Podtitul: (stolní kniha rodinná).
Soubor hluboce lidských povídek a pohádkových apokryfů na téma nejznámějších pohádek.
Pohádky vyprávěné neobvyklým způsobem - hledání odpovědí na otázky, které se nabízejí v pozadí pohádky, zkoumání různých motivů jednajících postav, hledání nových souvislostí, se střídají s kratšími příběhy ze života rodiny, ve kterých autor mistrně, lehce s vtipem a nadsázkou i s pochopením pro každodennost líčí problémy v životě člověka, ve vztazích mezi lidmi.
Knižní rozhovor s houslistou a hudebním skladatelem Jiřím Pavlicou, který působí od roku 1978 jako umělecký vedoucí souboru Hradišťan. Rozhovor je členěn do tématických oddílů, které se dotýkají počátků v Uherském Hradišti, let studií i intenzivního hraní s Hradišťanem i skupinou Javory Petra Ulrycha, první zásadní desky Byla vojna u Slavkova, setkávání na festivalech různých hudebních žánrů, ale obsahují též obecnější úvahy o hudbě a její barevnosti, o lidové tradici a jejích proměnách, o spontánnosti a improvizaci i o tichu a soustředění potřebném pro komponování.
Ačkoli Hradišťan zůstal jeho hudebním domovem, Jiří Pavlica dospěl v hudbě k nebývalé otevřenosti. Toto jeho směřování přineslo ovoce v podobě nezaměnitelných nahrávek: s Vlastou Redlem a AG Flekem, Emilem Viklickým, japonským hudebníkem Yaz-Kazem, jihoafrickým multiinstrumentalistou Dizu Plaatjiesem či skupinou alikvotních zpěváků a hráčů na tradiční nástroje Altai Kai, ale i s Komorním orchestrem Leoše Janáčka či Filharmonií Brno. Symbolický je ostatně i název pořadu \"Sešli se...\", který Jiří Pavlica léta připravoval pro ostravské studio České televize.
Nicméně rozhovor, který s Jiřím Pavlicou vede hudebník, divadelník, spisovatel, a kromě toho i sběratel písniček Přemysl Rut, je \"nejen o hudbě\" a lidech kolem ní (a pro ně), ale i o rodině, našich lidských cestách a životě vůbec.
Kniha mapuje aktivity Nedivadla (1963–1990), které se stalo významnou scénou Československa po druhé světové válce. Založil je Ivan Vyskočil, známý jako „otec české ne/divadelní alternativy“, po jeho působení v Redutě a Divadle Na zábradlí. Nedivadlo se profilovalo jako prostor pro narativní divadlo, které vznikalo z autentického setkání a improvizace. Vyskočil se stal unikátním představitelem světové divadelní alternativy, přičemž jeho divadlo se vyznačovalo veselou chudobou a absurdností. Mezi pravidelné spolupracovníky patřili Pavel Bošek, Leoš Suchařípa, Josef Podaný, Josef Škvorecký a další.
Kniha je klíčovým zdrojem poznání Nedivadla a obsahuje sedm her Ivana Vyskočila, včetně Posledního dne a Křtin v Hbřbvích. Dále nabízí studie, recenze, rozhovory, polemiky, vzpomínky a bibliografii. První vydání z roku 1996 připravil Přemysl Rut, druhé doplnil Michal Čunderle a rozšířilo se o dvě hry, dvě studie a desítky fotografií. Grafickou úpravu zajistili Otakar Karlas a Jan Zich. Publikace má 480 stran textu a 88 stran fotografií.
Dvanáctý svazek souborného díla Divadla Járy Cimrmana obsahuje studii Zdeňka Svěráka o historii vzniku a vývoji tohoto svébytného divadelního ansámblu. O tom, kdo je skutečně Jára da Cimrman, rozvíjí hypotézy Přemysl Rut. Druhou část publikace tvoří rejstřík jmen, názvů a pojmů z her Divadla Járy Cimrmana, jak se objevovaly v průběhu let 1967–1992. Na závěr zde nalezneme Cimrmanovské kalendářním. Pro celkové dokreslení fenoménu Cimrman tato publikace závažná, až klíčová.
Půvabná publikace o svaté Paní Zdislavě, která vyšla u příležitosti 750. výročí jejího úmrtí. Sestra Česlava Talafantová OP vykreslila zdislavskou legendu nevšedním způsobem, který upoutá nejen malé čtenáře, ale i dospělé. Kreslená legenda v této knize dostala poetický doprovod, který napsal Přemysl Rut.
