Jaroslav Kolár Books

Kniha přináší jako první u nás kompletní historii pohárových soutěží na území Česka. Popisuje podrobně průběh Československého a Českého poháru, ale jde hlouběji do historie, až k vůbec prvnímu pohárovému utkání, které bylo v českých zemí hráno. Tím datem je 21. březen 1909, kdy se Novoměstský SK utkal s SK Letná v rámci Poháru dobročinnosti. Zatímco ligovým soutěžím se už věnuje řada knih, poháru dosud žádná. Publikace je rozdělena do tří období a šesti kapitol. První éra seznamuje s léty 1909 až 1960, konkrétně obsahuje čtyři kapitoly nazvané Pohár dobročinnosti, Středočeský pohár, Léta okupace a Období pokusů a omylů. Druhá éra je věnována Československému poháru a samozřejmě i národním pohárům v Česku i na Slovensku, popisuje léta 1961 až 1993. Třetí éra se zabývá Českým pohárem od roku 1994, tedy od vzniku samostatného Česka.

Kniha spojuje a zároveň oslavuje dvě letošní kulatá výročí – sto let od založení Československa a půlstoletí existence nejstaršího tuzemského časopisu. Co rok, to příběh z fotbalového prostředí. Nevšedního úkolu se ujali tři zkušení muži - novináři Miloslav Jenšík, Jaroslav Kolář a Václav Tichý, kteří zažili fotbal z různých pozic a mnohé z toho, o čem píší, zažili na vlastní kůži. Co třeba najdete ve stovce příběhů? Jak paní Sedláčková narušila olympiádu v roce 1924 v Paříži, proč fotbalová reprezentace v baráži s Maďarskem v prosinci 1969 střídala při vedení 4:0 minutu před koncem svého brankáře? O Panenkově penaltě z Bělehradu 1976 bylo napsáno vše, ale jak finále a jeho dozvuky po návratu prožil jediný československý fotoreportér Stanislav Tereba, který málem přišel o práci, asi zná málokdo. Jak se Vladimíru Šmicerovi odvděčil kouč Benítez za vítězství Liverpoolu v Lize mistrů? Co zlomového se přihodilo v kabině před zápasem s Řeckem na EURO 2012 v Polsku, že Češi na soupeře „vlítli“ a za šest minut dali dvě branky? A samozřejmě mnoho dalších zajímavostí, vždy s doprovodnými fotografiemi. Pokud nebyly z některého roku k „mání“ nebo ve špatné kvalitě, tak je plnohodnotně zastoupily originální kresby Petra Urbana a Milana Kounovského.

Sondy, studie o české literatuře, které psal Jaroslav Kolár (1929) v letech 1963–2001, uspořádáním volně navazují na jeho první výbor Návraty bez konce (Atlantis 1999). Zkoumání–sondování podrobuje autor nejrůznější díla i otázky: jaký je vztah mezi staročeskou povídkou o Bruncvíkovi a německou básní? co můžeme vyčíst z kronikářských zápisů? kdo mohl být autorem Země dobré? jaký význam má čas v Poláčkově Okresním městě? Hrabalův „svět naruby“ se podobá světu Rabelaisovu záměrně či náhodně? Poslední text Ohlédnutí za sklerokruhem zachycuje volné společenství literárních historiků, teoretiků, lingvistů a filozofů, kteří se scházeli v soukromí od poloviny sedmdesátých let do roku 1990 a udržovali tak v přednáškách a diskusích kontinuitu českého uměnovědného myšlení. Zajímavý je přehled programů sklerokruhu a strojopisných sborníků k životním jubileím Milana Jankoviče, Miroslava Červenky, Mojmíra Otruby, Emila Pražáka, Zdeňka Pešata, Josefa Zumra a Jaroslava Kolára. Svazek obsahuje též pokračování Kolárovy bibliografie (autor František Knopp), jejíž první část je otištěna ve svazku Návraty bez konce; Rejstřík anonymních literárních děl a Jmenný rejstřík.

Výbor studií historika české literatury Jaroslava Kolára (1929) představuje průřez autorovou celoživotní činností. Studie publikované v časopisech a sbornících byly do svazku seřazeny podle chronologie témat: Staročeská bajka o lišce a džbánu, K podobám epičnosti v Hájkově kronice, Labyrint jako modelové dílo literární práce J. A. Komenského, Jiráskův Horymír a Bruncvík a jejich předlohy ad. Zájemcům o českou literaturu se kromě zasvěceného výkladu dostává i inspirativních podnětů pro další studium. Rejstřík anonymních literárních děl. Jmenný rejstřík. Bibliografie Jaroslava Kolára.

