Petr Koudelka Book order

Poezie pražského básníka Petra Koudelku provází již dlouhou dobu. Básničky začal psát mezi lety 1976 - 1991. Od roku 1979 je uváděl v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří v pražském divadle Rubín, později pak v Malostranské besedě. Po roce 2017 se k tvorbě vrátil. Sbírka „Páté přes deváté“ je jeho druhá v pořadí. Je pestrá a na jejím půvabu jí nic neschází, přestože básně zde napsané volným veršem na první pohled připomínají drobné prozaické mikropříběhy. Osobitý způsob psaní vytváří básníkův styl poezie. Opakující se slovní spojení podtrhují obsah básničky, ukrývají nenapsaný, přesto vyslovený obsah myšlenky. Verše nejsou opentleny hlubokými metaforami. Básník píše lehce, ze srdce, tak, jak nad věcmi zrovna přemýšlí. V jednoduchých slovních spojeních zde milovník poezie najde vše, co k básničkám patří. Krásné i odvážné sny, tvrdou a nesmlouvavou realitu. Vzpomínky na dětství, kdy svět byl „jiný“, vyvolávají nostalgickou náladu a kontrují dnešním společenským nešvarům a starostem. Mezi tématy jsou zde zastoupené básničky o přírodě, o lásce a o trampotách zralého muže. Do všech je vetkáno mezi řádky moudro, ke kterému autor ve svém životě přichází a které se snaží předávat dál. Při čtení této sbírky najde nejeden čtenář sám sebe. A proč? Protože celá knížka je o životě tolik podobnému tomu našemu.

Kouzlo poetiky básníka Petra Koudelky spočívá ve zdánlivé obyčejnosti. Zdůrazňuji „zdánlivé“! Nepotřebuje žádných super vzletných metafor k neobyčejné působivosti svých básnických obrazů, v nichž se před čtenářem otevírá pestrá paleta celého lidského života se všemi klady i zápory od narození až k jeho konci. A i tím, co následuje po konci, zaobírají se jeho básně s laskavostí jemu vlastní. S nevšední upřímností a otevřeností se básník dělí se čtenářem o své nejniternější prožitky, zážitky, pocity a vzpomínky. Hlavním atributem jeho díla je láska ve všech podobách, ať už se jedná o lásku k ženě, rodině, přátelům a lidem, kteří prošli jeho životem a odešli do nenávratna, k přírodě, k místu ve kterém žije i k Zemi ohrožované necitlivým lidským konáním. Kromě lásky lze v celé jeho tvorbě vyčíst úctu a pokoru k životu, jenž nám byl dopřán. V jeho vzpomínkách na dětství a mládí nachází čtenář i sám sebe. Najednou vidí tu starou hospůdku, co už není, mlýn, zrušenou trať, neporušenou přírodu se sadem, který musel ustoupit moderní zástavbě. Slyší obecní tlampač ohlašující vesnické události s charakteristickým hudebním doprovodem… Ve svědectví uplynulých časů se básník nevyhýbá ani temným stránkám života, jakými byly například holokaust, povodeň v roce 2002 nebo ve vánočním čase roku 2023 střelba na Filosofické fakultě. Jednoduchou, o to však působivější formou, ukazuje i nesmyslnost války, nadutost a zpupnost všemocných vládců. Básník dobře ví, že nelze nic učinit s rychlostí ubíhajícího času, „A proto zbývající čas musíme smysluplně využít“, jak říká v básni Náš čas. V básni Inspirace se vyznává, že „ Psát verše a s nimi stárnout je pro mě to nejlepší“. Tyto dvě citované věty snad nejlépe charakterizují básníka Petra Koudelku.

Co vždycky jenom zbývá. Jenom pár veršů a v srdci jizva. Dopočítat se jich není možné, pouze číst si v nich. Ty jizvy v sobě papír skrývá a lásky houpá vítr ve větvích.

Historie obce Křenov , vznik Musea fara Křenov a průvodce jeho sbírkami.

Je svět, ve kterém žijeme, opravdu nejlepší z možných? Když se podíváte pod povrch věcí, nestačíte se divit. A první, co zažijete, je překvapení. Je to opravdu možné? A to se opravdu stalo? Hlavně nevěřte tomu, co vidíte! Podobná slova jako své hlavní nástroje používá ke zkoumání reality oblíbený spisovatel a publicista Petr Koudelka. Jeho knížka fejetonů a sloupků je radikálně skeptická a až přehnaně optimistická. Jsou otázky, které si klade, opravdu důležité? A dá se na ně vůbec odpovědět? Ani se neptejte!, říká autor. Samozřejmě, čtenář ať se ptá co nejvíc a co nejnaléhavěji. -- zdroj: www.kosmas.cz --

Přezdívají mu Krym. Je profesorem na katedře poezie a prochodí kvůli své nespavosti celé noci městem. Setkává se s ženami jako je Tulačka, barmanka Klára, na nočním internetu tráví hodiny povídáním s dívkou s podivným jménem Char. Od pražského Řezníka, příležitostného filozofa, dostane za úkol nahlédnout do prvního patra lidské existence. Jednoho dne však vstoupí do jeho života studentka Marion a všechno se změní. Jdou spolu vstříc neodvratné zkáze? Děj začíná tím, co by mělo být spíše na konci: smrtí hrdinů. Co když ale Marion nezahynula při autonehodě a Krym se s ní zase setká, až se probudí z kómatu? Dostanou další šanci? Přijmou obyčejný život, nebo mu uniknou cestou, kterou ještě nikdo nezkusil? Život Kryma a Marion se současně proplétá s osudem dvou bytostí z povídky Edgara Allana Poea. Eiros a Charmion se setkali mimo tento svět po jeho zkáze. Román pokračuje v prvním patře, kde je možné ty nejnepochopitelnější příběhy dopovědět jen ve verších.