Vlasta Reittererová Books

Der tschechische Komponist Alois Hába (1893??1973) gehört zu den markantesten Vertretern der europäischen Musikavantgarde des 20. Jahrhunderts. Aufsehen erregte seine Idee einer neuen, ?befreiten? Musik auf der Basis von Mikrointervallen (Vierteltönen u.?a.) und athematischen Strukturen. Allerdings umfassen seine Mikrointervall-Kompositionen kaum einmal ein Drittel des Schaffens; der ganze Reichtum seines betont individuellen, von unterschiedlichsten Denkströmungen inspirierten Werks (u.?a. der Lehren Rudolf Steiners) ist erst noch zu entdecken. Von großer Bedeutung ist auch Hábas organisatorisches und musikpädagogisches Wirken, durch das er der neu gegründeten tschechoslowakischen RepuƯblik (1918) auf dem Musiksektor internationale Reputation verschaffte.00Die vorliegende Monographie ist das Ergebnis langjähriger Archivierungs- und Forschungstätigkeiten der beiden Autoren am Nachlass von Alois Hába. Sie präsentieren eine leserfreundliche und anschauliche Darstellung von Leben und Werk im Spiegel der kulturellen und politischen Entwicklungen vom Ersten Weltkrieg bis in die 1970er Jahre. Abgerundet wird der Band durch Werk- und Schriftenverzeichnisse Alois Hábas sowie einer neueste Fachliteratur einbeziehenden Auswahlbibliographie

Das Opernschaffen von Bedrich Smetana (1824-1884), insbesondere seine zweite Oper, hat eine entscheidende Rolle in der tschechischen Musiktradition und der nationalen Entwicklung gespielt. Prodaná nevesta ist zum Maßstab für alle nachfolgenden tschechischen Opern geworden und wurde bereits zu Smetanas Lebzeiten als Manifest der Nation stilisiert. Die Autoren der vorliegenden Publikation untersuchen die übernationalen Auswirkungen und die Rezeption der Oper: Welche Bedeutung hatte Die verkaufte Braut für Wien und die österreichisch-ungarische Monarchie? Die Oper wurde 1892 in Wien erstmals im deutschsprachigen Raum aufgeführt und fand 1893 ihre erste deutsche Aufführung. Von der Wiener Hofoper aus erlangte sie 1896 weltweite Bekanntheit. Die verkaufte Braut wurde als Manifest der tschechischen Nation in einer Zeit nationaler Spannungen zwischen Wien und Prag verstanden, bot jedoch auch Chancen zur übernationalen Verständigung. Diese Aspekte spiegeln sich in den Akten der Wiener Hofoper sowie in den Aufführungskritiken der Wiener Presse wider, die hier erstmals präsentiert werden. Ein ausführlicher Anmerkungs- und Kommentarteil sowie detaillierte Biografien der handelnden Personen unterstützen die problemorientierte Vorgehensweise der Autoren. Zudem werden Ergebnisse tschechischsprachiger Forschung zum musik- und theatergeschichtlichen Umfeld der Oper erstmals außerhalb Tschechiens bekannt gemacht.

Antisemitismus ist wieder sichtbar, teils offen, teils versteckt hinter «unbedachten » Äußerungen und Israelkritik. Doch wo beginnt der Antisemitismus, und wie neu ist, was wir heute erleben? Peter Schäfer beschreibt klar und konzise, wie sich seit der Antike antisemitische Stereotype verbreiteten, zu Verfolgung und Vernichtung führten und auch nach der Shoah virulent sind. Sein umfassender, souveräner Überblick macht eindringlich deutlich, warum der Antisemitismus so alt und zugleich so aktuell ist. Schon in der vorchristlichen Antike gab es Judenhass, Ghettos und Pogrome, doch erst die neutestamentlichen Schriften schufen mit ihrer Gegnerschaft zum Judentum die Voraussetzungen für Ritualmordlegenden und Verfolgungen im christlichen Mittelalter. Luther rief zur Auslöschung der «Teufelskinder» auf, die Aufklärer fanden das Judentum unvernünftig, Wissenschaftler begründeten den Judenhass rassistisch, und allzu viele waren bereit, sich an der «Endlösung der Judenfrage» zu beteiligen oder schauten lieber weg. Man könnte meinen, dass der Schock des Massenmordes heilsam war, doch Antizionismus und rechte Ideologien dringen seit Jahren mit antisemitischem Gepäck in die Mitte der Gesellschaft vor und bereiten den Boden für neue Gewalt. Peter Schäfers erhellendes Buch ist Pflichtlektüre für alle, die besser verstehen wollen, warum der Antisemitismus so alt und zugleich so aktuell ist und was er für Juden in der Nachbarschaft, in Israel und überall auf der Welt bedeutet.