Oficiální publikace ČFS přibližuje průběh a výsledky ME v kopané 2000.

Kniha se věnuje mj. tématům: Lidová kultura a středolatinská literatura od Caesaria z Arles po Caesaria z Heisterbachu, Rolníci a světci, Lidová kultura v zrcadle zpovědních knih, "božská komedie" před Dantem atd. Základní problém středověké kultury - skutečnost, že není nikde písemně fixována a lze ji studovat jen na základě toho, jak je reflektována v dobové "oficiální" literatuře - je u Gureviče vyřešen na vysoké metodologické úrovni, ale zároveň poutavým způsobem podání.

Práce významného sovětského literárního vědce je spíše než monografií o francouzském renesančním spisovateli pojednáním o podstatě, projevech a vývoji lidové smíchové kultury ve středověku a za renesance, přičemž autor zkoumá především tři projevy této kultury - karnevalové slavnosti, parodickou slovesnost a femiliární hovorovou řeč. Takto koncipovaný výklad lidové smíchové kultury vytváří přitom základnu pro interpretaci neobyčejného množství rozmanitých děl a projevů z různých národních kultur, takových, které nebyly dosud uspokojivě pochopeny a vyloženy.

Aktualizované vydání úspěšného titulu České knižnice. Přináší české překlady nejstarších staroslověnských, latinských a staročeských legend, jejichž hrdiny jsou svatí Konstantin a Metoděj, Ludmila, Václav, Vojtěch, Prokop a Anežka.

Tradiční dokumentární publikace bohatě vybavená exkluzivními snímky a doplněná zasvěceným komentářem přibližuje čtenářům dramatické momenty velkolepého svátku nejpopulárnějšího sportu naší planety, fotbalového šampionátu.

Sborník příspěvků ze sympozia. Rychnov nad Kněžnou, 1998.

Výběr z původního vydání Hájkova díla, opatřený vysvětlivkami, vydavatelskými poznámkami, slovníčkem a tabulkou pevných svátků církevního kalendáře zpracoval a k vydání připravil Jaroslav Kolár.

Jezuitský kněz Jan Kořínek vydal v roce 1675 dílo-paměti, v nichž zachytil Kutnou Horu nikoli ve své vlastní, ale v historické paměti do roku 1614. Jde o univerzální, mnohovrstevné, dílo s výraznými uměleckými ambicemi, popisující v širokém záběru duchovní i materiální život v slavném hornickém městě. Toto barokní dílo podrobili současní editoři všestranné analýze a vytvořili specifický model přístupu k časově odlehlému dílu při jeho zprostředkování současnému čtenáři.

Starý příběh doktora Jana Fausta, jenž se upsal ďáblu, aby pomocí pekelných sil pronikl k tajemství života a světa, patří k nejproslulejším. Zdrojem inspirace, jež se promítla do námětů evropského umění nejen slovesného, ale i výtvarného a hudebního, byly renesanční knížky lidového čtení.

Parodické dílo Frantova práva, které je pokládáno za první projev české renesanční prózy, vzniklo na konci druhého desetiletí 16. století v Plzni v okruhu nekonformních mladých intelektuálů vedených plzeňským lékařem Janem Frantou, kterému se také někdy připisuje jeho autorství. Knihabyla vydána česky nakladatelem Janem Mantuanem – Fenclem v roce 1518 v Norimberku. Kniha podává ve formě regulí pijanského bratrstva satirický obraz dobové společnosti, je napsána jako parodie cechovních předpisů doplněných třinácti rozmarnými příběhy, ve kterých je ironicky doporučováno vše, co odporuje dobovému pojetí dobrých mravů. Spis psaný zábavnou formou parodující kázání zesměšňuje některé tehdejší společenské jevy (např. sociální a medicínské nešvary). Autor se ztotožňuje s lidovým ideálem pozemských životních hodnot, kritizuje chamtivost a domýšlivost privilegovaných a staví se proti všem tehdy uznávaným hodnotám včetně církve. Některé z příběhů se odehrávají v Plzni a v jejím bližším či vzdálenějším okolí. Spis se zachoval v jediném neúplném exempláři v Petrohradě. (http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/informace-o-vydanych-dokumentech-frantova-prava-1)

Kniha mapující nejvýznamnější události, zápasy, zajímavosti i osudy hráčů během MS ve fotbale v Kataru v roce 2022. Kniha poprvé nevychází kvůli načasování MS ihned po ukončení, a tak se může soustředit daleko víc na jedinečnosti kolem katarských stadionů, katarského fanouškovského zázemí, kolem pozadí zápasů, prohlášení hráčů, kolem zpětných vazeb.

