Explore the latest books of this year!
Bookbot

Daria Ullrichová

    Konec masopustu
    Ze života hmyzu
    King Richard III
    Othello : a Shakespeare story
    Mikve
    Cyrano De Bergerac
    • Cyrano De Bergerac

      • 240 pages
      • 9 hours of reading

      This is Edmond Rostand's immortal play in which chivalry and wit, bravery and love are forever captured in the timeless spirit of romance. Set in Louis XIII’s reign, it is the moving and exciting drama of one of the finest swordsmen in France, gallant soldier, brilliant wit, tragic poet-lover with the face of a clown. Rostand’s extraordinary lyric powers gave birth to a universal hero—Cyrano De Bergerac—and ensured his own reputation as author of one of the best-loved plays in the literature of the stage. This translation, by the American poet Brian Hooker, is nearly as famous as the original play itself, and is generally considered to be one of the finest English verse translations ever written.

      Cyrano De Bergerac
      4.5
    • Mikve

      • 176 pages
      • 7 hours of reading

      Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

      Mikve
      4.4
    • King Richard III

      • 252 pages
      • 9 hours of reading

      The second edition of King Richard III, with a new introductory section by Janis Lull.

      King Richard III
      3.9
    • Ve hře Ze života hmyzu Čapkové formou volně na sebe navazujících obrazů rozvíjejí výjevy, v nichž vystupují jednotlivé hmyzí druhy, personifikující takové mravní pojmy jako lakota, ctnost, sobectví... Jednotlivými obrazy prochází postava Tuláka, člověka s velkou životní zkušeností a zralostí, který od pasivního pozorování postupně začíná do hmyzího života aktivně zasahovat. Je protikladem onomu světu kořistníků a zároveň nese význam přirozenosti koloběhu života jako volání po lidskostí naplněném životě tváří v tvář smrti.

      Ze života hmyzu
      3.8
    • Třetí hra Josefa Topola z roku 1963 je jednou z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice (násilná kolektivizace, odumírání tradic, krize kolektivní idnetity, odosobnění vztahů) se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obrací zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se. Ten nejčistější je pak nešťastnou shodou událostí obětován. zdroj: Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

      Konec masopustu
      3.5
    • Rastloser Verführer, zynischer Rationalist, aristokratischer Opponent gegen den monarchischen Absolutismus: die Figur des Don Juan hat viele Facetten. Über deren Bedeutung und Moliéres Aneignung und Umgestaltung der Tradition informiert die vorliegende zweisprachige Ausgabe in einem umfangreichen Kommentar.

      Dom Juan
      3.3
    • Strakonický dudák

      • 194 pages
      • 7 hours of reading

      Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

      Strakonický dudák
    • Otec / Doma

      • 172 pages
      • 7 hours of reading

      Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…

      Otec / Doma