Pavel Eisner Books

Kniha o češtině, jejíž krátké kapitoly věcně a utříděně, vtipně, s humorem a ironií, rozhněvaně i kriticky popisují a analyzují to, jak se vyjadřujeme. – K vydání připravily Petra Papoušková a Petra Pátková; doslov Dagmar Eisnerová-Peroutková. 4. vydání

Dvousvazkové vydání. "Kniha o češtině" vznikla z přemýšlení o jazyce, z přemýšlení ne zrovna soustavného, ale soustředěného. Nemůže a nechce nahradit poučení, jaké o jazyce může dát jen věda. K té má autor opravdovou úctu, a má ji do té míry, že češtinář na zapadlém venkově, který napíše kloudné pojednání o nějakém speciálním jazykozpytném předmětu, je v jeho očích víc než autor průměrného románu, i kdyby mu deset porot udělilo po státní ceně. Autor "Knihy o češtině" se neplete vědě do jejich věcí. Nechce nahradit ani jedinou z krásných knih, kterou nám dala a ještě dá nová a také již radostná věda o jazyce, věda, z níž se stala chlouba veškerého badatelského usilování v národě. Autor "Knihy o češtině" chcce práci vědy jen doplnit.

Kniha o češtině, autor Pavel Eisner, nabízí fascinující pohled na mateřský jazyk v téměř osmi stech stránkách. Spojuje odbornost s osobním vyznáním lásky k češtině a přináší poutavé vyprávění o tom, co nás provází od narození. Po úvodním vyznání nás čeká logicky uspořádané kapitoly s překvapivými názvy, které byste v odborné literatuře nečekali. Autor si s jazykem i čtenářem hraje, a tak se například v kapitole O jejím těle dozvíme o hláskách. Čtení připomíná detektivku, s postupným odhalováním a nečekanými zápletkami. Eisner nás provede i zapomenutými prvky jazyka, jako je jer a jeřík, a seznámí nás s tragickou hláskou „ě“, kterou lze jen napsat, ale těžko vyslovit. V kapitole o mládenečkovi se dozvíme o vzácnosti češtiny, kde se píše „u“ s kroužkem. Autor také odhaluje, že hovorová čeština může být pomalá, což může cizincům způsobit potíže. Kniha je oslavou krásy češtiny, kterou je třeba plně porozumět. Na závěr autor shrnuje, že mateřština je vzduch, jímž dýchají plíce naší duše, a vybízí nás k hrátkám s tímto jazykem.

"Kniha o češtině" vznikla z přemýšlení o jazyce, z přemýšlení ne zrovna soustavného, ale soustředěného. Nemůže a nechce nahradit poučení, jaké o jazyce může dát jen věda. K té má autor opravdovou úctu, a má ji do té míry, že češtinář na zapadlém venkově, který napíše kloudné pojednání o nějakém speciálním jazykozpytném předmětu, je v jeho očích víc než autor průměrného románu, i kdyby mu deset porot udělilo po státní ceně. Autor "Knihy o češtině" se neplete vědě do jejich věcí. Nechce nahradit ani jedinou z krásných knih, kterou nám dala a ještě dá nová a také již radostná věda o jazyce, věda, z níž se stala chlouba veškerého badatelského usilování v národě. Autor "Knihy o češtině" chcce práci vědy jen doplnit.... celý text