Exploring themes of exile and identity, the protagonist Martin Vrána reflects on his existence as a punishment on Earth, haunted by memories of a lost Eden. As a Protestant in a predominantly agnostic Czech Republic, he embodies the outsider, grappling with a sense of alienation. Amidst a hostile world, Martin seeks to preserve his essence and the values he cherishes, navigating the complexities of belonging and survival in a society that often overlooks him.
Třetí, závěrečná část sebraného díla přináší nejméně známou, avšak neméně fascinující polohu Balabánovy tvorby - publicistické texty a hry. Do širšího povědomí se dostaly autorovy jadrné sloupky, jež psal pro týdeník Respekt, avšak jeho eseje, poskytnuté rozhovory nebo hojné recenze výstav zůstávaly spíše stranou pozornosti. K publicistice volně připojujeme rovněž dvě hry, jednu divadelní a jednu rozhlasovou. Díky pečlivé bibliografické práci přinášíme Balabánovy roztroušené publicistické texty pohromadě, ovšem jejich překvapivé množství si vynutilo rozdělení do dvou svazků. Dílo autora, který znal svůj střed a uměl se pohybovat i v textech příležitostných, je tímto kompletní.Třetí část Díla vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejnýc
Dílo III
Třetí, závěrečná část sebraného díla přináší nejméně známou, avšak neméně fascinující polohu Balabánovy tvorby — publicistické texty a hry.
Do širšího povědomí se dostaly autorovy jadrné sloupky, jež psal pro týdeník Respekt, avšak jeho eseje, poskytnuté rozhovory nebo hojné recenze výstav zůstávaly spíše stranou pozornosti. K publicistice volně připojujeme rovněž dvě hry, jednu divadelní a jednu rozhlasovou. Díky pečlivé bibliografické práci přinášíme Balabánovy roztroušené publicistické texty pohromadě, ovšem jejich překvapivé množství si vynutilo rozdělení do dvou svazků. Dílo autora, který znal svůj střed a uměl se pohybovat i v textech příležitostných, je tímto kompletní.
Třetí část Díla vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.
Třetí, závěrečná část sebraného díla přináší nejméně známou, avšak neméně fascinující polohu Balabánovy tvorby - publicistické texty a hry. Do širšího povědomí se dostaly autorovy jadrné sloupky, jež psal pro týdeník Respekt, avšak jeho eseje, poskytnuté rozhovory nebo hojné recenze výstav zůstávaly spíše stranou pozornosti. K publicistice volně připojujeme rovněž dvě hry, jednu divadelní a jednu rozhlasovou. Díky pečlivé bibliografické práci přinášíme Balabánovy roztroušené publicistické texty pohromadě, ovšem jejich překvapivé množství si vynutilo rozdělení do dvou svazků. Dílo autora, který znal svůj střed a uměl se pohybovat i v textech příležitostných, je tímto kompletní.Třetí část Díla vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejnýc
Poslední svazek souborného díla Souborné dílo Jana Balabána, jednoho z
nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí, vrcholí svazkem
sdružujícím jeho texty publicistické. Tato oblast tvoří nejméně známou, avšak
neméně fascinující část Balabánovy tvorby. Do širšího povědomí se dostaly
autorovy jadrné sloupky, jež psal v letech 2008–2010 pro týdeník Respekt,
avšak rozhovory, které poskytl, a také jeho hojné kritiky výtvarných děl
zůstávaly spíše stranou pozornosti. Díky pečlivé bibliografické práci
přinášíme Balabánovy roztroušené publicistické texty v jednom svazku, a to
např. včetně předmluv ke knihám či podstatných anketních odpovědí. Dílo
autora, který znal svůj střed a uměl se pohybovat i v textech příležitostných,
bude vydáním tohoto svazku kompletní. 2010: svazek I — Povídky 2011: svazek II
— Romány a novely 2011: svazek III — Publicistika,br> Třetí část Díla vychází
ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.
Třetí, závěrečná část sebraného díla přináší nejméně známou, avšak neméně fascinující polohu Balabánovy tvorby - publicistické texty a hry. Do širšího povědomí se dostaly autorovy jadrné sloupky, jež psal pro týdeník Respekt, avšak jeho eseje, poskytnuté rozhovory nebo hojné recenze výstav zůstávaly spíše stranou pozornosti. K publicistice volně připojujeme rovněž dvě hry, jednu divadelní a jednu rozhlasovou. Díky pečlivé bibliografické práci přinášíme Balabánovy roztroušené publicistické texty pohromadě, ovšem jejich překvapivé množství si vynutilo rozdělení do dvou svazků. Dílo autora, který znal svůj střed a uměl se pohybovat i v textech příležitostných, je tímto kompletní.Třetí část Díla vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejnýc
Souborné vydání delších próz jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Díla Jana Balabána vždy balancovala na hranici mezi povídkou a románem. Postavy v jeho povídkových souborech se vracely a situace, v nichž se ocitaly, tvořily rozsáhlejší a komplikovanější příběhy. A naopak děj románů se rozvolňoval do epizod, z nichž každá jako by mohla žít též vlastním životem. Druhý svazek Balabánova díla jej představuje právě v této „románové“ poloze a zahrnuje knihy Boží lano, Černý beran, Kudy šel anděl a Zeptej se táty. Podobně jako v případě předchozího svazku povídek tak můžeme sledovat autorův tvůrčí vývoj a nacházení svébytného, tentokráte románového tvaru.
Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury, a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů. Svazek obsahuje povídky z knih: Středověk Prázdniny Možná že odcházíme Jsme tady a několik povídek nezařazených.
Bibliofilní vydání dosud nepublikovaných básní. Kniha vyšla v 50 číslovaných a signovaných výtisků s třemi oiginálními ručně kolorovanými linoryty H. Půchové.
Obsazení: 4 ženy, 8 mužů
Hlavním hrdinou dramatu je Vladimír Vašek, bez iluzí zobrazený jako nenápadný poštovní úředník z Brna, který přichází do Frýdku. Láska k hospodské Marii a duch zbídačeného kraje probouzejí jeho alter ego, „opilého gajdoše“, bezrukého Petra Bezruče. Krátký příliv tvůrčí odvahy však brzy ustupuje. Dějiny se přes autora Slezských písní valí a odhalují jeho slabosti. Jeho verše se stávají emblémy komunistické propagandy, zatímco on sám autorsky vyhasíná.
Divadelní text obsahuje poezii Petra Bezruče, s několika básněmi zaznívajícími v celém rozsahu a dalšími verši zpracovanými v dialozích. Spisovatel Jan Balabán vytvořil dramatickou linku, zatímco Ivan Motýl se zaměřil na dobové reálie. Při čtení ostravského tisku z přelomu 19. a 20. století Motýl zjistil, že Bezruč mohl čerpat inspiraci z aktuálního zpravodajství, které odráželo násilí a sociální rozdíly v regionu. Ostravsko, s obrovským kapitálem a sociálními kontrasty, se stalo místem, kde z upachtěných vetešníků vyrůstali úspěšní podnikatelé, zatímco zbídačení Poláci žili v nevyhovujících podmínkách.
Almanach k nedožitým padesátinám spisovatele Jana Balabána (29. ledna 1961 až 23. dubna 2010) přibližuje jeho život a svět očima těch, kteří se s ním setkali osobně. Přes čtyřicet textů vytvořili nebo uchovali členové jeho rodiny, přátelé, spolupracovníci a čtenáři, vesměs "lidé slova" - básníci, spisovatelé, kazatelé -, ale také výtvarní umělci či fotografové
Kniha Idea kultury (Idea of Culture) Terryho Eagletona se zabývá různými významy a pojetími kultury. Autor kritizuje takzvaný „postmoderní kulturalismus“ a volá po komplexním studiu vztahu mezi kulturou a přirozeností. Překlad knihy může českým čtenářům sloužit jako úvod do současného „kulturního“ diskurzu. Může také podnítit debatu o důležitosti kultury a o jejím postavení v současném světě, potažmo v České republice. Přístupnost a invence této publikace jistě zaujme širokou vrstvu čtenářů, od univerzitních profesorů a studentů po běžné čtenáře, kteří se zajímají o humanitní vědy.
Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání. Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě zůstáváme v ustrnutí: obyčejní lidé, obyčejné děje, ale zcela neobyčejné vystižení toho, co se odehrává v myslích postav, co může být autentickým životním pocitem našich současníků.
Příběh v deseti povídkách.
Jednou z nejvýraznějších literárních událostí posledních let se bezesporu stala povídková kniha Jana Balabána Možná že odcházíme. Byla nominována na Státní cenu, zvítězila v anketě Lidových novin o Knihu roku 2004 a v roce následujícím získala i cenu Magnesia Litera za prózu. Autor se stal od té doby v literatuře pojmem, a tím větší očekávání vzbuzuje jeho nový titul. Balabán se v něm ocitá skutečně na hraně. Podobně jako v předchozí knize nacházíme hrdiny povídek v okamžicích životního zlomu, kdy se hroutí jejich minulé životy: komunistická herečka Alexandra umírající na rakovinu, Ludvík Chmelnický bojující s astmatem, opuštěný Emil ocitající se na pokraji sebevraždy nebo Světlana zlomená rodinnou tragédií. Balabán však jde ještě dál. Jeho hrdinové nejsou svazováni jen sítí deformovaných rodinných vztahů či osobních slabostí a běsů, do jejich životů nepřímo zasahují i traumata velkých dějin. Do těchto osudových dramat jdoucích až na dřeň lidské existence však nečekaně vstupuje cosi zvenčí — zaklepání na dveře, úsměv či pohled na obrázek pověšený v kuchyni — světlo, které mobilizuje vnitřní sílu otočit znova přesýpací hodiny lidského života. Jsme tady. Ono „my“ zde neznamená jen to, že se deset povídek nakonec spojí v celek a osudy jednotlivých postav se protnou, říká také, že spolu s nimi jsme i my součástí jednoho nekončícího příběhu, který přináší také útěchu a naději.
Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být. Téměř to nejde, neb víme ukrutně málo. Naše mysl je zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou a nevírou, nervozitou a agresí. Energie je vyplýtvána na slepý každodenní provoz. Slova se vzepřela potměšilou nepřesností, ruce jsou krátké...
V nových vánočních povídkách píší autoři o mezilidských vztazích, které v době svátků nabývají i nečekanou podobu. Odhalují se utajované city i skrytá tajemství. Přesto nechybí ani humor.
Balabánovo Boží lano, soubor tří povídek, se dočkalo druhého vydání, což svědčí o jeho literární významnosti. Tři povídky na čtyřiceti stranách mohou vypadat jako luxus, ale každé slovo je na svém místě. Text se vyznačuje apokalyptickými obrazy, které překračují syrovost J. Topola. Čas se v příbězích stává klíčovým motivem, zatímco vypravěč pozoruje mizející domy, nedořečené příběhy a vzpomínky, které vytvářejí atmosféru zmatku a melancholie.
Osamělý vypravěč je detailním pozorovatelem všedního života, hledajícím skrytá poselství. Naděje se zdá být vzdálená, možná skrytá v lesích, které vypravěč každé ráno vidí. Balabánovy příběhy jsou spjaty s krajinou, která vyvolává pocity odevzdané melancholie, ať už se odehrávají v Ostravě, Pittsburgu, Torontu nebo Saigonu. Postavy se potýkají s bolestnými vzpomínkami na minulost, které je pronásledují.
Povídky mísí mytické scény s každodenními obrazy, od dětí hrajících si na haldách po apokalyptické vize krajiny. Balabánův mýtus Ostravy, která se nosí v plicích a myšlenkách, je silnou metaforou pro celou knihu. Ozvuky hrabalovské poetiky a každodenní rutina se prolínají s hlubokými existenciálními otázkami. Balabánův směr se dotýká absolutna, vyvolávající pocit, že jsme na konci i na začátku.
Příběh muže ve středních letech zasazený do rámce osudů jeho bližních.
František Josef, čtyřicátník, je sice hlavní postavou, řeší své problémy s partnerkou, alkoholem a celkově se smyslem žití, ale největší důraz je položen na jeho strýci Bogomilovi, který z Čech utíká do Kanady, kde si zakládá nové živobytí. I když ve staré vlasti zanechává svou ženu, bláznivou malířku, kvůli které vlastně emigruje, autor ho líčí jako dobrého člověka a jeho lidským příběhem naznačuje i své chápání světa a smysl člověka býti v něm. Hlavní text zasazený jen koloritně do současného i minulého Ostravska a také do Kanady, je propleten ještě dvěma nezávislými texty. Futurologickou vizí o lidech, kteří, aby pomohli lidstvu osidlovat vesmír, se sami obětují ve jménu vyšší ideje. Druhým textem je nádherná indiánská pohádka o lovci Animukovi, jenž v hladové zimě odchází od svého rodu do hor, aby s sebou odnesl hlad, který sužuje jeho vesnici. Tyto dvě alegorie o obětování jedince na oltář druhých osvětlují smysl celého, neveselého příběhu: spása člověka vrženého do komplikovaného světa spočívá v proexistenci pro druhého.
Druhé vydání románu, který se na začátku devadesátých let dočkal úspěchu u čtenářů i rozhlasové a divadelní dramatizace s mnoha reprízami. „Pavel Řezníček s námi dělí o vzpomínky na své mládí. (Toto dílo je realistickým zpodobněním mého života v Brně, kde jsem bydlel v bývalém krejčovském či niťařském krámku, vzpomíná autor.) Vyprávění je souhrnem autentických anekdot; osoby, které navštěvují hlavního hrdinu Pekárka v jeho krámku, nejsou filmové hvězdy ani literární hvězdy, nicméně pro něho vydávají záři záři poezie. Seznamujeme se tu se známými i neznámými básníky, s některými, kteří sní o slávě, a zase s některými, kteří dávají přednost tomu, aby zůstali ve stínu, než aby ztratili svou čistotu. Cítíme u něj větší něhu pro některé z jeho přátel zlomených životem, jako je třeba clochard Dolfa, snad bývalý advokát, nebo básník Štětka, věčný sebevrah. Řezníček, který se sice hlásí k surrealismu, se přibližuje v tomto románu spíše k narativnímu stylu, aby se lépe zmocnil nezidealizované reality postav a situací. Kapitoly jsou hutné anekdotami a plné kousavého humoru...“ Těmito slovy přivítala první vydání knihy Florence Kudrnová-Cavadore. Druhé vydání doplňuje rozhovor s autorem, fotografická příloha a texty Miloše Štědroňě a Arnošta Goldflama.
