Michael Hauser Books

Grand Rapids, Michigan was the center for shopping in western Michigan with department stores, five-and-dimes and more, until the advent of the shopping mall. For decades, downtown Grand Rapids enjoyed a long run in the limelight as the epicenter of shopping in western Michigan. The vibrant Monroe Avenue corridor included three homegrown department stores, several chain department stores, five-and-dime stores, and scores of clothing and specialty retailers. It weathered mother nature, wars, the Great Depression, the advent of neighborhood shopping centers, and civil disturbances--but the one change it could not overcome was the regional shopping mall.

Utilizing remarkable images from the Manning Brothers Historical Collection, the Michigan Opera Theatre Archives, and several additional collections, Michael Hauser and Marianne Weldon have captured the excitement of the shared entertainment experience in Detroit Opera House. The theater known today as the Detroit Opera House has been an integral part of the city's culture and history as well as the live entertainment industry. Its existence has been threatened in the past, but it has survived wars, the Great Depression, civil unrest, economic meltdowns, the abandonment of downtown, and, most recently, a pandemic. Generations of patrons have fond, vivid memories of attending films, stage presentations, or events with family and friends as it transitioned from the Broadway Capitol to the Paramount to the Grand Circus to the Detroit Opera House. The reason for building these "temples of amusement" was to literally transport a guest into another world, and the Detroit Opera House has valiantly fulfilled that task. What began as an idea by David DiChiera, founder of Michigan Opera Theatre, the owner and operator of today's Detroit Opera House, blossomed into a magnificent performing arts center with its formal opening in 1996. Hauser is marketing manager for the Detroit Opera House, and Weldon is the collections manager for art and artifacts at Bryn Mawr College.

Jsme stále v postmoderní situaci? Rozpadání liberální demokracie, sociálního státu a dalších prvků, které vytvářely náš svět po dobu několika desetiletí, svědčí o tom, že jsme mnohem spíše v situaci přechodu. Nadále však převažuje postmodernismus: kultura s roztříštěným vnímáním, myšlením, imaginací a vyjadřováním. Cesty z postmodernismu jsou jednak filosofickou diagnózou doby, jednak nástinem obrysů možné budoucí kultury.

Kniha analyzuje tendence a jevy, jež charakterizují dobu společenských změn po roce 1989. Michael Hauser v návaznosti na Gramsciho a Badiouovy teorie označuje toto období jako interregnum a předkládá svou vlastní komplexní teorii. Pro první období interregna byl typický neoliberalismus a postmodernismus, tyto dominanty se však postupně rozpadají. Doba postmodernismu končí kolem roku 2000, kdy se začínají šířit hybridní útvary jako populismus, identitární hnutí nebo Islámský stát. V umění se více prosazuje realismus. Po finanční krizi z roku 2008 se proměňuje i neoliberalismus, který nyní vyzývá k sebeobětování a ke konzervativní politice hodnot. V interregnu vznikla ontologie pravd a nekonečna Alaina Badioua. Jeho pojetí matematiky, politiky, umění a lásky však zároveň ukazuje za jeho horizont. Teorie interregna tak dovoluje dílo Alaina Badioua více docenit.

Kniha představuje celkovou diagnózu liberální demokracie a postihuje vznik nového politického systému, který se stává politickou dominantou současného světa. Je to systém, který se vynořuje z krize liberální demokracie – některé její prvky zachovává, další proměňuje a jiné zavádí. Metapopulistická demokracie navazuje na teorii interregna, tak jak byla předložena v knize Doba přechodu, obsahuje nové koncepce, které politiku uvádějí do širších ekonomických, sociálních a kulturních souvislostí. Objasňuje politické strategie, které umožňují sjednocovat roztříštěnou společnost bez ucelených doktrín a ideologií. Vysvětluje, proč je dnešní politika plná rozporů a logických nesoudržností. Klade otázky, jak na metapopulistickou politiku reagovat a jak vytvářet politiku emancipační, která by vedla za hranice interregna.

