Vladimír Justl Books

Český básník a prozaik Josef Hora je autorem reflexivní lyriky času a rozjímání, do níž zpočátku vtěloval své společenské a sociální postoje, posléze rozvíjel především svou básnickou imaginací melodické možnosti verše. Ve zralé lyrické tvorbě kulminuje filozofický a historický patos i étos, přesvědčení o koloběhu tragických a optimistických údobí společnosti i jedince. Ve druhé polovině 30. let se přimkl jako mnozí jiní autoři k máchovské tradici a vlasteneckému gestu spojenému s tehdejším tragickým osudem země. Výtvarný doprovod tohoto svazku tvoří kresby Ivana Ouhela. Editorem sbírky je Vladimír Justl.

Biografie Karla Högera sestavená z dochovaného archivu Karla Högera, dobových dokumentů a vzpomínek současníků. Obsahuje také bohatou fotografickou přílohu (156 fotografií) a přehled rolí Karla Högera v divadle i filmu.

Antologie čínské poezie v přebásnění Vladimíra Holana. Básně dynastie sungské 960–1279 po Kristu. Třetí vydání.

Vyšlo k 50. výročí básníkova úmrtí.Uspořádal a doslov napsal Vladimír Justl. 1.Po nás ať přijde potopa! 2.Radosti života

Obsahuje tři oddíly: Chór, Víno a Strach. Chór již vyšel roku 1941, ale v nákladu pouhých dvě stě výtisků, takže je vlastně úplně neznám. Cykly Víno a Strach vznikaly v těžkých letech 1949 - 1954 a oba jsou stejně jako mnoho jiných Holanových veršů víc než osobitým básnikovým svědectvím o této době.

Jedna z autorových knih se jmenuje Chrlení krve. Byl básníkem zrozením, údělem, osudem. Nemohl jím nebýt. A je jím i v záhrobí, odkud vyzařuje. Vita nuova, nový život v nepřítomnosti lidské existence, v odkazu a přítomnosti posmrtného bytí. Ano. Je s námi, protože ho potřebujeme. Jeho zběsilost, umanutost i jeho utajovanou tichou pokoru. Znásilněná slova jsou světlem jeho spirituální adorace. Básně jako dýka v hrudi, jako valivost kamenů, pád z výše nedohledna, modlitba klečícího, který trpí s bolestmi světa, rouhače doufajícího ve vykoupení. Bojí se, aby nebyl zapomenut. Básnické poslání mu je jediným způsobem existence. Tento gejzír chrlí verše lyrického ticha i hřmotu, epického rozvolnění i dramatického třesku. Vyzývá k zápasu verš i esejistickou prózu prýštící z dramatu jeho osobnosti. Velkou část života si musel vyprošovat chléb exilu, domů se vrátil, aby zde odevzdal svůj život k věčnému spočinutí. Ilustrační doprovod svazku Vladimír Tesař. Ivan Diviš (1924-1999), básník a esejista. Vystudoval FF UK v Praze, r. 1969 emigroval do Německa, spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa. Napsal 23 básnických sbírek, debutoval r. 1947, ke stěžejním sbírkám patří Sursum (1967), Beránek na sněhu (1981), Moje oči musely vidět (1991). Je také autorem deníkově laděné Teorie spolehlivosti (1994) a básní pro děti.

Časoprostor Autor patří k našim nejvýznamnějším básníkům, ale i k nejznámějším českým autorům ve světě: jeho básnické dílo bylo přeloženo téměř do 40 jazyků. Přispěl k tomu věcný, logický jazyk jeho textů, což souvisí s tím, že svou vědeckou činnost (věnoval se imunologii) propojil s literaturou. Nový výbor v edici Skvosty poezie uspořádal Vladimír Justl a ilustroval Václav Bláha. M. Holub (1923–1998) debutoval sbírkou Denní služba (1958), jíž se přiřadil ke skupině autorů kolem časopisu Květen. „Denní“ věcnosti zůstal věrný. Vydal 17 sbírek, 3 cestopisy a několik svazků esejů.