Kniha Písničky sleduje populární žánr nejen jako zrcadlo proměnlivých společenských nálad, ale především jako umění hudebně poetické miniatury, které už vytvořilo i dílka klasická. Úhel jejího pohledu je omezen na písničky české, od baroka až po písničkáře autorovy generace.
Kniha českého spisovatele obsahuje v sedmi oddílech půvabný soubor moderních báchorek, apokryfů a veršů, inspirovaných Prahou a její historií.
Autor si ve své knížce všímá hlavního města z různých hledisek, ale vždy s pokorou a láskou. Je zde vyprávění o Vyšehradě, o Hradčanech, ale také nejrůznější historky kolem z oblasti Vltavy i variace na legendy o strašidlech, kostelích a dalších historických pražských zákoutích. Půvabné a poetické novodobé pohádky najdou jistě vděčné čtenáře nejen mezi milovníky pražské historie.
Česká písnička mezi poezií a divadlem.
Z bohatě rozvětveného rodokmenu české písničky se autor antologie Přemysl Rut, sám hudebník, spisovatel, divadelník a profesor na pražské DAMU, soustředil na tradici písní, které vznikaly v prostředí literárním a divadelním (včetně literárních kabaretů a divadel malých forem) od národního obrození až do osmdesátých let minulého století. Unikátní publikace nabízí tři stovky písní, jejichž slovesné i hudební hodnoty by mohly dodnes lákat nejen k četbě, ale též k interpretaci. Vychází s notovým záznamem nápěvů a s harmonickými značkami.
Kniha obsahuje kompletní soubor literárních a dramatických textů Ladislava Smočka s výjimkou dramatizace novely F. M. Dostojevského Strýčkův sen (1977) a divadelního scénáře Nejlepší den (1995) napsaného pro plzeňské Divadlo J. K. Tyla k 50. výročí osvobození Plzně americkou armádou. Nejlepší den vyjde v nakladatelství Větrné mlýny samostatně, až bude mít definitivní podobu.
KNIHA OBSAHUJE:Jak V. zabil člověka / Lupič / Brazilské dobrodružství / Akce Šálaj / Ze života slavíků / Černý den / Koncert / Čekání / Stručný záznam o jedné velké žízni / Jízdní ráno / Gymnastický medailón / Rozhovor / Piknik / Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho / Bludiště / Bitva na kopci / Sólo / Milovníci opery
Podtitul: Šest nepůvodních rozhlasových her. Šest rozhlasových her řazených v knize chronologicky podle svého vzniku. Všechny byly uvedeny na stanici Vltava ČRo 3.
3. svazek antologie české autorské písně, Zkouška sirén je závěrečným dílem antologie české autorské písně, jejíž první díl vyšel pod názvem Gloria i gaudium. Česká písnička mezi kostelem a hospodou (2013) a druhý díl pod názvem Orchestrion v hlavě. Česká písnička mezi poezií a divadlem (2010). Tentokrát se vracíme k roku 1960, tedy k prvním ohlasům rock’n’rollu a sledujeme českou píseň ve vlnách beatu, rocku a folku (ale i nečekaně revitalizovaného folklóru) až k oné hranici, za kterou se písnička v tradičním významu slova proměňuje v cosi snad schopného dát tvar životnímu pocitu těch, kdo přišli na svět kolem roku 2000. Ani tentokrát v písničkách nehledáme jen svědectví o době a společnosti, která si je oblíbila, spíše se snažíme nepřeslechnout ty, které už autorovo jméno a dobový vkus nepotřebují, protože mluví samy za sebe, přesvědčivostí svého tvaru a invence.
Dvacítka esejů o rozhlase a dvanáct rozhlasových her spisovatele, editora, hudebníka a profesora DAMU. Ojedinělá tvurčí i analytická výpoveď o rozhlasové tvorbě řeci a o rozhlase jako součásti české (pop)kultury posledního dvacetiletí.
Shakespeare jako dramatik s oblibou těžil z tradovaných příběhů; už způsob, jakým s nimi zacházel, prozrazuje, jak je četl, co ho na nich dovedlo zaujmout a čím chtěl sám upoutat pozornost obecenstva. Vzhledem k počtu her, násobenému ještě množstvím postav a fabulačním i motivickým bohatstvím, obsahuje Shakespearovo dramatické dílo a mnoha exemply dokládá snad všechny prvky, kvality a dimenze, bez nichž se příběh neobejde, má-li mít řád a vést ke smyslu. Přemysl Rut ve svých esejích Shakespearovy hry v chrolonogickém pořadí studuje a zkoumá z různých úhlů pohledu vývoj a zpracování známých příběhů.
