Karel Vrána Book order (chronological)

Publikace je určena zejména jako učební pomůcka pro nové uchazeče o funkci rybářského hospodáře, a také pro ty, kdo již jako rybářští hospodáři dlouhodobě působí, ale rádi si osvěží své vědomosti nabyté před mnoha lety a zkonfrontují praktické zkušenosti s teorií.

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu. Druhou je Slovo o slovu, jež Václav Havel koncipoval jako projev k udělení Mírové ceny německých knihkupců v roce 1989 a které několik měsíců před listopadovými událostmi kolovalo v českém samizdatu. Autoři uvažují o dvojznačné moci lidského slova, které lze užít tvořivě k dobru člověka, ale také k jeho manipulaci a zkáze. Obě eseje se doplňují v myšlenkách o vztahu slova k moci a k pravdě. Společná otázka obou textů by mohla znít: "Jak dochází vlastně k tomu, že slovo ztratí svůj vztah ke skutečnosti a tím se zkazí?"

Název Poslání a pokušení slova spojuje tituly dvou příbuzných esejí. První je úvaha Poslání a pokušení spisovatele, kterou Karel Vrána poprvé publikoval v roce 1977 v exilu. Druhou je Slovo o slovu, jež Václav Havel koncipoval jako projev k udělení Mírové ceny německých knihkupců v roce 1989 a které několik měsíců před listopadovými událostmi kolovalo v českém samizdatu. Autoři uvažují o dvojznačné moci lidského slova, které lze užít tvořivě k dobru člověka, ale také k jeho manipulaci a zkáze. Obě eseje se doplňují v myšlenkách o vztahu slova k moci a k pravdě. Společná otázka obou textů by mohla znít: "Jak dochází vlastně k tomu, že slovo ztratí svůj vztah ke skutečnosti a tím se zkazí?"

Čtení o svatých tvoří od počátku dějin křesťanství důležitou součást výchovy k živému společenství. Zástupy svědků Kristových defilují staletími v nejrůznějších uspořádáních. Vyprávějí o nich kalendáře, soubory legend, životy svatých Otců i liturgická čtení. Stavějí nám před oči příběhy mužů i žen, kteří v nejednom případě stáli i u počátků dějin různých národů, a učí nás věrnosti, lásce i odhodlání pokračovat v rozvíjení prvokřesťanských tradic. Z tisíců těchto životních osudů vybírají autoři našeho souboru podle kalendáře na každý den roku osobnost světce, spojenou s konkrétním datem. Životopisné údaje těchto postav navíc zprostředkují i vhled do různých světových kultur a přibližují tak i mnohé biblické, historické i ikonografické údaje, vypovídající o vývoji a povaze různých kulturních oblastí. Tato kniha proto poslouží i širším okruhům čtenářů zajímajících se o vývoj duchovní kultury.

Průřez dílem jedné z nejvýznamnějších exilových osobností české kultury 20. století. Tato kniha šíří svého záběru doplňuje a překonává předchozí vránovský výbor z roku 1995 (vydaný v edici Sofia) Experiment křesťanství. Poskytuje tak ucelenější obraz o mnohorozměrnosti Vránova filosofického zaměření: počínaje živými tématy na pomezí filosofie a teologie přes bezprostředně kladené existenciální otázky „zakázaných“ českých básníků až po aktuální hlediska filosofie přírody, a zejména až ke stále otevřené problematice poslání křesťanského myšlení v dnešním světě. Toto nové setkání s obsahovou závažností a formální kultivovaností Vránových reflexí může do našich osobních i odborných debat o důležitých otázkách dneška vnést mnoho překvapivých podnětů a zralých inspirací.

Text je zkratkovým záznamem občasných rozhovorů, které autor vedl se svými přáteli o významu pastorální konstituce „Radost a naděje“ (Gaudium et spes). Zajímala je hlavně druhá kapitola – Jak správně napomáhat rozvoji kultury –, jejíž úplné znění je připojeno.

V úsilí o vytváření EU je třeba vycházet z již existující jednoty, která je za námi, z nás a která trvá v nás. Evropa byla, je a bude rozestavěným a někdy nedostaveným společným domem. Je to nepřetržité putování od "již ano" k "ještě ne".