Antologie čínské poezie v přebásnění Vladimíra Holana. Básně dynastie sungské 960–1279 po Kristu. Třetí vydání.

Podtitul: povídky z let 1946–1967. Výbor z autorovy tvorby zahrnuje povídky ze tří souborů – Sedmiramenný svícen, Babylonský příběh a Ze života lepší společnosti. Tematicky se povídky různí, najdeme zde příběhy humorné i nostalgické, satirické i meditativní.

Autobiografie literárního teoretika a editora Vladimíra Justla vedená formou dialogu. Autobiografická výpověď známého českého editora, literárního historika a spoluzakladatele pražské Violy Vladimíra Justla, jak ji zaznamenal Jiří Holý. V živém a strhujícím vyprávění je zachycena poválečná atmosféra v pražských literárních kruzích a nakladatelstvích. Osobnosti, s nimiž se Justl během svého života poznal, přibližuje s místy až sarkastickým tónem. Důvěrná znalost prostředí mu dovoluje uvádět na pravou míru některé literární mýty a posuzovat je se zjevnou snahou po objektivitě. V jeho výpovědi ožívají takové osobnosti jako Vladimír Holan, Jaroslav Seifert a další. Text doprovází černobílá fotografická příloha.

Literatura hodnotí své tvůrce na podkladě uměleckého výkonu, společenského postavení, mimořádnosti charakteru. Takovou osobností byl Jiří Kolář. Ne namyšlenost, ale prostota ve velikosti patřila k jeho výbavě už od mládí. Narodil se v Protivíně roku 1914, školu navštěvoval na Kladně, vyučil se truhlářem, poznal nezaměstnanost, byl pomocným dělníkem, ale také číšníkem. Roku 1945 odešel do Prahy a věnoval se výhradně literární tvorbě. Do roku 1948 se mu podařilo navštívit USA, Brazílii, Japonsko. Od roku 1950 se vedle literární činnosti stává mimořádným výtvarníkem. Byl členem slavné Skupiny 42. Dále tvoří i literárně v pozoruhodných tvarech veršových i prozaických. Z desítek jeho knih bývají nejčastěji připomínány: Limb a jiné básně, Sedm kantát, Ódy a variace, z padesátých let jeden z nejvýznamnějších českých titulů Prométheova játra, Dny v roce a Roky v dnech, Černá lyra, Básně ticha, Nový Epiktet, Očitý svědek. Základem jeho tvorby jsou různé typy (tématické i formální) koláží. Jeho slovo se propojilo s tvarem a doba v něm našla svého svědka, dokumentaristu, mimořádnou osobnost dvojdomého umělce 20. století. Jiří Kolář zemřel roku 2002.

Svazek obsahuje výbor z celoživotního básnického díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 1. poloviny 20. století. Snahou editora bylo ukázat Nezvalovu básnickou tvorbu ve všech proměnách a směrech, kterými se jeho poezie ubírala. Nalezneme zde verše z období poetismu a surrealismu, básně, které jsou postaveny na emocích a fantazii, nebo na obrazném pojmenování a asociaci. Do výboru jsou rovněž zakomponovány ukázky z Nezvalových veršovaných divadelních her a z poválečné tvorby, která ovšem už čerpala podněty z tehdejší tzv. socialistické skutečnosti.

Když roku 1859 vydal čtyřiadvacetiletý Hálek sbírku básní nazvanou Večerní písně, byla to literární událost. Tématem knížečky – obsahovala 65 básní – je především láska v rouše jarní přírody, poklidné lidské soužití, radost z daru života a důraz na tehdy velmi ceněné poslání básníka. Líbezná forma představila Hálka jako pěvce, pomáchovského reprezentanta drobných laskavých básnických útvarů. Po delším intermezzu povídkovém (např. Muzikantská liduška) a dramatickém vrátil se Hálek k útvaru krátké básně ve třech cyklech souboru V přírodě; poslední z nich vyšel v roce jeho smrti. Přestože se za ta dlouhá léta ryze lyrický vztah k lásce a k přírodě proměnil, zachovala si řada z těchto básní kouzlo líbezného pohlazení. Nové vydání se může stát pro nejednoho milovníka poezie objevem. Svazek doprovázejí ilustrace Jany Šindelové. Uspořádal Vladimír Justl.

