the deliberate difficulties Rilke's formulations present. The effect invites readers to linger with these sonnets, allowing themselves to be shaped in their encounter with them.

Pohádky ve verších i v próze, bohatě ilustrované.

Antologie - zpěvník obsahuje české lidové koledy i evropské koledy v české jazykové podobě od staročeských rorát přes adventní zpěvy 16. století k katinským písním středověku a renesance. Každá koleda je doprovázena celostránkovou ilustrací - reprodukcí středověkých obrazů, lidového umění a figurek.

První svazek Vybraných spisů Václava Renče obsahuje básnické knihy: Sedmihradská zem, Vinný lis, Trojzpěvy, České žalmy a Loretánské světlo, dále obsáhlý výběr z Renčových veršů z čtyřicátých i třicátých let a v oddíle Bez ozvěny cyklus autorových básní z vězení. Svazek doplňuje obsáhlé torzo „třívěté kantáty o svaté Anežce České“ Režná kytlice.

Výbor z poezie. Uspořádala Květoslava Neradová.

"Resistance and Resignation" gathers the letters and other writings of Dietrich Bonhoeffer from 1943 to 1945 while he was imprisoned in Berlin's Tegel prison. This nearly complete edition reconstructs the correspondence, alternating outgoing letters with writings sent to the prisoner by relatives and friends, primarily Eberhard Bethge, who has provided detailed explanatory notes. An appendix includes a valuable essay by Bonhoeffer's fiancée with excerpts from the letters addressed to her, as well as a lengthy unpublished piece by Bethge on the history of preserving this unique correspondence. The documents collected here testify to the engagement with a "mature world" that a Christian and theologian, actively involved in the struggle against Nazism, undertook with intellectual honesty. The result is a portrayal of a "non-religious" Christianity, characterized by a return to the original content of the Scriptures, rejecting any escape into the afterlife, and combining faith in the God of Jesus Christ with full fidelity to the earth and life.

V důsledku mimořádných životních osudů a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes Václav Renč svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské, blízké svou formou, melodičností a přehlednou epikou i prostým čtenářům nezaměřenýmsoustavně na poezii. Kniha Přesýpací hodiny je poslední lyrickou sbírkou, kterou V. Renč ještě autenticky připravil k tisku. Je to jistým způsobem suma a odkaz básnické zkušenosti, která je nedílnou zkušeností životní: poslední definitivně uspořádaná sbírka zralé tvorby, prakticky bez kazu. Václav Renč je již plně zařazený v proudu české duchovní básnické tvorby své doby (srov. například dedikace řady básní odkazující na určitá příbuzenství a výraz vděčnosti). Básník, přijímaný kdysi jako výstřední individualista a introvert se ničím nevyděluje z tíhy existence svého lidského společenství.

Májové úvahy patří k posledním textům Václava Renče (1911-1973), českého katolického básníka a dramatika. Po jeho smrti byly tyto úvahy publikovány v Katolických novinách (1974-75) a znovu v Katolickém týdeníku (1994-95), některé s mírnými úpravami. V knižní podobě vyšly v roce 1996 jako neprodejný tisk. Dílo je čtenářsky prověřené a zaslouží si širší pozornost. Pro zasvěcené čtenáře Renčova díla je nápadná jednoduchá a disciplinovaná forma úvah. Tato střízlivost a prostota výrazu odráží básníkovu lidskou a duchovní zralost, vycházející z bolestných životních zkušeností a umělecké cesty. Renč přetváří mladistvou abstraktní esejistiku a polemickou publicistiku do střídmého a vroucího projevu. Renč, narozený ve Vodochodech, žil od dětství v Praze a vystudoval filozofii a jazykovědu na Karlově univerzitě. Pracoval pro literární časopis a působil jako lektor a režisér. V roce 1951 byl nespravedlivě odsouzen na 25 let vězení, z něhož byl propuštěn v roce 1962. Po propuštění se věnoval dramaturgii a literární činnosti. Kromě reflexivní lyriky psal divadelní hry a rozhlasové dramatizace, a podílel se na aktualizaci katolických mešních písní.

Renčovy básnické meditace na Loretánskou litanii sú klasickým textom náboženskej poézie. Táto básnická symfónia je skutočnou strhujúcou modlitbou a patrí k duchovnej literatúre.

