Jakub Zich Books
Máte rádi pohádky? Punkové pohádky? Jestli nevíte, co to je, vydejte se v noci se zvědavou vílou Vivivílou, která trochu moc vyplazovala jazyk, vždycky měla svou hlavu a klidně nosila nevílácké kalhoty, z bažin do Břevnova.
O líné babičce
Vyprávění o babičce, která si vyhodila z kopýtka
Většina babiček jsou elegantní, upravené dámy, které mají vždy doma uklizeno, napečeno a kdykoli pohlídají vnoučata. Babička z naší knížky je ale úplně jiná: nevaří, nepere, neuklízí, nehlídá vnoučata, i když je má ráda. Místo toho si plní svá dávná přání, která celý život střádala do starého škapulíře. Projede se v superrychlém autě jednoho milionáře, proletí v baloně, vyleze na nejvyšší horu světa, naučí se lyžovat, surfovat na internetu, zatančí si v dešti s psychiatry, zahraje si po dlouhých letech na honěnou uprostřed přírody, a vždycky se jí přihodí ještě něco docela nečekaného!
Byl jednou jeden docela obyčejný dědeček, který si poklidně žil ve své chaloupce, pil turka s rumem, čural na hnůj a nic mu nescházelo. Až do chvíle, kdy ho hodná snacha přestěhovala, prý pro jeho dobro, z venkova k nim do městského paneláku. V tom okamžiku se z něj stal dědeček neobyčejný, který celé městečko obrátil vzhůru nohama. V té panelákové šedi se totiž cítil tak nějak… nevyřáděný. A tak si vzpomněl na své dětství a začal dělat všechno to, co tak rád dělával jako malý kluk – sáňkovat na aktovce, hrabat se na smetišti, pouštět vánoční kapry zpátky do řeky, chodit v noci na hřbitov a podobně. Akorát že každá jeho akce nabrala trochu nečekaný spád…
Vivi se znovu vypraví za přáteli, aby dali hlavy dohromady a ještě jednou pomohli zvířatům. Že při tom mnoho zažijí, že si musejí navzájem pomáhat a jejich důvtip nezahálí, je nasnadě. Ale že se k nim přidá i Emina hanácká babička, to asi čekal málokdo. Tahle babička si však vždycky ví rady a jen tak něčeho se nezalekne, dokonce ani obrů s prázdnými hlavami, brčálově zeleného hada nebo surfařských pirátů.