Publikace obsahuje sbírky veršů Toskána a První testament.

Svazek obsahuje výbor z autorovy celoživotní básnické tvorby z let 1902-1929. Jeho verše jsou v samém počátku ovlivněny symbolisticko-dekadentním směrem, později navazují na klasický útvar české romantické balady (Erben, Čelakovský), aby pak přešly k lyricko-epickým portrétům (cyklus Panenky), k trpké a ironické satiře (Žebrácké písně) či se zamyslely nad tajemnou podstatou moravských hor (Beskydy). Závěr antologie pak tvoří ryze náboženské poezie, jež ústí do parafráze svatováclavského chorálu, kterou se Durychova básnická tvorba definitivně uzavírá.

Dosud nevydaný soubor básní představuje autorovu pozdní tvorbu. Básně sevřené do přírodních rytmů v tichém úžasu pohlížejí na Boží prostor kolem, který lidskou samotu a úděl proměňuje v cestu zaslíbenou. Texty doprovází Reynkovy intimní grafiky. Editor Vladimír Justl.

Druhé, definitivní vydání básnické sbírky navazující na Holanovu dvoudílnou knihu lyriky Ale je hudba (verše z let 1939-1948). Svým charakterem je jakýmsi deníkem myšlenek a citů, jak šly básníkovou myslí a srdcem v letech 1949-1955 a vynutily si umělecké ztvárnění. Toto vydání zahrnujenavíc v chronologickém sledu třiadvacet básní, které byly v prvním vydání vyřazeny vzhledem k charakteru edice (Klub přátel poezie).

Soubor studií mapuje víc jak padesátiletý badatelský zájem Vladimíra Justla o básníkovu tvorbu. Jádro výboru tvoří texty z 60. let, uveřejňované především na stránkách periodik či jako doslovy ve výborech z básníkova díla, v nichž Justl jako první po r. 1948 podává zasvěcený komentář celé dosavadní Holanovy tvorby i proměn jeho poetiky od prvotiny přes přísnou metrickou stavebnost veršů 30. let až k opouštění pevného metra a prozaizaci verše. Celek pak uzavírají studie z porevolučního období, jež syntetizujícím záběrem zaujímají přední místo v holanovském bádání. Literární historik, teatrolog a Holanův dvorní editor V. Justl (1928–2010) postupně prosadil Holana k vydávání, v letech 1965–88 editoval jeho sebrané spisy.Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Český literární fond.

Sbírka básní (poprvé vyšla v roce 1913), v níž teprve dvaadvacetiletý autor bilancuje svůj život a z pozice zmoudřelého člověka a vzpomíná na své mládí. S autorovými ilustracemi.

Karel Toman je autorem sedmi útlých sbírek, které jsou dokladem přirozeného a plynulého básnického vývoje. Je to stavba o sedmi prostorách, monument, který se nevnucuje. Tuláctví je všudypřítomné i tehdy, kdy básník dýchá vůni domova. Stejně všudypřítomný je i „tomanovský“ mélos. Jeho verše, nejednou ostatně pojmenované píseň, jsou zpěvné, stroficky vyvážené, rytmicky „samozřejmé“. Tomuto nepřestajnému tulákovi byl vlastní smysl pro řád tvorby i života, což je patrné už v prvních knížkách (Torzo života, 1902, Melancholická pouť, 1906). Tomanovo bytostné národní cítění dokládají pak v celistvosti Měsíce (1918): jejich téma je tu osobní, tu obecné, zásadní. Pozdější Verše rodinné a jiné (1914–1917) jsou také hlasem víry v čase válečných hrůz; i v této sbírce, podobně jako v posledním souboru Stoletý kalendář (1926) stále bije srdce tulákovo, především tehdy, kdy nemoralistně zaznívá apel morálního dosahu. Editor: Vladimír Justl