Kdo je vlastně spisovatel? Pro naši otázku postačí, když jej všeobecně, ale také podstatně označíme za umělce psaného slova. O moci spisovatelského charismatu vědí velice dobře i "mocní tohoto světa". Vždy o ní věděli, vždy se jí obávali a vždy se pokoušeli-a dodnes pokoušejí-sobě tuto moc podřídit. Ve svém mocenském instinktu byli a jsou natolik inteligentní, že vědí, že bez spisovatele, bez jeho psaní a jeho slova nemohou úspěšně vládnout lidem. Také Stalin věděl, že jeho moc by nebyla dostatečně totální, dostatečně zajištěna, kdyby mu spisovatelé, inženýři lidských duší, nového socialistického člověka, odmítli spolupráci.

Souhrnný pohled na básnický smysl Durychova literárního díla ukazuje jak mnohovrstevná je umělecká myšlenka autora, ke kterému se opět vracíme.

Karel Čapek, Franz Kafka a Karel Vrána o sv. Václavu. Hluboké zamyšlení nad ústřední osobou naší historie doplněné osobním svědectvím dvou světově proslulých literátů.

Rozhovor Emmanuela Lévinase s Bernhardem Casperem 11. června 1981 v Paříži -- Rozhovor Emmanuela Lévinase s Christophem von Wolzogenem 20. prosince 1958 v Paříži

Portrét křesťanského myslitele, jehož filosofické spisy byly svého času na indexu jezuitského řádu. Druhé, upravené vydání. První vydání vyšlo pod pseudonymem autora „Pavel Želivan – Pierre Teilhard de Chardin“ jako 11. svazek edice Studium, Křesťanská akademie Řím, 1968.

K. Vrána je kněz a filosof, který tvrdí, že člověk dosahuje sebenaplnění pouze v lidském společenství a setkání s druhými, což bylo ve filosofických úvahách opomíjeno. Osobní poznání druhého považuje za nejhlubší a nejbohatší formu poznání. Zaměřuje se na dějiny osob a osobních vztahů, což nazývá dialogickým personalismem. Tento pohled na člověka se odráží v křesťanství, kde se projevuje závislost na Bohu a partnerství s ním, které utváří lidskou osobu a umožňuje účast na osudu ostatních. Filosofický personalismus je dialogický, a autor proto stručně představuje dialogickou filosofickou tradici, zejména filosofii řeči 18. století (F. G. Herder, F. G. Hamann, W. von Humboldt). Zmiňuje objev dialogického principu (F. Ebner, M. Buber, G. Marcel, F. Rosenzweig) a zkoumá horizontální a vertikální dimenze dialogismu. Dále se zabývá osobním vztahem, poznáním a láskou, podmínkami setkání a vztahu, fenomenologickou analýzou faktu a osobní kauzalitou, a vědomím odlišnosti lidského „ty“. V tématu dialogického personalismu se odhaluje jednotící motiv, který je patrný i v jeho osobním životě, orientovaném k dialogu a spolupráci.

Tato kniha navazuje na předchozí díla Jolany Polákové, která se zabývají vztahem imanence a transcendence. Autorka zdůrazňuje potřebu myšlenkové, mravní a existenciální katarze transcendence a poskytuje kritický pohled na postmodernu, upozorňující na její specifickou jinakost a rozsah pronikání do obecného vědomí. Naznačuje historický vývoj, který začíná v estetické rovině a zasahuje všechny dimenze lidského života. Úvodní pasáž představuje čtyři stupně, jimiž se filosofie dosud otevřela transcendenci (Platón, I. Kant, K. Jaspers, E. Lévinas). Autorka čerpá z filosofického zázemí (F. Capra, R. Panikkar, A. H. Maslow) a hledá formy transcendence charakteristické pro postmoderní dobu. Jednou z nich je relativní transcendence - transpersonalita a transkulturalita, které autorka považuje za předběžné a omezené. Hledání relativní transcendence implikuje otázku po transcendenci absolutní, přičemž postmoderna paradoxně vytváří podmínky pro toto radikální hledání. Tato část textu analyzuje pojmy jako transuniverzalita, transalterita a proexistence. Autorka dospívá k závěru, že filosofie transcendence vychází spíše z principu žité vztahovosti než myšlené substanciality, a její otevřenost absolutnu ji sbližuje se spiritualitou. Filosofie transcendence je metodologicky otevřená transcendenci.

Výbor ze statí českého exilového katolického teologa, ve kterých autor hovoří o významu a úloze křesťanství v současném světě.

Ústřední osou Maritainova humanismu je jeho názor na existenci, povahu a osud člověka. Jeho integrální humanismus není ničím jiným než integrálním křesťanstvím, humanismem Vtělení. Člověk naplňuje svůj úděl a uskutečňuje tvořivě své možnosti v Bohu, v absolutní možnosti všech možností, které se historicky otevírají a nabízení člověku a lidstvu v Kristu.