Tato kniha je první českou monografií o Adornovi. Klade si za cíl vyložit Adornovu filosofii jako kritickou obhajobu moderny a západní racionality. Autor se vyhraňuje jak proti Habermasovým „normativním“ výkladům moderny, tak proti jejímu pojetí „dekonstruktivnímu“. Adornův myšlenkový model se tu stává interpretačním nástrojem hlavních krizových fenoménů současného světa. Tato práce patří mezi knihy mladé, nastupující filosofické generace.

Kniha se zaměřuje na základní krizové body postmoderní současnosti (ekologickou krizi, omezování demokracie, rozklad subjektu) a chápe je jako impulsy k obnově (materialistické) filosofie. Autor se věnuje Marxovi, Adornovi a Kosíkovi, aby ukázal jejich význam pro pochopení dnešní situace. Seznamuje nás zároveň se současnou levicovou filosofií s Jamesonem, Mouffovou, Žižkem, ale také se Sorosovou kritikou neoliberálního kapitalismu. Postmodernismus autor vykresluje jako hegemonickou kulturu s mnoha paradoxy: Nevytváří postmodernismus se svou skepsí a nihilismem nakonec půdu fundamentalismu? Není právě proto zapotřebí oživit perspektivu jiného světa, jak to naznačuje pozdní Derrida?

Společenská dynamika pražského jara byla mnohem vrstevnatější a otevřenější než pařížský květen 1968 nebo než listopadové události roku 1989. Kniha se zaměřuje na opomíjené dimenze pražského jara, které na něj vrhají jiné světlo a přinášejí jiný pohled než ten, s nímž se běžně setkáváme v polistopadových českých a slovenských pracích. Jsou v ní představeny reformy týkající se podnikové demokracie, samosprávného soudnictví, zrušení politických, od společnosti odtržených elit a další myšlenky a počiny pražského jara. Jako jedinečný rys pražského jara vykresluje vzájemné výměny mezi vládnoucí mocí, expertními týmy a společenskými hnutími. Díky nim reformy přecházely v revoluci, která od základu proměňovala státní socialismus. Tváří v tvář dnešním krizím se události pražského jara stávají novým inspiračním zdrojem.

Knížka se skládá z rozhovoru se Slavojem Žižkem a z jeho dosud nezveřejněného textu „K materialistické teologii“, v němž Žižek načrtává obrysy nové ontologie.

Má sociální stát budoucnost? Jsou neoliberální reformy nutné? Dá se sociální stát sladit s globálním kapitalismem? Jaký význam má pro levici? Tyto a podobné otázky si kladou autoři v knize, která se snaží zmapovat téma sociálního státu z několika úhlů. Uvnitř jsou statě o jednotlivých prvcích sociálního státu (přerozdělování, důchodovém systému, zaměstnanecké participaci), ale také studie zaměřené na širší souvislosti na jeho vztah k modernímu kapitalismu, jeho historické a politické předpoklady, jeho vnitřní rozpory a proměny jeho vnímání. Jsou tu rovněž texty zkoumající, jak na problémy sociálního státu reagují dnešní levicové strany, zvláště ČSSD a KSČM. Sociální stát je problém, který rozděluje politiky, novináře, teoretiky u nás i ve světě pro jedny se stává upírem, pro druhé vtěleným Rozumem, pro jiné stařenou, která by měla omládnout. Téma sociálního státu je v pozadí většiny diskusí o základních společenských otázkách, o rovnosti, svobodě, solidaritě, právu a spravedlnosti. Kdo má pravdu? Na to kniha Sociální stát a kapitalismus nedává jednoznačnou odpověď. Spíše se snaží celé téma postavit do nové perspektivy.

Verše oproštěného jasu a přetavené smyslovosti. Básně očišťují vztah k věcem, které jsou dnes přetížené kontexty a významy a pozbývají svou naléhavost: země, láska, věčnost, víra. Zároveň přiznávají rozdrásanost a jemná ironie svědčí o jejich nesamozřejmosti. Sbírku doprovázejí kresby významného českého sochaře Jana Hendrycha. Katarze je básnickým debutem filosofa a vysokoškolského učitele, zakladatele občanského sdružení SOK-Sdružení pro levicovou teorii, který se kromě studií a esejů představil také knihou rozhovorů Kopat do žuly motykou.