Kniha Skvosty poezie je útlý svazek hutných medailonů českých básníků-klasiků, který může po řadu let sloužit k popularizaci české poezie, zejména mezi mladými lidmi a zájemci o umění recitace. Editor Jan Šulc ji uspořádal z medailonů Vladimíra Justla z edice Skvosty poezie, která vycházela od roku 1999, a vybral ke každému z medailonů po jedné klíčové básni od daného básníka. Kniha není určena jen k získávání informací, ale i k promýšlení poetiky daných básníků. Svazek obsahuje portréty Máchy, Hálka, Šrámka, Tomana, Dyka, Gellnera, Hory, Biebla, Reynka, Nezvala, Seiferta, Holana, Mikuláška, Hrubína, Koláře, Kainara, Ortena, Skácela, Holuba a Diviše. Jde o cenově dostupnou a srozumitelnou příručku, jaké dnes na našem knižním trhu chybějí. Může sloužit každému zájemci o českou poezii a přispět tak k jejímu předávání dalším generacím. Důležitý je zejména její pedagogický a osvětový význam.

Výbor z povídkové tvorby se snaží zachytit autorovo celoživotní tvůrčí směřování. Jeho vidění života, založené na přímých kontrastech duchovnosti a smyslovosti, abstrakce a předmětnosti, ironie a lyrismu, provází touha překonat hřích, bídu, nemoc, ješitnost, nelásku či pokrytectví průhledem do vyššího světa mravnosti, což činí v duchu katolicity, pro nějž zůstával v nejedné etapě svého života nepochopen.

První část tohoto svazku tvoří 15 povídek, z nichž sedm nebylo dosud knižně publikováno (Divák v únorové noci, Cesta k ateliérům, Šmé s literaturou, Sam píše recenzi, Hovory s Okťabrinou, Faminine Mystique a Jak jsem se učil německy a anglicky). Svazek pak uzavírá klíčová novela Neuilly z r. 1974.

Kromě umělcova podrobného životopisu najdeme na stránkách knihy Högerovy úvahy o umění, o povaze a smyslu herectví, o češtině a češství, ale také třeba o významných postavách české historie, např. o Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alšovi či Karlu Čapkovi; a nechybějí ani postřehy o umělcích světového formátu, např. Čechovovi či Goethovi. Karel Höger se ve svých textech vyznává z lásky ke své profesi, k mateřskému jazyku, jenž mu byl nástrojem, s nímž dovedl nad jiné mistrovsky zacházet, a také z lásky životu a lidství. A právě ona lidskost, jež byla charakteristickým znakem nejen Högerova herectví, ale především celé jeho osobnosti, činí z této knihy mimořádný a vskutku nezapomenutelný čtenářský zážitek.

Český básník a prozik, dramatik i publicista patří k významným představitelům literatury počátku 20. století. Narodil se o silvestrovké noci roku 1877, zemřel u Jaderského moře roku 1931. V počátcích se nechal ovlivnit dekadencí a symbolismem, později se přidává ironie a aforismus. Proslul skladbou Milá sedmi loupežníků, známé je drama Zmoudření Dona Quijota, proslulá je novela Krysař. Nový výbor z Dykovy poezie připravil Vladimír Justl a svazek doprovázejí ilustrace Pavla Piekara.

Nový výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších i nejoblíbenějších básníků 2. poloviny 20. století, který byl rovněž dramatikem a autorem písňových textů, fotografem, kreslířem a hudebníkem; editor Vladimír Justl.

