Pavel Holländer Book order

Kniha predstavuje putovanie zrodom a metamorfózami slobody ako pojmu a slobody ako činu. Čitateľom ponúka možnosť podniknúť cestu poznávania i úvah, byť pozorovateľom i účastníkom pokusu o rozpletenie klbka, v ktorom sa miešajú pojmy i dejiny a v ktorom slovo „sloboda“ striedavo nadobúda svoj obsah nielen v dielach filozofov, teológov či právnikov, ale zároveň aj v politických deklaráciách a prejavoch, na bojových poliach, v súdnych sieňach či v drámach ľudských osudov.

V jednom zo svojich textov Savigny formuluje programovú tézu právnej vedy: „Každý vek ľudí je nutné si predstaviť ako pokračovanie a rozvoj všetkých minulých čias… Žiadny vek nevytvára svoj svet svojvoľne, ale robí to v nerozlučnom spoločenstve s celou minulosťou. Potom musí každý vek niečo uznávať ako dané.“ Úsilie o priblíženie sa k pochopeniu väzby historického a teoretického je nielen presvedčivým, zdôvodneným vedecko-metodologickým prístupom, ale (či najmä?) záľubou pripomínajúcou riešenie hádaniek či skladanie puzzle. Zo suchopárnej vedeckej či odbornej spisby tak možno „vplávať do vôd“ odhaľovania príbehov, kontextov, dôvodov či intencií posunov v ľudskom poznaní. Príbehy právnych pojmov sú príbehmi nášho jazyka, našej reči, a tým sú aj príbehmi nášho myslenia, nášho uvažovania, nášho poznávania. Kniha ponúka pohľad na dva kľúčové analytické princípy práva, na kontexty, intencie a účely ich vzniku a premien v toku európskych dejín. S pokorou a obdivom môžeme sledovať schopnosť našich predkov formovaním pojmového aparátu práva reagovať na výzvy svojej doby. Ponúka zároveň pohľad i na úskalia a protirečenia súčasného vnímania princípov bezrozpornosti a úplnosti práva.

Kniha Ústavné právo Slovenskej republiky nie je obmedzená výlučne na ústavné právo Slovenskej republiky – má oveľa širší záber. Výklad zvolený v tejto príručke vychádza z pojmu a klasifikácie ústav a pokračuje stručným a orientačným prehľadom základných línií ústavného vývoja na území Slovenskej republiky za ostatných stopäťdesiat rokov. Rozsiahla časť je venovaná základným právam a slobodám v následnosti, ktorá sa riadi systematikou Ústavy Slovenskej republiky z roku 1992. Otázky týkajúce sa jednotlivých druhov moci v kontexte modelu deľby moci sú predmetom pozornosti záverečných kapitol: po tradičných mociach je do tejto časti zaradená aj kontrolná moc spolu s prokuratúrou a verejným ochrancom práv. Sprievodným znakom publikácie sú tiež odkazy na rozhodovaciu činnosť Ústavného súdu SR.

„Neměly by se psát dvoje dějiny, jedny politického a morálního jednání a druhé teoretizování, protože nebyly ani dvě minulosti, jedna naplněna činy a druhá teoriemi. Každé jednání nese přesvědčení zatížené teorií; každá teoretická úvaha je politickým a morálním jednáním. Myšlenky mají vlastní život, zatímco politické a společenské události jsou často bezmyšlenkovité.“ (Alasdair MacIntyre) Filosofie a teorie práva by měly být pěstovány jako kaleidoskop historického a analytického pohledu. Putování evropskými dějinami a hledání souvislostí, kontextů a historických intencí odhaluje kontinuitu myšlení a přibližuje nás k pochopení utváření a proměn pojmových soustav, jimiž poznáváme svět. Tento proces v nás vzbuzuje obdiv a pokoru k dílu našich předků a nabízí zážitek pozorovatele dramatických událostí, někdy i pocit „kriminalisty“, který se snaží rozplést složité příběhy. Právní kaleidoskop nahlíží do dějin, filosofie a teorie práva, střídají se v něm pohledy, které osvěcují teorii práva, vzájemnou vazbu mezi pojmy svobody a viny, měnící se představu pravdy v právním dokazování a dilema univerzitního studia práva, včetně Boloňského velkého třesku, klíčového okamžiku evropské právní kultury.

