Jiří Petráš Books

Nikolaus von Jauer gilt als Musterbeispiel eines Universitätsgelehrten, der die katholische Position gegen alle Abweichungen wie Aberglaube, zu freie Sitten der Ordensleute, aber auch gegen die hussitische Lehre verteidigte. Sein Traktat gehört zu einem Korpus von elf Reaktionen, die inhaltlich auf die hussitischen Manifeste aus den Jahren 1430/31 reagieren und als Vorstufen für die Verhandlungen auf dem Basler Konzil zu sehen sind. Diese katholischen Gegenschriften wurden zwar in der Forschung erwähnt, aber bislang nicht analysiert. Erst durch die Erschließung der Originalquellen und die interdisziplinäre Herangehensweise stehen die zahlreichen Handschriften einer Untersuchung offen. Für ein besseres Verständnis der Argumentationsstruktur werden die Reaktionen der Wiener und der Erfurter Universitäten als Vergleichsmaterial herangezogen und neun Schwerpunktthemen untersucht: der Zehnt, der Ablass, die freie Disputation mit den Häretikern vor einem Laiengericht, die Exkommunikation, die Verteidigung der Ordensgemeinschaften und die Vier Prager Artikel. Besonders die Identifizierung der kaum bekannten Vorlage Jauers, des Genesiskommentars Heinrichs von Langenstein, der als grundlegende „theologische Summa“ des 15. Jahrhunderts bezeichnet werden kann, stellt ein wichtiges Ergebnis der Untersuchung dar. Die Interpretation und Widerlegung des Husstismus als Häresie ist ein verbindendes Element der Reaktionen. So bietet sich ein eindrucksvoller Einblick in den katholisch-hussitischen Diskurs. Es wird deutlich, wie der „Glaubenskrieg“ in schriftlicher Form und mit propagandistischen Waffen ausgefochten wurde.

Nový pohled na okupační každodennost jihočeské metropole Tato unikátní publikace nabízí širokému okruhu čtenářů objevný popis každodenního života (nejen) občanů protektorátních Českých Budějovic. Mnohé napovídají již názvy jednotlivých kapitol: Politický život, Veřejná správa, Čeští fašisté a aktivistické (kolaborantské) organizace, Židé, Pomníky a názvy ulic, Školství, Zásobování a sociální situace obyvatel, Bombardování města či Osvobození. Populárně laděný text s bohatým obrazovým doprovodem vytvořil na základě mnohaletého archivního studia, průzkumu terénu a rozhovoru s pamětníky kolektiv zkušených autorů, tvořený pracovníky českobudějovických vědeckých institucí (Jihočeského muzea, Státního okresního archivu a Jihočeské univerzity) a amatérskými historiky. Výsledkem je plastický obraz života jihočeské metropole v nelehkém období našich dějin v letech 1939–1945.

Předjařím obvykle nazýváme období, které následuje po zimě, jež nás sužuje nevlídnými podmínkami, veskrze nepříjemným mrazem a nepohodou. S předjařím naopak přichází naděje a optimismus. Šestou dekádu dvacátého století si nejčastěji spojujeme s pražským jarem roku 1968, to ovšem bylo vyvrcholením déle trvajících procesů, které tak můžeme analogicky nazývat „předjařím“ a jež se snaží alespoň částečně zmapovat a interpretovat tato publikace. Kolektivní monografie Předjaří. Československo 1963–1967 navazuje na knihy Osm let po válce. Rok 1953 v Československu a Československo v letech 1954–1962. Je rozčleněna do kapitol Kultura, Regiony – Společnost – Církev, Průmysl a Politika a mezinárodní vztahy.

Sepsané deníky čs. pilota Jana Lence, který si za pobytu ve Francii a poté v Anglii zapisoval své nálady, vzpomínky na prožité události, názory a úvahy na svět kolem sebe. Zanechal po sobě dva sešity – deníky. První sešit, psaný ve Francii, je ohraničen daty 11. 10. 1939 a 5. 3. 1940. Druhý, psaný v Anglii, je ohraničený 20. 7. 1940 na straně jedné a sumárním zápisem za období 23. 6. 1941 – 14. 11. 1941 na straně druhé. Další řádky však Jan Lenc již nestačil napsat.....

Kolektivní monografie je rámcově rozčleněna do pěti oddílů: 1. Kultura, věda, školství, 2. Politika, 3. Hospodářství, 4. Církev, 5. Regiony. Příspěvky přibližují dané časové období z různých úhlů pohledu. Tematicky jsou vcelku vyvážené, zájemce se dozví řadu zajímavých a inspirujících informací z různých oblastí lidského života, života společnosti či vědních oborů. Opět se podařilo zachovat mezinárodní ráz publikace, což je vždy podnětné a pomáhá to odkrývat témata pohledem zvenčí. Publikace navazuje na předchozí (Osm let po válce. Rok 1953 v Československu; Československo v letech 1954–1962; Předjaří. Československo 1963–1967; Jaro 68 a nástup normalizace. Československo v letech 1968–1971; Bezčasí. Československo v letech 1972–1977), které čtenáře provázejí našimi poválečnými dějinami. Přispívá tím k dalšímu poznání naší moderní historie a jejích častých a mnohdy záludných zákrutů.

sou malé dějiny v době bezčasí skutečně malými? Bezčasím můžeme chápat období strnulosti a nehybné těžkopádnosti. Období, kdy staronové elity dusily slibně se rozvíjející občanskou společnost. Období, kdy o kariéře člověka rozhodovala jeho odpověď na otázku, zda 21. srpen 1968 znamenal internacionální pomoc. Období, kdy výrazní oponenti režimu byli upozaďováni, umlčováni, odstraňováni na periferii společnosti či sami raději volili emigraci – nebo k ní byli nuceni. Období, kdy na politické šachovnici působila pouze jedna strana. Většina obyvatel tehdejšího Československa se v reakci na nové poměry stáhla do soukromí, na své chalupy a ke svým koníčkům – což režimu vlastně vyhovovalo. Vládnoucí komunistická strana sice po lidech požadovala účast na oficiálních slavnostech a akcích, jako byly oslavy různých výročí nebo „volby“, případně deklarativně vyslovenou podporu (Anticharta apod.) – o skutečně angažované občany však zájem neměla. A přece pozvolna vznikaly ostrůvky svobody. Vedle oficiální literatury se začal šířit samizdat a filmová tvorba, na počátku 70. let tak zoufalá, se postupně osmělovala. Připravovala se helsinská konference, která poté otevřela prostor obraně lidských práv a Chartě 77. Malé, zdánlivě dílčí dějiny vstoupily na mezinárodní scénu, aby připravily změnu dějin velkých.

Regionální historický sborník. Studie, materiály, recenze, anotace, zprávy