Nový výbor z poezie oblíbeného a klasického autora doprovázený ilustracemi Zdeňka Sklenáře. Ve výboru nenajdeme Máj, editor Vladimír Justl dal přednost básním, které slavnou skladbu předcházely. V některých textech (včetně překladů z němčiny) však nalezneme metafory příbuzné těm, které známe z Máje.

Gellner zůstává skeptikem, nepřizpůsobivým „zlobivým mladíkem“. Tato stylizace vyznívá velmi autenticky, slova pokory by čtenář nalézal jen velmi těžko. Ironie je zbraní bojovníka, rytíře z kaváren a hospod, který se nebál téměř v písňovém tónu vypsat z problémů dobové společnosti, a to činí knihu atraktivní i pro dnešní čtenáře.

Úvodní svazek spisů Františka Langera obsahuje zprávu z konference František Langer na zlomu tisíciletí a vzpomínky na tohoto českého autora.

Rozsáhlý výbor z Holanova básnického díla obsahuje verše z počátku 30. let až po poslední dvě sbírky z počátku let osmdesátých. Editor svazku se snaží ukázat význam a osobitost Holanovy poezie především v jeho lyrice, v níž se odehrávají dramatické a vášnivé reflexe kladoucí otázky o smyslu života, o místě a poslání člověka ve světě, jeho osudu a údělu. Básník zároveň formuluje v mýtických časových vizích dějinné souvislosti a kulturní tradice.

Obsahuje sbírky Milá sedmi loupežníků (ed. Zina Trochová), Noci Chiméry a Anebo (ed. Vladimír Justl). Vyšlo jako 98. svazek ediční řady Národní knihovna.

Výbor z povídek českého spisovatele uspořádal a předmluvu napsal Vladimír Justl.

60 hlasů o uměleckém přednesu. Sborník připravil Vladimír Justl.

Antologie je druhým větším pokusem po r. 1940 o výbor českých básní inspirovaných hudbou. Je rozdělena do 12 na sebe navazujících oddílů, relativně chronologicky seřazených a rytmizovaných intermezzy, která vytvářejí básně nazvané Píseň. Básně o hudbě v nejšírším slova smyslu jsou inspirovány hudebním dílem, skladateli, hudebníky, hudebními nástroji a vztahem hudby a přírody. Výbor sest., k vyd. připr. a doslov napsal Vladimír Justl. Předml.: Jan Klusák. Obálku a vazbu navrhl a obr. příl. z díla Františka Kupky sest. Libor Fára. Vyd. jako prémie pro členy Gramofonového klubu.

Tato sbírka je pátou v pořadí. Je jedním z vrcholů Holanovy tvorby.

Pastýřskou báseň W. Wordsworthe Michael, poému J. Słowackého Otec morem nakažených v El-Arish a Knihu lásky Ch. Vildraca přeložil a přebásnil Vladimír Holan. Tři významné činy Holanova poválečného překladatelského úsilí nás seznamují s tvorbou autorů, vnitřně spřízněnou s dílem Holanovým. Zasahují do tří jazykových oblastí, anglické, polské a francouzské. Zájem o epické skladby typu básně Michael nebo eposu Słowackého je pochopitelný u autora Příběhů. A francouzská poezie vždy patřila k nejčastějším překladatelským zájmům básníka.

Jedna z posledních sbírek Holanovy lyriky, která vznikla v letech 1949-1955. 1. vydání sestavené V. Justlem, který je také autorem poznámky. Vyšlo v KPP, vydání redukováno o 23 básní

Soubor básní zčásti určených některým velkým Holanovým souputníkům: S. K. Neumannovi, Josefu Horovi, Borisu Pasternakovi, Jiřímu Ortenovi a dalším. Zbývající texty poeticky a kriticky glosují dobovou poválečnou situaci – situaci v Terstu, Vatikánu, Švýcarsku, Koreji, Rusku nebo Číně.