Právne hodnoty a kategórie, ako spravodlivosť, sloboda, moc, pravda a nezávislosť sudcu, sú prítomné v rôznych umeleckých formách, vrátane literatúry, architektúry, filmu a výtvarného umenia. Otázka spočíva v rozdieloch a podobnostiach medzi vedou a umením. Oba sú reflexiou a tvorbou sveta, avšak ich ciele sa líšia. Umenie sa zameriava na pochopenie a vyjadrenie myšlienok a ideí prostredníctvom emócií, zatiaľ čo veda sa sústreďuje na racionálne odôvodnenie a vyjadrenie téz založených na logike. Napriek tomu aj veda obsahuje estetické prvky ako svoju vnútornú štruktúru. Umenie sa snaží preniknúť do myšlienok a hodnôt prostredníctvom emocionálneho prežívania, zatiaľ čo veda sa opiera o racionálne poznanie. Existujú priesečníky medzi právom a umením, ktoré sa objavujú v rôznych kontextoch a umeleckých žánroch. Cieľom mojich úvah o týchto priesečníkoch nie je vysvetľovanie, ale vyjadrenie radosti a obdivu k inšpiráciám, ktoré umenie ponúka v oblasti právnych tém.

V roce 2013 vědci v CERNu potvrdili existenci bosonu, elementární částice, jejíž existence byla předpovězena britským fyzikem Peterem Warem Higgs. Tento objev vedl k udělení Nobelovy ceny za fyziku autorům teorie bosonu. Pojem bosonu se musel nejprve zrodit, abychom jej mohli v urychlovači vidět. Kant by řekl, že co není v pojmech, nevidíme. Jsme oslepeni úspěchy přírodních věd a užíváme jejich technologické aplikace, jako jsou notebooky a smartphony, aniž bychom si uvědomovali, že podobný princip platí i pro humanitní obory a poznávání lidského společenství. Právní pojmy, kterými poznáváme právo, jsou výsledkem lidské činnosti a odrážejí dobové kontexty, výzvy a hodnoty. Tyto pojmy mají své příběhy. Místo tradičního historického přístupu, který se soustředí na to, co a kdy se odehrálo, se zaměřuji na otázku proč. Proč lidé před námi hledali odpovědi na životní výzvy v nových právních pojmech a institucích? Proč generace reagovaly na historické výzvy a vkládaly do jazyka a institucí nové významy? Bez tohoto poznání nejsme schopni ovládat náš jazyk a rozumět obsahu používaných pojmů, což odráží naši současnou nejistotu a zmatenost v přemíře slov a fragmentaci myšlenkových soustav.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Pojmové sústavy v právnom a štátovednom myslení žijú v hermeneutickom pohybe s dejinnými kontextami. Zároveň sa však tieto pojmové sústavy usilujú o analytickosť, prinášajúcu presnosť a bezrozpornosť myslenia, súčasne aj ilúziu dosiahnutej dokonalosti a večnosti. Nový dejinný kontext ale túto ,,dokonalosť" a ,,večnosť" dosiaľ v histórii vždy premenil na prach. Európskym právnikom je veľmi dobre známa hyperbola Julia Hermenna von Kirchmanna: ,,Stačia tri zákonodarcove slová, uvádzajúce novelu zákona, a celé právnické knižnice sa menia na makulatúru."Nie, z tohto rozporu nepramení nijaká skepsa. Len pokora a viera v zmysel a poslanie sizyfovského snaženia právnej vedy - ten balvan sa po dosiahnutí vrcholu vždy zrúti do priepasti a my ho opätovne vždy a vždy sunieme nahor. I pojmy sa rodia s rozsudkom smrti...Je však fascinujúce pokúsiť sa sledovať ich zrod a vývoj, problížiť sa k intenciám ich formovania i ich premien, k ich zmyslom a významom v premenách času.