Jakub Dienstbier Books

Publikace se zaměřuje na mimořádné vládnutí z pohledu ústavního práva, přičemž využívá právně-pozitivistickou teorii normativního institucionalismu a plánovací nauky. Vychází z české právní vědy a zkušeností s řešením systémových rizik, včetně pandemie COVID-19. První část analyzuje pojem mimořádného vládnutí, přičemž klade důraz na roli mimořádné situace, která představuje naléhavou a intenzivní hrozbu. Autor navrhuje novou klasifikaci mimořádných situací podle intenzity bezpečnostní hrozby a délky jejího trvání. Druhá část se zabývá vztahem mimořádného vládnutí k právu, přičemž rozlišuje mezi esenciální a preferenční mimoprávností a prostou a kvalifikovanou mimo­právností. Kritizuje teorie, které obhajují esenciální prostou mimoprávnost, a dochází k závěru, že mimořádné vládnutí lze hodnotit z hlediska souladu s právním řádem a je výhodné ho regulovat psanými právními pravidly, i když explicitní právní úprava nemusí být vždy nezbytná. Třetí část shrnuje a analyzuje klasifikace modelů mimořádného vládnutí a navrhuje klasifikaci na základě času a povahy normativně-institucionálního režimu. Závěrem publikace obsahuje návrhy pro vhodné nastavení mimořádného vládnutí v ústavních republikách, vycházející z praxe řešení pandemie.

Publikace komplexně analyzuje problematiku vrchního velení ozbrojeným silám z ústavněprávní perspektivy. Státovědná část analyzuje objekt, subjekty, obsah a rozsah vrchního velení jako výkonu nejvyšší rozhodovací autority nad ozbrojenými silami. Zvláštní pozornost je věnována rozboru povahy ozbrojených sil jako specifické organizace a ústavně-teoretickým souvislostem vrchního velení. Kromě toho poukazuje na vliv vrchního velení na konstrukci prezidentských a semiprezidentských režimů. Další část je věnována komparativní analýze ústavního zakotvení vrchního velení v Německu, Rakousku, Polsku a na Slovensku. Navazuje historická ústavněprávní úprava vrchního velení v českých zemích, a to se zvláštním zaměřením na období první republiky. Ústavněprávní část rozebírá postavení prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil dle čl. 63 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky. Autor kritizuje dosavadní výklad a přináší vlastní pohled na interpretaci a chápání prezidentova vrchního velitelství dle ústavního pořádku. Rozebírá i otázku kontrasignace a právní povahu aktů vrchního velitele, jakož i ústavní pojem ozbrojených sil.