Pavel Zatloukal Books

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Osada Háj u Mohelnice leží v lužní krajině, kterou meandruje řeka Morava a kde stával od středověku mlýn. Dnes je proslulá především díky dvěma kulturním památkám, vodní elektrárně a vile. Podle návrhu architektů Bohuslava Fuchse (1895–1972) a Josefa Štěpánka (1889–1964) si je nechali v letech 1920-1924 postavit Ellen, Karel a Radomír Plhákovi. Jak u elektrárny, tak u vily se oba umělci - každý přitom jinak - pokusili ztvárnit architektonickými prostředky ovidiovské motivy transformace, proměny. V prvním případě proměnu vodní energie v elektrickou, u vily zase proces předávání životadárné energie čerpané z matky země, která napájí a spíná celou stavbu včetně jejích obyvatel. U obou budov architekti zcela osobitě reagovali na podněty českého kubismu s jeho snahou rozhýbat hmotu, rondokubismu s dekorativními sklony, stejně jako německého expresionismu s jeho dynamickými, skulpturálními či přímo organickými tendencemi. Kniha o vile a elektrárně však také připomíná dramatické osudy členů Plhákovy rodiny ve 20. století.

Příběhy o architektuře let 1750 - 1918 na Moravě a ve Slezsku. Knihy byla oceněna jako absolutně nejlepší titul vydaný v roce 2002 cenou Magnesia Litera.

Průvodce po moderní architektuře Moravy a Slezska mapuje dědictví stavební kultury 20. století od secese a rané moderny přes funkcionalismus a meziválečnou avantgardu až po nejvýznamnější stavby druhé poloviny století včetně oživení architektonické tvorby po roce 1990.

Katalog výstvay k celoživotnímu architektonickému dílu manželů Elly a Oskara Oehler.

Při procházce knihou můžeme navštívit Šternberskou vilu v Troji, známou jako Trojský zámek, a prozkoumat cestu do Bertramky podle popisu Karla Mozarta. Dále se dostáváme do 19. století, kdy Lannova vila v Bubenči představovala jedno z prvních rodinných sídel v pražských sadech. Jan Kotěra se ve své rané tvorbě pokusil o symbiózu tradice anglického rodinného domu, což vedlo k Trmalově vile ve Strašnicích, prvnímu rodinnému domu na prahu 20. století. Dále se setkáme s významným architektem Josefem Zaschem a jeho Wilfertovou vilou Na Špejcharu, a také s vilou Františka Bílka, postavenou podle jeho vlastního projektu. Pokračujeme k vile Karla Kramáře, postavené mezi lety 1911-1914 podle Friedricha Ohmanna. Procházka nás zavede k Müllerově vile od Adolfa Loose, která se stala ikonou architektury. Po šedesáti letech se dostáváme ke Kuthanově vile architekta Vlado Miluniće, inspirované holandskou architekturou. Mezi 28 poválečnými vilami najdeme i vilu vítěze Wimbledonu Jana Kodeše a vilu režisérky Věry Chytilové. Kniha je bohatě ilustrována a na konci obsahuje vycházkové okruhy s mapami.

Kniha byla vydána k 10. výročí zapsání zahrad a zámku Kroměříž na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a má i anglický text.

Pátý svazek průvodců po architektonických památkách České republiky představuje architekturu 19. století, její charakteristické znaky a významné stavby.

Kniha je věnována souboru nejvýznamnějších kroměřížských památek – Arcibiskupskému zámku, Květné a Podzámecké zahradě, k němuž autoři připojili méně známý areál psychiatrické léčebny. V roce 1998 byly zámek i obě zahrady Květná zahrada a Podzámecká zahrada zapsáním na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO povýšeny do nejvyšší kategorie světových kulturních památek. Autoři publikace, prof. PhDr. Pavel Zatloukal, CSc., Mgr. Miroslav Kindl, Ph.D. a Mgr. Ondřej Zatloukal poutavě a zasvěceně provází čtenáře historií těchto výjimečných památek a jejich uměleckého a kulturního bohatství, které se skrývá nejen v řadě nemovitých památek, ale také v bohatství výtvarných sbírek, knihoven o mnoha tisících svazků, bohatství vzácné flóry obou zahrad, její kolonád a pavilonů. Ve stostránkové druhé části publikace potom autoři podrobněji představují 44 objektů zámku a jeho jednotlivých částí jako Trůnní sál, Sněmovní sál, Manský sál, Obrazárna, kaple sv. Štěpána, jednotlivé objekty obou zahrad, v Květné zahradě Kolonádu, Rotundu, fontány a jiné objekty nebo v Podzámecké zahradě Colloredovu kolonádu giardino segreto, Maxův dvůr, Pompejskou kolonádu, Čínský pavilon. V Psychiatrické léčebně pavilony Huberta Gesnera, Správní budovu a Společenský dům, Kostel sv. Cyrila a Metoděje a jiné. Publikace na svých 248 stranách ilustruje toto mimořádné kulturní bohatství a krásu stovkami obrazů a současných snímků.