Podtitul: Vždyť přece létat je o hubu Rozhovor Přemysla Ruta sleduje chronologii Vyskočilova života a zachycuje jeho přínos divadlu (Reduta, Divadlo Na zábradlí, Nedivadlo).
Podtitul: (kniha o příběhu)
Kniha esejů známého českého dramatika a publicisty nejen o světové literatuře, potřebě příběhu a vyprávění.
Kniha esejů je rozdělena na tři části. První díl pojednává o příběhu a vypravěči, v druhém autor podrobně rozebírá dílo W. Shakespeara, závěr je věnován příběhu a autorům. Některé texty autor již publikoval v různých časopisech a novinách, jiné se dočkaly rozhlasové interpretace.
Knih, časopisů, filmů a dalších publikací, které tak či onak připomínají a komentují události let končících číslicí osm, vyjde do konce roku 2018 zajisté nemálo. Činí tak v duchu autorova přesvědčení, že žádný jiný žánr nedovede tak dokonale jako obyčejná, po okamžitém ohlasu toužící písnička konzervovat životní pocity, generační iluze a vůbec sebepojetí své doby. Za doprovodu klavíru (varhan, cemballa, harmonia a harmoniky) se tu zpívá, deklamuje a předčítá o osmi osmičkových časech (1278, 1348, 1618-48, 1848, 1918, 1938, 1948 a 1968) způsobem, který se spíš než hodinám dějepisu podobá literárnímu kabaretu či kramářské písni o mnoha směšnostrašných slokách.
Unikátní a nádherná Kniha (ano, velké "K" je na místě), která přímo tematizuje vztah poezie a typografie. Po způsobu typografických vzorníků hledá pro tu kterou abecedu vhodná slova, vhodný slovník, vhodného autora - a toho pak "portrétuje" básní i obrazem. Kniha se skládá obsahuje čtyři knihy, které měly vyjít původně samostatně a které vznikaly v období 1983-1989.
Výbor z referátů o divadle a kulturním dění, které Ignát Herrmann pod pseudonymem Vavřinec Lebeda uveřejňoval po desetiletí kolem přelomu století ve svém humoristickém časopise Švanda Dudák. Touto populární postavou, která se svým přístupem ke skutečnosti v mnohém podobá Járovi Cimrmanovi, bavil Herrmann nejen čtenáře, ale i účastníky veselých literárních večírků. Komického, a tím osvobozujícího a očistného účinku dosahuje vtipnou ironií a svérázně uzpůsobenou češtinou: se zdánlivou objektivností "hlasu lidu" a v atmosféře masopustního veselí potírá groteskní komikou všudypřítomné bláznovství.
Minipovídky, textové koláže a slovní hříčky vybrané z dvacetileté tvorby známého textaře. Vodňanský nakládá s jazykem bez ohledů a předsudků, naopak všemi prostředky ozřejmuje sklon jazyka k frázi i jeho podíl na křivém zrcadlení skutečnosti.
Pověsti z různých konců Čech a Moravy se v podání Přemysla Ruta stávají stručnými, zhuštěnými a skvěle vypointovanými pohádkami pro dospělé.
Sedm dílů po sedmi příbězích (zamilované, majetkové, čarodějné, o mrtvých...) je uvozeno sedmi "srovnávacími" verzemi jedné pověsti. Autorovi zde nejde o etnografické zpracování, hledá témata příběhů, rozvíjí a skvěle využívá a oživuje motivy a významy, které v původních verzích byly třeba jen naznačeny, nedopovězeny, skryty. I na tak malém prostoru, jaký si stanovil, se autorovi daří dát vyprávění vše, co má mít: uvést do místa i času, živě vykreslit postavy a ději dát spád. Nezabývá se dobovým či nářečovým koloritem jednotlivých pověstí, svou pozornost soustřeďuje na hru s příběhem. Starobylé pověsti, hrůzostrašné duchařské historky, jimiž se lidé strašívali, i dobové mravoučné příběhy tak oslovují čtenáře zcela autenticky, to vše na velmi malé ploše nezřídka pouhých dvou stran textu.