Z politických satir předbělohorských Literárně historickou studií uvedený a vysvětlivkami provázený výbor českých politických satir z doby od rozhraní 15. a 16. století do prvních let pobělohorských. Jeho cílem - vysvětluje vydavatel - je "podat pokud možno ucelený a všestranný literárněhistorický obraz politickosatirické produkce 16. století, vytvořit předpoklad pro zjišťování jejího místa v celku české literatury té doby a ukázat, že se výše tehdejší slovesné kultury projevila i v skladbách pohotově reagujících na politické aktuality". Skladbám jsou předeslány stručné úvody, které naznačují historické okolnosti vzniku skladby a upozorňují na její literární stránku.

Publikace dvou předních ruských textologů, vědeckých pracovníků zaměřených na literaturu staré Rusi, navazuje na Bachtinovu práci o Rabelaisovi a lidové kultuře středověku a renesance. První, Lichačovova studie, nazvaná Smích jako světový názor, definuje "smíchový svět" staré Rusi, histrionství Ivana Hrozného, rozdvojení smíchového světa a jeho vzpouru. Druhá, Pančenkova část, Smích jako podívaná, se zabýva ruským "jurodivstvím" jako svébytným jevem. Přílohou, tvořící těžiště knihy, jsou ukázky "smíchového světa" staré Rusi. Přeložil, ediční poznámku a doslov napsal, textovou a obrazovou přílohu vybral a rejstříky sestavil Jaroslav Kolár. Vydání první.

Antologie povídek a náboženských textů ze středověku.

Komedie poprvé provedená r. 1920, je "hrou o loučení s mládím, o vystřízlivění z jeho krásného, neodpovědného siláctví, které nakonec musí kapitulovat před životní zkušeností a odpovědností starých". V postavě titulního hrdiny ztělesnil autor "veselou zvůli a životnost" mladé generace, jež se vždy cítí "novotářem, dobyvatelem, loupežníkem života". Hlavní konflikt hry je v střetnutí loupežníkově s představiteli měšťáckého světa, hlavně se zkostnatělým profesorem, rozhodným obhájcem měšťácké ideologie a morálky. Edice: Knižnice divadelních her

Výbor ze staročeské básnické tvorby do sklonku 15. století. Čtverým setkáním je míněno nahlédnutí do čtyř oblastí staročeské básnické tvorby - do milostné lyriky, do úvahové a satirické lyriky, do duchovní lyriky a čtvrté setkání představuje tzv. básnický spor jako jeden z dobově nejpříznačnějších a nejoblíbenějších útvarů, jak dospívat k poznání učenou disputací. Uspořádali, edičně připravili, vstupní medailón a vydavatelskou poznámku napsali, vysvětlivky a slovníček zpracovali Jaroslav Kolár a Emil Pražák.

Ferdinand, Maxmilián, Rudolf II. Zápisky Marka Bydžovského z Florentina, profesora KU, zychycují obraz světa jak ho viděl vzdělaný Čech v 2. polovině 16. století. Zachycují senzační historky, důvěryhodné zprávy z nejrůznějších koutů světa. Popisují astronomické úkazy a jevy a nevyhýbají se ani příběhům napínavého a zábavného charakteru. Vše doplňuje bohatý obrazový materiál

Sborník příspěvků ze sympozia Karel Poláček a historie židovské kulturyve východních Čechách konaného dne 18. - 20. května 1995 v Rychnově nad Kněžnou.

Kurz vor seiner Wahl als Papst Pius II. im Sommer des Jahres 1458 schrieb der Kaiserliche Rat und Kardinal Enea Silvio Piccolomini (1405-1464) seine Bohmische Geschichte. Seitdem er die hussitischen Gesandten beim Konzil von Basel 1431 beobachtete, hatte er diese Schrift, das Kernstuck einer Reihe von Beschreibungen Europas, vorbereitet. Darin macht Enea deutlich, dass fur ihn die Gefahr fur das Reich vom Osten, genauer gesagt von den tschechischen Hussiten, ausging. Die vorliegende Ausgabe besteht aus drei Teilen. In Band 1 wird erstmals der Grundtext aus allen erreichbaren Handschriften konstituiert. Eine deutsche Ubersetzung wird ihm gegenubergestellt. Im 2. und 3. Band werden die beiden altesten, bisher nicht edierten Ubersetzungen die mittelhochdeutsche des Breslauer Ratsherren Eschenloer und die alttschechische des mahrischen Priesters Jan Huska.