Kniha Pavla Zatloukala, odborníka na výtvarné umění a architekturu 19. a 20. století, navazuje na předchozí dílo o architektuře na Moravě a ve Slezsku. Zaměřuje se na tři pevnostní města – Olomouc, Brno a Hradec Králové – a porovnává je s dalšími lokalitami jako Vídeň, Praha a Krakov. Zkoumá klíčové faktory urbanistického a architektonického vývoje 19. století, které ovlivnily jejich budoucnost. Autor kombinuje dějiny umění, obecné dějiny a statistiku, a využívá neobvyklé zdroje, včetně dobového tisku, což obohacuje jeho analýzu. Publikace obsahuje šest set barevných reprodukcí a je rozdělena do sedmi oddílů a třiceti kapitol, přičemž významná část se věnuje Olomouci. Detailně popisuje její vývoj od snah o vyrovnání se s josefínskou proměnou, která přetvořila duchovní centrum Moravy na posádkové město, až po pozdně klasicistní, romantickou a moderní architekturu. Kromě uměleckohistorických kapitol zahrnuje kniha cenné soupisy, jako lexikon umělců a architektů, komentovaný seznam novostaveb a přestaveb olomouckých čtvrtí, a mapové přílohy včetně plánu Olomouce z roku 1915.

V rámci edice Slavné vily již byly vydány knihy všech krajů České republiky, Prahy a Brna. Nyní umělecká agentura FOIBOS připravila završení této edice soubornou publikací s výběrem nejslavnějších vil z Čech, Moravy a Slezska. Editory publikace jsou pan profesor Pavel Zatloukal a pan profesor Vladimír Šlapeta. Pro knihu Slavné vily Čech, Moravy a Slezska vybrali 120 příkladů vilových staveb a rodinných domů. Kniha líčí jejich vznik a následné osudy i jejich současný stav v rozpětí dlouhého období od XIX. století až po současnost. Kniha přináší přehled všech architektonických stylů od historismů, přes secesi, kubismus, funkcionalismus, až po nejnovější výdobytky moderní architektury. Představí se vám nejen slavná jména architektů jako byli Jan Kotěra, Pavel Janák či Dušan Jurkovič, ale poznáte i neméně významné architekty, kteří se významně podíleli na architektonickém dědictví České republiky. Každé ze staveb je věnováno samostatné heslo, doprovázené archivními fotografiemi, plánky i snímky jejich současného stavu. Publikace obsahuje také vycházkové okruhy po uvedených vilách s mapou, díky nimž se čtenář může snadněji zorientovat v daných oblastech. Kniha Slavné vily Čech, Moravy a Slezska vychází také jako druhá publikace projektu Visegrádské čtyřky, který započala kniha Slavné vily Slovenska a v němž budou následovat Slavné vily Polska a Slavné vily Maďarska.

Průvodce po Lednicko-valtickém areálu nám představí textem i obrazem stavby a rozsáhlé parky Lednicko-valtického areálu, ale také nás zavede do historie architektury Lednicie, Valtic a Břeclavi. Kulturní krajina Lednicko-valtický areál, v 19. století výstižně nazývaná \"zahradou Evropy\", je společným výtvorem člověka a přírody.