Předmětem zájmu tohoto společenství je česká (v evropských souvislostech) nekomerční autorská píseň několika století, totiž její (znovu)objevování, vydávání, natáčení, živé provozování a také analytická a kritická…
Rutův poetický slovník, v němž autor k příslušným pojmům poetiky přiřazuje své vlastní příklady, rozhodně není nudnou četbou. Autor je vtipný, duchaplný, brilantní a umí sám sebe odkázat do příslušných mezí ironickým špilcem. Jeho knížku veršů tedy čteme jako nikoli jako popularizující příručku literárněvědných pojmů, ale jako sbírku veršovaného humoru. S jistou pokorou předvádí, jak se lze učit řemeslu, jež je vždy předpokladem umění.
V roce 2010 vydal Vyšehrad obsáhlou antologii Přemysla Ruta Orchestrion v hlavě (česká písnička mezi poezií a divadlem). „Rádi bychom,“ napsal tehdy editor v úvodu, „aby se tato antologie časem stala druhým dílem šířeji pojatého celku: aby byla doplněna o antologii české autorské písně od středověkých počátků do národního obrození“. Kniha Gloria i gaudium (česká písnička mezi kostelem a hospodou) plní toto přání: sleduje oba hlavní proudy české zpěvnosti – duchovní i světský – od nejstarších dochovaných písní přes trobadorskou lyriku a duchovní písně gotiky, písně „žáků darebáků“, písně husitské, kánony a jinou písňovou tvorbu renesance a zejména baroka, kdy už ji reprezentují autoři známých a vážených jmen: Jan Amos Komenský, Adam Michna z Otradovic, Fridrich Bridel, Felix Kadlinský aj. Nevynechává ani produkci kramářskou, písně poutní, ohlasy barokního zpěvu na českých kůrech 19. století a nejstarší písně dělnické z téže doby. I tentokrát je antologie zaměřena na písně umělé, „autorské“, byť jejich autoři jsou pro nás často anonymní. I tentokrát jsou písně publikovány s nápěvy, ty pozdější též s harmonickými značkami. I tentokrát je doprovází dobový i editorův komentář a četné ilustrace.
Prof. Přemysl Rut se ve své knížce zaměřuje na pojetí zpěvu jako přirozeného lidského projevu, který je sváteční, ale přístupný i laikům. Analyzuje sedmnáct osobností spojených s autorským zpěvem, kde je důraz kladen na zážitek z písně jako formulovaného nápadu, nikoli na efektní pěvecký výkon. Kniha navazuje na publikaci Markéty Potužákové, která se zabývá českým přednesem a klade důraz na to, jak je báseň udělaná a jak zní. Rut toto pojetí rozšiřuje na píseň, zejména na „neklasickou“ hudbu. Základním předpokladem adekvátní interpretace je pochopení toho, co není slyšet – formy, které spojují nápěv a text do atraktivního celku, který oslovuje smysly, potřebu rytmu a tělovou paměť. Tímto způsobem Rut přispívá k širšímu porozumění zpěvu jako uměleckému i lidskému vyjádření.
Poněkud neobvyklý název knihy odkazuje jednak k negativním sebedefinicím, které jsou pro Ivana Vyskočila charakteristické (Nedivadlo, Nehraje se), ale zároveň napovídá, že se tu o Vyskočilových fabulích – ať už mají podobu povídek, nebo divadelních scénářů – uvažuje a píše v souvislostech s příběhy jiných vypravěčů. Spisovatel je v tomto pojetí spíše zapisovatelem neodbytného nápadu, který chce své, má tedy i své nároky; autor tu není původcem, ale spíš prostředníkem, díky němuž nápad může projevit své možnosti, nabýt tvaru a odhalit svůj smysl. Proto se také může stát, že je týž nápad realizován vícekrát, přičemž o jeho možnostech nejvýmluvněji svědčí právě srovnání jednotlivých realizací. V deseti esejích jsou tu příběhy z Vyskočilových knih a představení čteny se zřetelem k námětům, situacím, fabulím a vypravěčským způsobům jiných autorů (Rejnuš, Renč, Daněk, Kafka, Dürrenmatt, Balzac, Szaniawski, V+W, Mrożek, Papini, Andersen, Smoček, Nerval, Gogol, Chesterton, Salinger, Greene, Thurber, Böll, Němec, Poe, Faulkner, Bichsel, Anderson, Beckett, Tabori aj.). Součástí výkladu Přemysla Ruta jsou i stručné rekapitulace připomínaných dějů, aby čtenář mohl podobnosti i rozdíly sledovat sám a bez obtížného vyhledávání v často nedostupné literatuře. – Autorem portrétu na obálce knihy je Karel Haloun.
