Hana Hrzalová Books

Závěrečný díl volné historické trilogie z doby poděbradské kreslí přesvědčivý obraz složitého zápasu sociálního, ideologického a politického za vlády českého krále Jiřího z Poděbrad a uzavírá vzrušené osudy královského hejtmana Marka z Týnce, známého čtenářům z předchozích dílů trilogie.

Studie je postavena na kontrastu representantky "předbřeznového" ženství M.D. Rettigové, a bojovnice, nové ženy B. Němcové. Fučík ovšem nesrovnává dva lit. talenty, nýbrž dva typy, představitelky dvou období vývoje čes. literatury i celé čes. společnosti. Uzavírá: "Božena Němcová neníjen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také nejen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a osudem bojovníka."

Dva čeští lidé - tkadlec Pultar a voják ze dvora Frankota - se po květnu 1945 přestěhují s početnými rodinami do opuštěné horské osady. Srůstají s novým životem - ten rychleji, ten pomaleji - pomáhají budovat opuštěný kout a sami se vnitřně přetvářejí, uvědomují si svou nezávislosta soudružství s ostatními, rostou.

První díl trilogie (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč) z období prvních let vlády Jiřího z Poděbrad. Román z období prvních let vlády Jiřího z Poděbrad. Na pozadí taktiky a strategie budoucího "husitského krále", který se pokouší o sjednocení celého českého království, vystupuje v řadě dějově rušných scén dramatický osud hlavních hrdinů, mladého Marka z Jiříkovy družiny a Anděly Smiřické, dcery předního českého šlechtice, jenž se postupně stává Jiříkovým politickým odpůrcem. Příběh, v němž Marek touží získat přízeň Anděly, je příběhem o dvojí věrnosti, o věrnosti lásce a o věrnosti poznané pravdě. Kniha byla v r. 1972 vyznamenána cenou Svazu českých spisovatelů. 2. vydání

Román venkovan je životním příběhem Stanislava Chrpy, synka chudého venkovského zedníka. Bystrý a šikovný Standa si od raného mládí musí těžce vydělávat na chléb, nejdříve jako čeledín na statku, pak jako volák a koňák, i jako dělník v rudném dole. Pomalu v něm však zrálo uvědomění a poznání sociální nespravedlnosti. Standa se dokáže vzbouřit i proti vžitým venkovským mravům a jeho vztah k Verunce, se kterou se oženil proti vůli jejích zámožných rodičů, tvoří silné citové zázemí. Román Venkovan je nejen obrazem životních osudů ústřední postavy, ale uměleckou zkratkou zachycuje zároveň vývoj české vesnice od sklonku Rakousko-Uherska přes první republiku, tragické údobí let 1938 a okupace až po nový život v osvobozené vlasti.

Román, přeložený do čtyř jazyků a odměněný cenami, je jakýmsi deníkem matky, která zaznamenává první období života svého syna a do mateřského štěstí promítá vzpomínky na vlastní dětství a mládí, prožité v předválečných a válečných letech.

Povídková kniha, kterou napsal autor po své cestě po Sibiři. V třech povídkách, samostatných a zároveň propojených osudy několika hrdinů, vypráví o lidech, kteří žijí v dalekých severních krajích. Některé sem přiválo povolání, tak jako poněkuď lehkovážného inženýra Burova, jemuž zážitek s bílým hřebcem, obětavě bránicím své klisny a hříbata proti vlkům, neodvratně přnesl rozpad manželství. Jiní jsou rodově, ba přímo pokrevně spjati s tamější tajgou, jako třeba studentka Galja, jež se při práci na meteorologické stanici připravuje k univerzitním zkouškám a po bolestné milostní prohře sní svůj dívčí sen o plné, hluboké lásce. A další přilnuli k severu láskou tvůrců nového života - například inženýr Grišin, jenž spojil svůj osud se stavbou obrovské hydroelektrárny a našel zde i ten nejsilnější vztah, jaký se může vytvořit mezi mužem a ženou.

Stárnoucí pražský specialista přijme po rozchodu se ženou, která zůstala v zahraničí, místo obvodního lékaře ve venkovském zdravotním středisku, kde chce opět najít duševní klid a rovnováhu. Hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnových ohníčků a pečených brambor. Zprvu naráží na nedůvěru, nepochopení i pomluvy místních obyvatel. Jeho odborné znalosti, chápání lidských hodnot i slabostí a moudrý klid však jeho okolí přesvědčí, že je nejen dobrý lékař, ale i člověk. Lidé k němu najdou cestu a on sám získá novou náplň života.

Zakládání družstva na východním Slovensku, napsal román Silná ruka zobrazující kolektivizaci zemědělství ve vesnici Trnávka na východním Slovensku. Na svět padal stín korejské války a v Československu probíhalo zvýšené kolektivizační úsilí. Kolektivizace rozdělila vesnici, kde se někteří dřívější partyzáni a bezzemci nedokázali rozloučit s osobním vlastnictvím půdy, kterou jim nedávno stát přidělil. K románu se autor vrátil v roce 1976 a přepracované dílo nazval Čapí hnízdo.

Puls - poezie / umění / literatura / společnost, svazek 1

Výbor ze statí, článků a referátů, věnovaných literatuře a dramatu, zachycuje mnohostrannost Hostinského působení jak v oblasti teoretické, tak i v denní kritické praxi. Zachycuje vědecky zaměřené studie i popularizující přednášky a referáty určené širšímu okruhu čtenářů. Tomutopoměrně různorodému materiálu odpovídá také vnitřní členění. Výbor uspořádali Dalibor Holub, Hana Hrzalová a Ludmila Lantová. Doslov napsala Hana Hrzalová. 1. vydání.

Poštmistr Znamínko, čtyřicetiletý starý mládenec, je samotář, podivín, nebo alespoň člověk nekonvenční, netuctový, s originálními názory a chováním. Bohumil Říha sám jej označil za čechovovskou postavu a učinil tak z přesvědčení a oprávněně: Znamínko je tak trochu smolař, je i statečný, i bojácný; autor jej představuje v paradoxních situacích, s humorem i s nadsázkou, ironicky i v mírné parodii.

Historický román, který navazuje na román Přede mnou poklekni, líčí další osudy hlavního hrdiny, který se po šestiletém věznění na náchodském zámku vrací do služeb Jiřího z Poděbrad. Autor na vnitřním zrání této postavy přibližuje atmosféru v naší zemi v polovině 15. století, kdy český národ čeká na volbu krále jako na záštitu pořádku, klidu a míru. Vydání 3.

Fučíkův odkaz "tvoří jeden z nejryzejších a stále inspirujících zdrojů naší socialistické přítomnosti". V drobném medailónu se autorka snaží postihnout nedílnou jednotu Fučíkovy osobnosti a jeho mnohotvárného díla. Představuje Fučíka (1903-1943) jako literárního kritika a historika,rozebírá jeho činnost novinářskou a všímá si jeho reportáží, vytěžených z návštěv Sovětského svazu. Samostatná kapitola je věnována světově proslulé Reportáži psané na oprátce a jejímu místu v naší literatuře. 1. vydání.

Monografie o národním umělci Bohumilu Říhovi, k níž spisovatel napsal úvodní slovo, ukazuje genezi tvůrcova díla v kontextu současného společenského dění a ukazuje ho jako významnou osobnost literárního světa.

Psychologický román ze současné vesnice zachycuje na osudech družstevníků proces sjednocování jednotných zemědělských družstev. Jde o poutavý obraz lidských dramat, krizí i nezdolného úsilí vyrovnat se s vlastními problémy a zejména překonat přežívající tendence tradiční vesnice.