Další svazek edice Zmizelá Morava se věnuje proměnám města Olomouce. Kniha obsahuje přes dvě stovky unikátních archivních fotografií. Olomouc patří mezi města, která v novověku ztratila mocenskou funkci, ale o to zřetelněji vyniká jejich role duchovní. Zřetelnými přelomy v její novověké historii se stala Třicetiletá válka a zejména proměna města v bastionovou pevnost v polovině 18. století. Hluboký zásah do její urbanistické struktury i architektonické podoby představovaly jak tehdejší likvidace starých předměstí, tak následné josefínské reformy. Dalším výrazným mezníkem se stalo zrušení a zboření pevnosti doprovázené pak společenskými zvraty v průběhu celého minulého století.

Kniha se věnuje urbanistickému a architektonickému vývoji Brna v 19. století. Rozebírá ideje okružní třídy, tedy prostoru vzniklém po vybourání městských hradeb. Věnuje se mimo jiné také příčinám jejího vzniku, historickým souvislostem i vývoji v průběhu času. Vzorem při budování brněnské okružní třídy byla vídeňská Ringstrasse.

Kniha Meditace o městě, krajině, umění. Olomouc 1919-1989 navazuje na předchozí autorovu publikaci Meditace o architektuře. Olomouc - Brno - Hradec Králové 1815-1915 (2016). Její záběr se sice zúžil na jediné město, ale na druhé straně podstatně rozšířil o vztahy k přírodnímu prostředí, památkové péči, uměleckohistorické interpretaci Olomouce, a zvláště o kapitoly o výtvarném umění. Je prvním pokusem představit uvedenou problematiku vcelku, navíc na pozadí obecně historických a společenských souvislostí. Kniha se člení do sedmi základních kapitol, přičemž první dvě jsou věnovány meziválečnému dvacetiletí, třetí období protektorátu, zbývající poválečným letům. Má 544 stran a 700 z nemalé části barevných obrázků.

Kniha Meditace o městě, krajině, umění. Olomouc 1919-1989 navazuje na předchozí autorovu publikaci Meditace o architektuře. Olomouc - Brno - Hradec Králové 1815-1915 (2016). Její záběr se sice zúžil na jediné město, ale na druhé straně podstatně rozšířil o vztahy k přírodnímu prostředí,památkové péči, uměleckohistorické interpretaci Olomouce a zvláště o kapitoly o výtvarném umění. Je prvním pokusem představit uvedenou problematiku vcelku, navíc na pozadí obecně historických a společenských souvislostí. Kniha se člení do sedmi základních kapitol, přičemž první dvě jsou věnovány meziválečnému dvacetiletí, třetí období protektorátu, zbývající poválečným letům. Má 544 stran a 700 z nemalé části barevných obrázků.

Katalog výstavy v Olomouci, 14. 7.-4. 9. 1983. Koncepce výstavy a katalogu PhDr. Pavel Zatloukal. Německé, anglické a ruské resumé.

Lázně Čech, Moravy a Slezska svou bohatostí a různorodostí přírodních léčivých zdrojů, léčebných metod i samotným prostředím lázní a jejich architektonickým ztvárněním jsou něčím i v Evropě a ve světě jedinečným. Jejich léčebný věhlas, stejně jako architektonická i přírodní krása lázeňských míst přitahovaly už v minulosti vzácné návštěvy z Evropy i domova. To, jak vypadá většina dnešních lázní, je především výsledkem dlouhodobého architektonického vývoje, do něhož významně zasáhli vynikající čeští i zahraniční architekti. Kniha, vydaná v ediční řadě Slavné stavby nakladatelství Foibos Books nás na 504 stranách seznamuje s dvaceti dvěma lázeňskými městy a místy a provází nás zasvěceným a poutavým slovem 181 stavbou a stavebním komplexem těchto míst. Lázeňskými pavilony, kolonádami, krytými promenádami, pitnými halami, fontánami, lázeňskými domy, vilami, penziony a hotely, sakrálními stavbami, lázeňskými divadly, parky a lesoparky a vším co vytváří neopakovatelnou atmosféru lázní. Publikace skýtá také obrazovou podívanou na tuto architektonickou krásu, obsaženou ve stovkách kreseb, historických i současných fotografií staveb a míst.