Antologie pohádek a veršů našich předních básníků pro nejmenší.

»Immer müssen Millionen müßige Weltstunden verrinnen, ehe eine wahrhaft historische, eine Sternstunde der Menschheit, in Erscheinung tritt.« Stefan Zweig hat beispielhaft vierzehn von ihnen in einer aus der Malerei übernommenen Form nachgezeichnet: als Miniatur. Sie lesen sich überaus anschaulich, plastisch und mitreißend, weil, wie er es nannte, hier die Geschichte selbst »als Dichterin, als Dramatikerin waltet«. Seinen Ruhm aber hat dieses Buch vor allem begründet, weil diese Darstellung nun schon Generationen zu einem wirklichen, fast unmittelbaren Verständnis für Geschichte, der politischen ebenso wie der der Entdeckungen und der künstlerischen Leistungen, verholfen hat. Darin liegt ein unverlierbares Verdienst des dem Humanen verpflichteten Schriftstellers. Menschliche Größe und Schwäche, Schicksal und Charakter sind, so lehrt es diese Sammlung, die bestimmenden Faktoren unseres Lebens von jeher gewesen und werden es bleiben.

Žalmy v překladu Václava Renče. Překlad žalmů dokončil Václav Renč po 30. říjnu 1972, šlo tedy o jeho poslední významnou literární práci (1911-1973). Naše vydání vychází z textu poslední ruky, jímž je autorizovaný strojopisný rukopis, zachovaný v pozůstalosti. Doposud jsou překlady známy především z opisů, ale také např. z cyklostylového vydání žaltáře z roku 1974, které vyšlo „jen pro vnitřní potřebu“ tehdejší olomoucké bohoslovecké fakulty. Renč v něm jako překladatel ovšem nemohl být uveden. Podnět k Renčově překladu žalmů dal zřejmě doc. ThDr. Josef Bradáč a P. Ladislav Simajchl. Významným spolupracovníkem byl ThDr. Jaromír Tobola (1916-1988), profesor Starého zákona, jeden z nejvýznamnějších českých biblistů. V autorově pozůstalosti se zachovalo přes osmdesát strojopisných stran odborných Tobolových poznámek k Renčově překladu, které básník akceptoval. Jde o překlad básnický, třebaže zároveň významově přesný – a jako básnickou knihu jej také vydáváme.

Výbor milostných veršů Václava Renče. Básníkův pohled na ženu má mnoho úhlů, od křehkého zamlčení nad dívčí krásou po zralý dík za celoživotní cit. Vždy je však naplněn obdivem a krystalickou čistotou myšlenek i slov. Podstatnou část knížky tvoří Renčova poezie manželské lásky, v české literatuře jinak nepříliš zastoupená. [vybrala a uspořádala Ester Marie Nováková]

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Básnická skladba, kterou významný katolický básník napsal v leopoldovské věznici na podzim roku 1957.

Trojzpěvy: kruh dvanácti ód, pátá básnická sbírka Václava Renče, jsou zajímavým stupněm v básníkově mnohotvárném vývoji. Jsou totiž nejen jeho organickým pokračováním, ale zazněla v nich s překvapující plností i struna u Renče dosud utajená, z hloubky i šíře zabírající hymnické pathos, jehož kovově jasný zvuk jsme u nás neslýchali od dob Březinových.

Mit seinen Gedichten an die Geliebte, dem berühmten Canzoniere , ist Francesco Petrarca zum einflußreichsten Lyriker des Abendlandes geworden. Die einsprachige Ausgabe der Liebesgedichte an Laura umfaßt eine Auswahl von 80 Sonetten und Kanzonen aus dieser Sammlung in der übersetzung von Jürgen von Stackelberg, die, ungereimt, aber in rhythmisierter Prosa, Petrarca auch uns heutigen Lesern nahezubringen versteht.

The tragedy of Oedipus' daughter - a wise, fearless heroine who shuns society's laws - from the master Greek dramatist.

