Xavier Galmiche Books

L'autre jour, j'ai tué ma volaille : un vieux canard dont le renard avait emporté le dernier compagnon et qui traînait sa neurasthénie sur le bord de la mare ; une poule bleue boiteuse. « La ferme, on l'a achetée pas trop cher, et pas trop loin de P. la capitale ou se trouve le travail ; on la retape dans ce qui reste de temps. Rurbains nous sommes, en rurbains nous agissons. J. revait de retrouver un jardin, moi d'adopter des betes, des poules surtout

Au carrefour des influences esthétiques, Prague est la ville de toutes les métamorphoses : cité romane (la Vieille Ville), gothique (la Ville Nouvelle), reine du baroque (la Malá Strana), cité des modernismes successifs : celui de l'art Sécession, venu de Vienne et, pendant la première partie de ce siècle, des architectures cubistes et fonctionnalistes. Toutes les humanités, tous les arts s'y sont illustrés

Velká monografie Joži Uprky vznikla za příležitosti stejnojmenné výstavy v Praze, kde se poprvé ve velkém rozsahu prezentovalo Uprkovo dílo. V knize naleznete jak dobové fotografie samotného umělce, jeho rodiny, přátel a významných malířských kolegů, tak převážnou část Uprkových děl. Na knize se podílela celá řada našich významných uměleckých teoretiků a autorit. Krásným způsobem dává kniha nahlédnout do zamilované Uprkovy oblasti a to Moravského Slovácka, které nebylo nikdy tak věrně a s láskou zachycené.

Autobiograficky laděný text na pomezí intimního zápisníku, filosofické meditace a básně v próze, čtenáře uvádí do venkovského prostředí v Normandii, kde protagonista před časem zakoupil dům. Xavier Galmiche na svém dvorku pozoruje a zaznamenává činorodý život ovcí, krůt, kachen, kun a dalších spoluobyvatel, především však slepic. Jeho pohled se střídá s kapitolami, v nichž slepičí vypravěčka úvahy člověka rozvíjí a konfrontuje pohledem zdola. Téma návratu k přírodě, jež Galmiche reflektuje i v rovině společenské a politické, ho v přesně odpozorovaných postřezích dovádí k vážným i veselým meditacím o našem místě na světě, předávání podstatných hodnot, genderových otázkách, podprahových kanálech komunikace i posledních věcech člověka. Kniha ve Francii získala prestižní cenu Décembre a je prvním českým překladem literárního textu uznávaného autora, jenž je v českém prostředí dosud známý především jako bohemista a překladatel (J. A. Komenský, K. H. Mácha, J. Weil, B. Hrabal, J. Vladislav ad.).

Švýcarský kritik William Ritter (1867–1955) byl prvním francouzsky píšícím autorem, který se systematicky zajímal o kulturní život střední Evropy. Tento nadšenec pro neoidealistické teorie zkoumal, jak umění mísí „hranice mezi životem a snem“, a brzy zjistil, že ideální světy se nacházejí v Rumunsku, Maďarsku, Černé Hoře, Albánii, Čechách, na Moravě a ve „slovenském kraji“. Ve svých kritických statích o výtvarném umění, hudbě a kulturněhistorických událostech střední Evropy se stal originálním zprostředkovatelem atmosféry konce 19. století. Od roku 1893 žil ve Vídni a od roku 1901 v Mnichově, s dvouletou přestávkou v Praze (1903–1904), kde objevil mnoho proslulých i zapomenutých umělců, včetně „učitele“ Charlese-Édouarda Jeannereta, pozdějšího Le Corbusiera. Monografie se zaměřuje na období mezi Ritterovou první cestou do Prahy v roce 1888 a jeho odjezdem z Mnichova na počátku první světové války v roce 1914, s přesahem do let po válce, kdy navázal zvláštní vztah s Leošem Janáčkem. Kniha obsahuje studie, které se věnují Ritterovu vztahu ke střední Evropě, jeho kritice výtvarného umění, jeho vlivu na Le Corbusiera a jeho spojení s Janáčkem.