Katalog výstavy: Muzeum umění Olomouc 28. 4. - 25. 9. 2016

Přehledný kapesní průvodce po 160 nejhodnotnějších stavbách Brna 19. století. Autorem úvodní stati i hesel je Prof. Pavel Zatloukal, autorem fotografií David Židlický. Průvodce není jen sumářem dosavadního bádání Prof. Zatloukala o brněnské architektuře 19. století, ale přinese i řadu zcela nových, dosud nepublikovaných údajů o lidech, kteří v 19. století Brno vystavěli a připomíná společnost z jejíž vůle dnešní Brno vzniklo a která měla být po roce 1918, ale zejména po roce 1945 vymazána z paměti.

Galerie výtvarného umění v Olomouci, předchůdkyně dnešního Muzea umění, byla založena v roce 1951. Přesto není možné říci, že tato veřejná sbírkotvorná a výstavní instituce vznikla pouze tímto jednorázovým aktem. Její založení do značné míry představovalo vyústění kontinuity sahající až do 16. století. Úvodní kapitoly této knihy jsou pokusem vysledovat dějiny olomouckého Muzea umění na pozadí a na základě širších vztahů a peripetií kolem sbírání a vystavování výtvarného umění na Olomoucku a Kroměřížsku. Osudy olomouckého muzea jsou totiž velmi těsně spjaté se sbírkami starého umění olomouckého arcibiskupství jak v olomoucké rezidenci, tak na kroměřížském zámku. Muzeum umění Olomouc dnes pečuje o zhruba 170 tisíc uměleckých děl státní, církevní i soukromé provenience od starého umění přes výtvarnou kulturu 19. a 20. století až po díla současnosti. Kromě toho tady čtenář nalezne statě věnované muzejní knihovně, archivu, edukační a lektorské činnosti, jakož i soupisy muzejních výstav a publikací.

Retrospektivní výstava Běly Kolářové, uspořádaná v rámci roku ženských osobností české i světové výtvarné scény, který připravilo Muzeum umění Olomouc, představuje jednu z nejvýznamnějších postav českého moderního umění. V padesátých letech se začala Běla Kolářová jako autodidakt zabývat fotografií. Vytvářela rozsáhlé experimentální cykly fotogramů a rentgenogramů, pracovala s kresbou světlem, umělými negativy a s derealizovanými portréty. Od poloviny šedesátých let se věnuje aranžované fotografii a tuto polohu postupně střídá zájmem o princip asambláže. Pro tuto část její tvorby, příznačné především tíhnutím k rastrovému uspořádání kompozic drobných prvků každodenní potřeby, je charakteristická především vůle k řádu a sklon k osobní intimitě, v nichž se autorka ojedinělým způsobem vyjadřuje k polaritě ženského a mužského světa. Od roku 1985 žila s manželem Jiřím Kolářem v Paříži, v roce 1999 se vrátila do Prahy.

Monografie v českém a anglickém jazyce vychází u příležitosti výstavy Post.print olomouckého Muzea umění. Sbírka volné grafiky představuje třetí nejobsáhlejší sbírkový fond Muzea umění Olomouc. Je vnitřně rozdělena na dva celky – menší kolekci staré grafiky 15. až 19. století a obsáhlejší konvolut grafiky 20. a 21. století, tedy moderní a současné. Toto členění zachovává také koncepce aktuální profilové výstavy, kterou Muzeum umění Olomouc pokračuje v systematickém zpracování a prezentaci svého kmenového sbírkového fondu. Autonomní instalace i doprovodné publikace věnované sbírce grafiky, přesto spolu navzájem komunikují a odkazují jedna na druhou. Hranice nejsou jasně vymezené ani uzavřené a překvapivé souvislosti, ať již námětové, výtvarné či technologické tak může návštěvník výstavy hledat napříč staletími. Prezentace sbírky v celém jejím časovém rozsahu přibližuje prostřednictvím vybraných děl širokou škálu podob a funkcí, kterými byla grafika nadána od samých počátků svého vzniku.

Monografie podává první syntetický obraz vývoje brněnské architektury, urbanismu a péče o památky ve století vymezeném léty 1815 – 1915. Celkový obraz je podán v 26 kapitolách na pozadí dalších uměleckých disciplín (výtvarné umění, umělecké řemeslo), ale také v rámci obecné historie, sociologie a v neposlední řadě na pozadí dějin umění na Moravě, v českých zemích a v Evropě. Součástí publikace je bohatá obrazová příloha (cca 400 vyobrazení převážně archivní provenience), jmenný rejstřík a summary.