Gieljan Beijen, selský syn, jediný ze tří bratří, který se vzepře panovačné ruce ovdovělé matky a po mnoha oklikách a scestích dospěje k největšímu okamžiku svého života, k boji, jejž vede jako vrchní dozorce hrází proti katastrofálnímu přívalu ohrožujícímu holandskou krajinu, stará selka, která až do smrti nepustí z rukou otěže vlády nad hospodářstvím i nad dětmi - to jsou hlavní postavy dramatického románu, které dorůstají monumentální velikosti, hodné světového autora.

Meditace básníka na invokace loretánské litanie.

Dramatická báseň o 6 obrazech: variace na thema z Lope de Vegy.

V češtině první úplný soubor kanzón opěvujících Lauru z autorova Zpěvníku (či Veršů), díla psaného 30 let v národním jazyce toskánském, budoucím spisovném jazyce všech Italů, a shrnujícího autorovu milostnou lyriku. Z tohoto originálu, majícího (v přehledném uspořádání Marsandově) 4 díly, z nichž 3 platí Lauře, konkrétní ženě básníkem opěvované, a zahrnující co do formy sonety, kanzóny, sestiny, ballaty, madrigaly a terciny, uvádí zmíněný soubor právě jen kanzóny, v nichž podle kritiky dosahuje autor básnického vrcholu, a jde tedy podle uvedeného členění o kanzóny I. a II. dílu, soubor je shrnuje pod názvy Za života paní Laury a Po smrti paní Laury. Překlad zachovává většinou přesné schéma kanzón podle originálu a k licencím sahá co nejméně.

Divadelní hra líčící události, jež předcházely děj Shakespearovy tragédie Hamlet, a to od zavraždění krále Hamleta (divadelní verze rozhlasové hry z pozůstalosti Miloše Rejnuše, dotvořená V. Renčem). Hrdinou hry je kancléř Polonius, člověk čestný a neúplatný, který jediný zná pravdu o zavraždění krále Hamleta a chce ji vyjevit dánskému lidu. Když se však dovídá, že do Dánska vtrhli nepřátelé, pravdu zamlčí, aby touto pravdou neoslabil napadenouvlast, zradí tak sám sebe a tak se stává tím ubožákem, jak jej známe ze Shakespeara.

Výbor z poesie slavného anglického „jezerního básníka“.

Příběh o přátelství a dobrodružstvích čtyř chlapců s ilustracemi čtrnáctiletého V. Hamburgera.

Lyrika 1963–1967. Osmapadesátiletý básník, dramatik a překladatel, který publikoval již své sbírky během třicátých let, se vrací souborem lyriky do české poezie. Jeho poezie je přemýšlející a hluboce vážící osud člověka, byť i někdy na úkor možnosti poetické lehkosti. Je v němúsilí o podstatu, úsilí dobrat se základních otázek, jež nalézáme na dně sebe: „Potkat sám sebe za zrcadlem, / v krajině přátelství; a pak už nikdy / se nespatřit...“

Výbor z poezie vězněných básníků Zdeňka Rotrekla, Václava Renče a Josefa Palivce s monografickými portréty. Uspořádal a předmluvu a komentáře napsal Antonín Kratochvil. Exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku navrhl Ferdinand Čulík.

Druhý svazek Renčových Vybraných spisů dokresluje obraz Václava Renče-básníka, a to především prvým otištěním sbírky Přesýpací hodiny, ale i dalšími básněmi z pozůstalosti a z šedesátých let. Zároveň podává letmý obraz o Václavu Renčovi-překladateli (Rilke, Mickiewicz, Browningová, Keats, Coleridge, Petrarca, Goethe, Norwid, Southey aj.) a čtenáře seznamuje s básníkovými nejvýznamnějšími dramaty, Císařovým mimem a Černým milencem. [redigoval, vybral a uspořádal Jaroslav Novák]

[k vydání připravila Luisa Nováková ; ilustrace Evžen Navrátil]

Malý výbor z próz. Václav Renč psal prózu sice po celý život, ale jen zřídka, jakoby na okraji své tvorby. Tento malý výbor přináší v první části trojici povídek - jedna je prodchnuta téměř poeovskou atmosférou, dvě další sugestivně vypovídají o lidském obrácení. Druhá část dává nahlédnout do dosud nikdy nepublikovaného Renčova rukopisu a je jakýmsi vyznáním básníkovy lásky k divadlu. [z autorovy pozůstalosti vybral Jaroslav Novák]