Výbor zahrnuje více než dvě třetiny básníkova díla a obsahuje verše, které přesáhly dobu svého vzniku a mají hodnotu nejen historickou, ale jsou i živou součástí čtenářské potřeby. Ilustroval Karel Svolinský. Výbor uspořádal a doslov napsal Vladimír Justl. Klub čtenářů, svazek 488. Vydání 1.

Výbor poesie různých autorů z období národního obrození, z velkého rozmachu českého národa

výbor básní - uspoř., k vyd. připravil a doslov naps. Vladimír Justl

Antologie seznamuje s nejkrásnějšími lidovými i umělými baladami světových i našich básníků. Balady uvádí odborný výklad a prostupují citáty autorů i odborníků, seznamující s vývojem a problematikou tohoto literárního druhu.

První pokus o výbor z bohaté básnické žně, kterou přinesly první poválečné měsíce nejdříve v časopisech a denním tisku, později v knižních souborech. Je rozdělen do tří oddílů. V prvním jsou verše s okupační tematikou, v druhém básně zachycující atmosféru osvobození i přechoddo všedních dnů. Třetí přináší verše příslušníků nejmladších generací, vzniklé jako vzpomínka na dobu, kterou sice žili, ale spisovatelsky ještě příliš mladí ji nemohli ihned umělecky ztvárnit.

V této poezii se V. Holan zabývá tématem matky, a čerpá především ze svého osobního vztahu ke své matce.

Radovan Lukavský (1919-2008) patřil k předním postavám českého divadla, filmu, televize a rozhlasu a vynikal i svým uměním recitátorským. Mimořádná vzdělanost a schopnost analytického myšlení jej pak přivedla také k úvahám o recitaci. Přítomná kniha přináší texty Radovana Lukavského o umění přednesu z let 1966-2000. Opírá se zejména o tři zásadní teoretické a popularizační práce. První z nich s "halasovským" názvem Nad přípravou slova (1966) se zabývá problematikou od historických souvislostí oboru uměleckého přednesu až po praktické otázky recitace. Druhá studie nazvaná O zanedbatelných maličkostech (1983) se svým vznikem váže k výročí Poetické vinárny Viola. Studie třetí, Mezi básníkem a posluchačem (1986), byla přednesena na interpretačním semináři o díle V. Holana. Podobné odborné stati (přinášející i praktické návody) se dosud v českém prostředí neobjevovaly, ani od teoretiků, tím méně od herců. Práce Radovana Lukavského jsou vstřícné, srozumitelné a přesné a mohou být přínosné všem, kdo se o obor uměleckého přednesu zajímají. Knihu připravili k vydání Marta Hrachovinová a Vladimír Justl.

Sborník přináší průřez širokým spektrem názorů předních českých spisovatelů, literárních vědců, překladatelů, pedagogů a hudebních skladatelů na postavení poezie v dnešním světě, na umělecký přednes i interpretaci veršů, včetně reflexe přednesu v současném rozhlasovém a televizním vysílání, v produkci zvukových nosičů atd. Publikace rovněž informuje o vzniku Sdružení příznivců mluveného slova, nazvaného Slovo a hlas. Respondenti anketních otázek po podstatě poezie, jejím dnešním významu a přednesu, budou zastoupeni mj. vlastním medailonem a doporučenou literaturou k předmětu, čtenář tak získá cennou příručku a antologii názorů zároveň. Autorsky jsou zastoupeni mj. Ivan Binar, Miroslav Červenka, Viola Fischerová, Miloš Horanský, Jiří Hraše, Emil Juliš, Zeno Kaprál, Antonín Přidal, Jana Štroblová, Miroslav Topinka či Anna Kareninová. Vychází za podpory MK ČR a Společnosti Slovo a hlas

Vladimír Justl uspořádal z pozůstalosti vynikajícího editora české literatury obsáhlý svazek básnických překladů, na nichž zaujme jak jejich šíře, tak pozoruhodná kvalita. Vedle Puškina, Rilka, Joyce a dalších básníků jde zejména o rozsáhlý soubor překladů Christiana Morgensterna.