V současném světě dochází ke změně pohledu na liberální demokracii. Přestává platit obecná politická a kulturní shoda na tom, že liberální demokracie představuje završení dějin, že společenská individualizace je tím nejlepším a nezrušitelným principem, kdežto kolektivní identity jsou věcí minulosti. Liberální společnost, dosud oslavující postmoderní mnohost a jinakost, se proměňuje ve společnost roztříštěnou do uzavřených komunit, v níž se vytrácí jednotící ideál občanství a lidských práv. Kniha nabízí analýzu vznikajících nových forem politického a myšlenkového sjednocování, tak jak se projevují v současných teoriích lidu, v myšlení teologického hnutí „radikální ortodoxie“ a v populistických hnutích.

Český filosof Michael Hauser ve své knize, výsledku osmiletého úsilí, zkoumá rozpadající se pilíře současného hospodářského, politického a kulturního uspořádání, jako jsou neoliberalismus, liberální demokracie a postmodernismus. Současný stav je charakterizován jako zombie, což odráží ideologickou sílu myšlenek, které přetrvávají i po jejich selhání. Neoliberalismus, přestože byl prohlášen za mrtvý, nadále ovlivňuje politickou praxi. Ekonomické, politické a společenské struktury se štěpí a vymykají kontrole, přičemž současný řád nemůže dlouho trvat. Hauser tvrdí, že i kapitalismus má v sobě mrtvolné jádro, které bylo přítomné už v jeho největším rozkvětu. Na rozdíl od kapitalismu reálný socialismus dokázal zemřít druhou smrtí. Autor se zaměřuje na kritiku v první části knihy, zatímco v druhé části hledá nové směry a zárodky možné změny, zkoumá situaci a perspektivy levicové teorie a současné levice. Publikace zahrnuje texty z různých periodik a má široký tematický záběr, od krize a vzdělanosti po multikulturalismus, Václava Havla, ateismus, Pražské jaro, Chartu 77, jazyk, poezii, antikomunismus, utopii a komunismus.

Sborník, který držíte v ruce, je rozšířeným výstupem z konference o Říjnové revoluci 1917, konané v Praze ve dnech 26.-29. října 2017. Obsahuje příspěvky vystupujících a překlady, které rozšiřují téma revoluce a jejího vztahu k současnosti. Říjnová revoluce 1917 je považována za klíčovou událost, která byla jak oslavována, tak kritizována. V českém kontextu je spojena s minulým režimem, který z ní čerpal legitimitu. Texty o této události často vycházejí z odsuzujícího pohledu a jsou spíše ideologické než vědecké. Cílem sborníku je nabídnout alternativní interpretaci Ruské revoluce. Příspěvky domácích i zahraničních autorů vycházejí z nestalinské levicové tradice, která se nemohla rozvíjet v minulém režimu a není podporována ani dnes. Pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s touto tradicí, může být překvapující, že se v textech běžně používají pojmy jako „třída“, „třídní boj“, „proletariát“ a „buržoazie“. Tyto termíny slouží jako analytické kategorie pro popis aktérů, jejich vztahů a zájmů. Doufáme, že vás četba podnítí k dalšímu zájmu o Ruskou revoluci 1917, neboť tato událost může stále inspirovat ty, kteří věří v možnost jiného světa.

Soudný den je symbolickým okamžikem, v němž se vyjevuje, čím minulost i naše současnost byla. Má však svou protiváhu, druhou stranu, a tou je počátek nového světa i nového života. Verše sbírky vyjadřují různé podoby zániku a rození, básně se dotýkají křehkého vědomí věčnosti a nekonečnosti. Jsou však zároveň propojeny s přirozeným během času v ročním cyklu, od chladného počátku přes jaro, léto, podzim a advent ke sněžnému jasu soudného dne.

