Radim Palouš Books

Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem (autorem rozhovorů s V. Malým, P. Kolářem a J. Sokolem) profesor Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. Z těchto kořenů také vyrůstá Paloušova filosofie výchovy. Žánr rozhovoru může být pozvánkou k setkání s mužem, který - ač ho jeho občanské postoje léta držely v roli outsidera - se stal učitelem a moudrým rádcem mnohých. Profesor Radim Palouš (1924) přednášel na mnoha univerzitách ve světě. Osmkrát byl jmenován doktorem honoris causa v Evropě, v USA a v Asii. Obdržel řadu ocenění, publikoval přes tři sta odborných statí a publikací.

Publikace známého českého filozofa pojednává o problému výchovy z hlediska filozofie a moderní doby. Výklad historických archetypů, význační vychovatelé a jejich díla.

Vědomé žití je děj, za nějž je každý sám odpovědný, přičemž odpovědnost je vždy dříve, než se pro ni autor svých činů rozhodne. Současnost, autorem nazývaná světověkem, se vyznačuje jistou typickou spiritualitou: nápadná důraznost na individuální svébytnost a autenticitu, na odpor k působení jednoho člověka na druhého, ať už se takové ovlivňování nazývá útlakem, propagandou - nebo výchovou. Pravá výchova je nepochybně dialogickým pojednáváním o záležitostech, které vyvstávají z aktuálních kontextů. Autor v devíti kapitolách rozvíjí myšlenky, příp. polemizuje s Komenským, Patočkou, Kierkegaardem i dalšími klasickými filozofy/pedagogy. Práce je nepřehlédnutelným příspěvkem k současným diskusím o výchově, vzdělání a školství.

Kniha se snaží poukázat na souvislosti mezi filosofií a výchovou.

Základní spis o filosofii výchovy a vzdělání. Jednotlivé kapitoly obsahují pedagogicko-filosofické reflexe o společenské relevanci výchovy, o jejím významu přesahujícím bezprostřední působení (kosmicita), o její časové a lidské vazbě a o morálních determinantách. Autoři se nevyhýbají ani aktuálním zřetelům dnešní doby, která poskytuje nové technické prostředky.

Autor se věnuje témam súvisejícím s odpovědnosti : Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc „odpovědnost“ se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona. Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé „úspěchy“ technovědy jako problematická nadvláda. Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.

Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.