Cestu dějinami hudby začíná autorka v 18. století, posledním období, kdy byla hudba i její tvůrci pod patronátem šlechty. Zrod tzv. národních škol v hudbě se kryje s národní emancipací následujícího století, s érou měšťanských salonů, ale také nových nacionálně definovaných kulturních institucí. Dodnes slavíme skvělé české úspěchy, vznik konzervatoře, Národního divadla nebo České filharmonie, a přece stále nedoceňujeme vliv národnostního kotle a soupeření etnik v hranicích České koruny na ohromující vývoj české hudby. Z této úrodné půdy čerpalo v 19. i 20. století několik skvělých hudebních generací. Hudba se mohla opřít o funkční infrastrukturu, divadla, koncertní síně nebo kabarety, rozvíjela se hudební věda i pedagogika. Česká hudba má ale i svou odvrácenou stranu. Už od dob staromilského pražského „mozartovství“ před dvěma sty lety se tu sváří progresivní tendence s tradicionalismem. Během dob protektorátu a socialistického státu čelila kulturněpolitickým tlakům. Možná ale právě díky těmto vnitřním rozporům je česká hudba tak pestrá a světově uznávaná.

Inscenace vzešla z koprodukce Národního divadla v Praze a Theater Regensburg (Řezno, Bavorsko). Kromě životopisných textů, vzpomínek, ukázek z dobových kritik a obsahu a libret dvou Veidlových oper (Kranwit a Maloměšťák) obsahuje brožura rovněž širší studie o německých (sudetoněmeckých) a židovských osobnostech v české hudební kultuře nebo seznam všech hudebníků, kteří byli internováni v Terezíně a z nichž mnozí nepřežili. Terezín se stal osudným i Veidlovi, který zde zemřel v internaci v r. 1946. Text je doplněn ještě o medailony inscenátorů a účinkujících a výběrovou bibliografii k tématu.

Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta let v divadelní praxi. Samostatně je komentován český film Svatopluka Innemanna Fidlovačka z roku 1930. Poprvé je podrobněji představen pražský estetik, divadelní kritik a univerzitní profesor Anton Müller (1792-1843), nejvýznamnější referent pražského listu Bohemia, jehož negativní kritice Fidlovačky připsala historie rozhodující podíl na jejím premiérovém neúspěchu. Samostatná kapitola nabízí přehled nastudování Fidlovačky od premiéry do současnosti na pražských i mimopražských scénách. Texty a vybrané inscenace jsou doplněny obrazovými a textovými dokumenty z fondů archivu Národního divadla v Praze, divadelního oddělení Národního muzea, fotografického archivu Divadelního ústavu, Národní galerie a dalších zdrojů. Text doplňuje jmenný rejstřík.

Chronicles Mozart's ten years in Vienna, detailing what everyday life in the city was like and profiling famous leaders of the day and the composer's wife, Constanze

Kámen ze Zdi nářků – 1984, historický opus, který se v originále jmenuje Forever Street, v českém přesném překladu Tato ulice navždy. Český název autorovi vyhovuje, protože přesně vystihuje podstatu příběhu. Zeď nářků ale považuje za lehce nedostatečný pojem. Židé k ní nechodí pouze naříkat, ale také věřit. Je to příběh mladého Žida Bereka Spiegelglase, který se roku 1873 dostane z rodné vsi na Slovensku na předměstí císařské Vídně. Na tomto špinavém a ošumělém místě zvaném Turecký plácek chce vybudovat domov pro svou rodinu. Věří,, že mu v tom pomůže zázračná moc úlomku kamene, který údajně pochází ze zdi zničeného jeruzalémského chrámu. Hrdina, kterého autor vymodeloval podle svého dědečka , začne věřit i tomu, že jeho Jeruzalém je tam, kde se nachází kámen, tj. ve Vídni. Jemu a celé rodině se opravdu daří, ale jen do doby než zasáhnou dějiny. Vypukne 1. světová válka, zhroucení monarchie, hospodářská krize a nakonec nacismus. Morton vycházel nejen z rešerží a dobového tisku, ale také ze zkušeností rodiny (oba rodiče se dožili téměř sta let). Kámen ze Zdi nářků s vírou v zázračnou moc se blíží latinskoamerickému magickému realismu, který je autorovou nejpřitažlivější formou vyprávění.