Ruda Havránková Books

Titulní próza Hráč (1866), kterou sám autor označuje jako román, je mistrovskou, zčásti autobiografickou studií hráčské vášně: v prostředí lázeňského města se odehrává příběh mladého preceptora, jenž se stává obětí kurtizány „mezinárodního formátu“ a končí jako profesionální hráč. Novela Věčný manžel (1870) líčí svérázný způsob problému manželského trojúhelníku - až na to, že tady se podváděný manžel dovídá o svých parohách ex post, po smrti své ženy. Závěrečná Nemilá příhoda je sarkastická povídka o generálovi, který zcela neplánovaně navštíví oslavu svatby svého podřízeného a notně se tam ztrapní.... celý text

Exploring the complexities of relationships, the narrative follows a young wife and her significantly older husband as they confront their differing aspirations and definitions of happiness. Set against a backdrop of mourning for their mother, the story also features Macha, a family friend and governess, who plays a pivotal role in the sisters' upbringing. The tone is established early, providing a poignant exploration of family dynamics, loss, and the quest for personal fulfillment.

A rich and idle man confronts his dead mistress's husband in this psychological novel of duality. Powerful and accessible, it offers a captivating and revealing exploration of love, guilt, and hatred.

Pod Gediminovou horou je ilustrovaná kniha pro děti. Válka očima chlapce. Moskevský pionýr Míša odjíždí na část prázdnin za svým otcem, náčelníkem vojenské nemocnice v právě osvobozeném Vilně Sovětskou armádou. Prožívá tu mnohá dobrodružství s tamními chlapci, kteří jej uznají za svého vůdce, vytvářejí partu timurovců a pomáhají litevské dívce Anutě najít nacisty odvlečeného otce. Autor dovede mladého čtenáře zaujmout a zároveň nenásilně zdůrazňuje vlastnosti správného pionýra, odsuzuje fašistické barbarství a vychovává k socialistickému vlastenectví.

Novela, po prvé uveřejněná v r. 1910, je nejzávažnější sociální prózou významného ruského spisovatele, který byl v r. 1936 vyznamenán Nobelovou cenou. Bunin podal v této "prozaické básni plné žalu a tvrdé, příkré otevřenosti" otřesné záběry z ruského vesnického života na počátkutohoto století. "Syrové obrazy hladem zdivočelých a zaostalých rolníků, zbohatlých a bohatnoucích vydřiduchů a zchudlých šlechticů ze strastiplné doby po porážce revoluce 1905 střídají se tu s lyrikou stesku a melancholie, s mlhavými a nekonečně smutnými sceneriemi ruské stepi a širokých dálek, s poesií tamějších lidových zvyků, průpovídek a písní. " Jako všechna Buninova díla vyniká i tato povídka formální precisností a bohatým kultivovaným jazykem.

Román význačného sovětského spisovatele je analýzou pocitů ruských emigrantských ztroskotanců (r. 1919-1920), chmurný příběh lidí zradivších svou rodnou zem. (Román vyšel naposled u nás po válce pod názvem "Černé zlato".)