Manifest je tak trochu žánrem minulosti. Dnes si sotva zvládáme všímat překotných událostí, jsme permanentně něčím překvapováni a žijeme v únavě ze zklamání. Strategická rozjímání, rozvrhy a předpisy věcí budoucích vypadají utopicky už jen v tom, že by je někdo vymyslel, natož realizoval. Nejenže nevíme, co bude, ale často rezignujeme i na zkoumání toho, co by mělo nebo mohlo být.Michael Hauser se přesto ve svém Manifestu o strategický pohled pokouší. Formou se inspiruje slavným manifestem Marxe a Engelse, ale pohlíží na pozdní kapitalismus 21. století a na možnosti socialistického hnutí z pozic, které se podmínkám panujícím v první polovině 19. století podobají jen zčásti. Socialistická levice se dnes snaží najít nový smysl a potácí se mezi příklonem k liberalismu na straně jedné a k identitárnímu konzervativismu na straně druhé. Michael Hauser ukazuje jinou cestu.

Kniha rozhovorů s filosofem Michalem Hauserem se zabývá závažnými otázkami dnešní doby, ve které se vyhrocují spory současného socioekonomického a kulturního systému.

Kniha se zabývá jednou z klíčových otázek současné západní demokracie – vládnutím, které je vykonáváno prostřednictvím moci beroucí na sebe formu nepolitické danosti, třeba ekonomické nutnosti nebo expertní autority. Tato depolitizace znamená vymanění mocenských vztahů z prostoru politična, kde se vzájemné chování lidí a kolektivů neopírá o nadřazené vědění – zjevené Bohem či odvozené z řádu přírody nebo lidské podstaty – ale vychází z existence a vytváření alternativ, mezi nimiž se rozhodujeme. Autoři sdílejí přesvědčení, že tuto politickou dimenzi je dnes třeba obnovit. Přistupují k problému z mnoha perspektiv, od filosofické analýzy pojmů jako politika, moc a konsenzus, přes politologické a sociologické rozbory konkrétních kauz až po návrhy pro novou radikální politiku. Jejich pozice se překrývají i různí; sdílejí však přesvědčení, že člověk je a má být aktivním tvůrcem světa, ve kterém žije, a že úsilí o změnu k lepšímu je smysluplné. Na knize spolupracovali: Václav Bělohradský, Pavel Barša, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha, Mirek Vodrážka.

Kniha má za cíl představit současný stav české diskuse o postmodernismu chápaného jako kulturní model, jenž zahrnuje aspekt filosofický, politologický, sociologický, estetický. Je určena čtenářům ze všech uvedených oborů, ale rovněž široké veřejnosti. Hlavním referenčním bodem je kniha Cesty z postmodernismu Michaela Hausera (Filosofia 2012), jíž se zabývá většina textů předkládané publikace, ať už z hlediska dalšího rozvíjení jednotlivých koncepcí nebo z hlediska polemického. Mezi přispěvateli jsou přední čeští teoretikové na dané téma, jmenujme Václava Bělohradského, Jiřího Pechara nebo Olega Sušu, politologové (Jaroslav Fiala), teoretici umění (Jakub Stejskal) nebo historikové idejí (Martin Pokorný). Je tu celkem pět autorů, kteří působí ve Filosofickém ústavu AV ČR.

Pavol Dinka, spisovateľ literatúry faktu a publicista, vo svojej ôsmej knihe prostredníctvom rozhovorov s významnými intelektuálmi - filozofmi, sociológmi, politológmi a ekonómami - skúma smerovanie súčasného kritického myslenia. Názov knihy, Besy kapitalizmu alebo začiatok novej éry?, vystihuje globálny obsah rozhovorov a poukazuje na neutešený stav svetovej civilizácie. Autor sa pýta, či sme v neoliberálnej "spáse" ľudstva alebo na prahu nových spoločenských alternatív voči kapitalizmu. Zmietame sa v krízach, identitárnej panike a nespravodlivosti, zatiaľ čo kódex ľudských práv stráca význam a počet vylúčených narastá. Na druhej strane, bohatstvo úzkej elitnej skupiny sa zvyšuje, pričom si nárokuje dominanciu nad planetou. Existuje nejaké východisko? Autor sa spolu s interviewovanými snaží nájsť odpovede a ponúka čitateľovi pohľad z diaľky, aký majú kozmonauti na Zem, aby sme si uvedomili, že na tej malej bodke prebieha celý život a boj o osud ekonomiky, politiky a kultúry, ktorý závisí len od nás. Toto je rozhodujúce posolstvo knihy.